Pes baskervillský (1902)

V pořadí třetí kriminální novela z pera sira Arthura Conana Doylea se stala předlohou pro druhou odvysílanou epizodu druhé řady seriálu Sherlock – The Hounds of Baskerville. Pojďme si probrat příběh původní novely a její následné převedení do reálií moderní Anglie.

Přehled

Pes Baskervillský – v originálu The Hound of the Baskervilles byl prvním dílem o Sherlocku Holmesovi, které A. C. Doyle napsal od literární smrti jeho nejslavnější postavy v povídce Poslední případ – The Final Problem roku 1893 (přestože je příběh Psa baskervillského časově zařazen ještě před hrdinovu domnělou smrt).

Doyle napsal román krátce po svém návratu z Jižní Afriky, kde se jako lékař zúčastnil búrské války. Román vycházel na pokračování v britském časopise The Strand Magazine v letech 1901 až 1902. Tento časopis otiskoval literární díla různých žánrů a publikovali v něm mimo jiné například H. G. Wells nebo Agatha Christie.

Dílo bylo více než dvacetkrát zfilmováno, prvního zpracování se dočkalo už v roce 1914 v Německu a beze sporu je dodnes nejznámějším příběhem slavného detektiva.

Příběh

Na začátku příběhu navštíví Sherlocka Holmese a jeho přítele doktora Watsona v jejich londýnském bytě James Mortimer, venkovský lékař z Devonu. Doktor Mortimer přináší zprávu o podivných okolnostech smrti jednoho ze svých pacientů, sira Charlese Baskervilla a zároveň Holmese zasvěcuje do příběhu o staré kletbě ležící na rodu Baskervillů. Původcem kletby je Hugo Baskerville, který před dvěma staletími unesl dceru sedláka a uvěznil ji ve svém sídle. Dívce se podařilo utéci do bažin poblíž sídla, ale byla pronásledována Hugem a v bažinách oba nalezli svou smrt. Hugo měl být zabit obrovským přízračným psem a dívka zemřela strachy a vyčerpáním. Od té doby jsou údajně všichni členové rodu Baskervillů tímto přízrakem pronásledování.

Sir Baskerville se před svou smrtí obával, že jej dostihne právě tato stará rodinná kletba. Příčinou jeho smrti byl infarkt, ale poblíž těla zemřelého byly nalezeny stopy obrovského psa. Doktor Mortimer žádá Holmese o objasnění záhady šlechticovy smrti a obává se také o bezpečí dědice majetku, sira Henryho Baskervilla.

Sherlock Holmes se ještě v Londýně setkává v hotelu se sirem Henrym, který je anonymem varován, aby se vyhýbal blatům v okolí rodinného sídla. Navzdory varování odjíždí spolu s doktorem Watsonem převzít své dědictví v Devonu, zatímco Holmes zůstává v Londýně a věnuje se jiným svým případům.

Doktor Watson spolu s doktorem Mortimerem a sirem Henrym odcestují do sídla Baskervillů. Po příjezdu narazí v blatech na vojáky, hledající vraha uniklého z blízkého vězení. Watson na místním poštovním úřadu pátrá po původu výhružného dopisu a na zpáteční cestě potkává Jacka Stapletona, vědce zajímajícího se o blata. Jackova sestra Beryl považuje Watsona za sira Henryho a varuje jej před nebezpečím, které mu hrozí. Watson je poté pozván na oběd do Stapletonova domu na blatech.

Během dalších událostí vypátrá Watson na blatech neznámého muže. Zjistí však, že tento muž není nikdo jiný než Sherlock Holmes, který v utajení vyšetřuje celý případ. Oba společníci poté v bažinách naleznou mrtvého trestance oblečeného do starých šatů sira Henryho a jsou vyrušeni Stapletonem. Sherlock prohlásí, že vyšetřování nikam nevede a oznámí Stapletonovi, že má v úmyslu vrátit se zpět do Londýna.

Při večeři ve šlechtickém sídle Sherlock vydedukuje, že Stapleton pochází z rodu Baskervillů a tudíž by se po smrti sira Henryho stal jediným dalším dědicem. Holmes se setkává s inspektorem Lestradem, kterého předtím povolal z Londýna a pro potvrzení svých domněnek nastraží past. Sir Henry, který se dvoří Stapletonově sestře Beryl, byl Stepletonem pozván na večeři do jeho domu. Když se po večeři vydává Henry domů cestou přes blata, Stepleton vypouští psa s úmyslem Henryho zavraždit. Holmes a Watson poté zastřelí přízračného psa dříve než stačí Henrymu vážněji ublížit, přičemž přízračná záře psa byla způsobena fosforem. Všichni později hledají i samotného Stapletona, ten se však v bažinách při útěku utopil.

Sir Henry se během následujících týdnů zotavil ze svých zranění a později se oženil s Beryl, která byla ve skutečnosti Stepletonovou manželkou a byla svým mužem nucena vydávat se za jeho sestru.

