„Co jsme to vlastně viděli?“ kladla si spousta diváků podobnou otázku poté, co zhlédli novoroční speciál Sherlocka. I přes zdánlivou překombinovanost ale vše dávalo smysl. Možná jde i o první díl seriálu, který přinesl víc odpovědí než otázek.
Postřehy z epizody S04E00 The Abominable Bride pochopitelně obsahují i spoilery, takže pokud jste tento díl ještě neviděli a nechcete si zkazit překvapení, rozhodně nečtěte dál.
Časové roviny
Na kolika místech a v kolika časech se viktoriánská epizoda odehrávala, mohla být zjevně nejpalčivější otázka většiny diváků. V druhé polovině dílu se totiž dozvíme, že celý příběh z roku 1895 je jen Sherlockovým výmyslem. Nejprve je tedy nutné rozlišit, co se odehrává v detektivově hlavě a co je skutečně realita.
(Návrat do Londýna z venkova. Foto: BBC)
Realita – tedy to, co přímo navazuje na finále třetí řady a Sherlockův odlet do exilu – je zobrazeno pouze ve scénách v letadle. Při prvním probuzení, když si Mycroft od bratra vyžádá seznam drog, a pak při druhém, kdy Sherlock seznam roztrhá. Všechny ostatní scény jsou jen Holmesovou fantazií.
A když píšeme „fantazií“, myslíme tím samozřejmě halucinace, které si Sherlock přivodil namícháním silného drogového koktejlu. Události 19. století (od seznámení Watsona i Holmese, které Sherlock v hlavě viděl jen proto „aby se cítil chytřejší“) sice odráží „skutečný případ“, ale jeho řešení je pak už jen Holmesova cesta za pravdou o zmrtvýchvstání profesora Moriartyho (více níže).
(Je Holmes skutečně v nemocnici? Foto: BBC)
Během dílu se Holmes v moderním světě probudí celkem třikrát. Dvakrát v letadle (jak už jsme popsali výše) a mezitím ještě jednou na nemocničním lůžku, kdy si okamžitě žádá najít hrob nevěsty Emelie Ricoletti. Při vykopávání ostatků na něj ale kostra zaútočí (nemohlo se stát v realitě) a Holmes se dostává do dalšího prostoru…
…a probouzí se u reichenbašského vodopádu společně s Moriartym. Zde se objevuje i Watson, který už podle svých slov sám ví, že není skutečný a pomáhá Sherlockovi jako jeho jediný skutečný přítel dostat se z hlubokého rauše. Skokem z vodopádu se pak Holmes probouzí vědomě a sám.
(„Nikdy tě nezabije pád. Ale přistání.“ – Moriarty. Foto: BBC)
Aby to ale nebylo tak jednoduché, a protože tvůrci seriálu Steven Moffat a Mark Gatiss si s diváky moc rádi hrají, přichystali nám ještě jednu scénu na úplný závěr. V ní se Holmes s Watsonem baví, jakoby případ nevěsty skutečně nedávno vyřešili, a Sherlock svému kolegovi vypráví, co při svých drogových halucinacích viděl – moderní svět s letadly a telefony.
(Kdo opravdu vypráví příběh? Sherlock z 19. nebo 21. století? Foto: BBC)
Dle mého názoru ale není na místě vyvolávat zbytečnou paniku otázkou jako vystřiženou z filmu Inception, tedy „Co je sakra ta opravdová realita?“. Závěrečnou scénu beru jen jako popíchnutí a žert tvůrců, kterým nemá smysl se zaobírat. To, že se celý díl odehrával jen ve zdrogované