Adaptace

Mezi mnoha různými filmovými zpracování se mezi nejzdařilejší adaptace řadí verze z roku 1958, The Hound of the Baskervilles. V hlavní roli vystupuje Peter Cushing, známý mimo jiné ztvárněním komandéra Tarkina v původních Hvězdných válkách. V roli sira Henryho Baskervilla se představil jeho přítel Christopher Lee. Z dnešního pohledu se na rozdíl od doby svého uvedení nejedná o horor, přesto film nic neztratil na výborné ponuré atmosféře dartmoorských blat. Samotného románu se film drží poměrně volně a celou zápletku vypráví možná až poněkud uspěchaně. Přestože od uvedení filmu uplynulo více než půl století, má film pořád co nabídnout i současnému divákovi a to především díky výbornému hereckému výkonu hlavního představitele.

Další zdařilou adaptací je zpracování z roku 1988, a to jednou z epizod známého britského seriálu Sherlock Holmes. Role slavného detektiva se v tomto seriálu zhostil Jeremy Brett a epizoda byla pojata jako celovečerní film. Jeremy Brett setrval v roli Sherlocka Holmese od roku 1984 až do své smrti v roce 1995 a celkově hrál v jednačtyřiceti televizních příbězích.

Posledním snímkem natočeným podle Doyleovy novely je televizní adaptace z produkce BBC, která byla uvedena v roce 2002. Sherlocka Holmese ztvárnil australský herec Richard Roxburgh. Tato adaptace sklidila poměrně příznivé reakce u filmových kritiků, byť se v mnohém odkláněla od původního příběhu.

Sherlock: The Hounds of Baskerville

Původním příběhem Arthura Conana Doylea se autor scénáře druhé epizody Mark Gatiss inspiroval poměrně věrně. Byť je děj zasazen do současných reálií, vyprávění se stále drží své více než 100 let staré předlohy. Epizoda je zasazena do okolí vesnice Grimpen a k ní přilehlé vojenské základně Baskerville, přičemž se děj zabývá pátráním po tajuplném psovitém monstru.

V úvodu epizody Sherlock Holmes příjme ve svém bytě na Baker Street Henryho Knighta, obyvatele Grimpenu, jehož otec byl před dvaceti lety v lesích údajně zabit obřím psem. Když Henry po letech objeví v lesích gigantické psí stopy, ve strachu o svůj život se neprodleně rozhodne požádat o pomoc Sherlocka Holmese.

Velmi podobně jako v původní knize, i v úvodu této epizody Sherlock nejprve předstírá neochotu odjet a vést osobně vyšetřování na venkově s tím, že by s Henrym odjel pouze Watson. Na rozdíl od předlohy se však na blata rozhodne vydat poté, co John odhalí skrýš s Sherlockovým tabákem. Ochotu vzít samotný případ v něm přitom vzbudí Henryho vyprávění o jeho nálezu v lese: „Pane Holmesi, byly to stopy obrovského psa!“, v originále: „Mr. Holmes, they were the footprints of a gigantic hound!“. Tato věta je přímým odkazem na svou předlohu, přestože použití dnes už archaického anglického slova „hound“ postupně Gatiss využívá v zcela novém kontextu a právě tato fráze i samotného Sherlocka přiměje k tomu případ vzít.

Sherlock, vydávající se za svého bratra Mycrofta, pronikne spolu s Johnem do vojenské laboratoře v Baskervillu, kterou považuje za původ všech problémů. Vědci na základně se zabývají řadou kontroverzních výzkumů, mimo jiné pokusy na zvířatech a vývojem biologických zbraní. Během pátrání v podzemních laboratořích jsou prozrazeni, zachrání je však doktor Frankland, který se za ně zaručí. Doktor Frankland byl přítelem Henryho otce, který se zajímal o povahu výzkumu probíhajícího na základně.

Po incidentu na základně je Sherlock na příkaz svého bratra střežen inspektorem Lestradem. V průběhu dalšího vyšetřování vychází najevo, že psí monstrum je pouhou halucinací způsobenou drogou, která má svůj původ v základně. Pro potvrzení svých závěrů Sherlock vystaví účinkům drogy nic netušícího Watsona. Skupina vědců zabývající se vývojem této drogy si podle jmen hlavních členů říkala H.O.U.N.D.. Droga byla zamýšlena jako biologická zbraň s cílem dezorientovat nepřítele, ale celý projekt byl ukončen pro katastrofické vedlejší účinky na testovacích objektech. Doktor Frankland byl členem původního výzkumného týmu a po celých dvacet let věřil v uskutečnění původní myšlenky projektu. Když jej Henryho otec přistihl v lesích při experimentech, Frankland jej zavraždil, zatímco malý Henry nabyl dojmu, že jeho otec byl zabit obřím psem a podvědomě si vsugeroval i ono slovo „hound“.

V závěru se přesto všechny hlavní postavy na blatech setkávají se psem, kterého zde vůli turistům nechali potulovat dva provozovatelé místního restaurantu, avšak kvůli vypuštěnému plynu tento pes skutečně připomíná pekelné monstrum, které Lestrade s Watsonem nakonec zastřelí, čímž do jisté míry zachovávají finální rozřešení z původního románu. Po odhalení pravdy se Frankland vydává na útěk a nachází svou smrt v minovém poli u vojenské základy. Závěr je tak velice podobný původní novele, kde se vrah po svém odhalení utopí při útěku v bažinách.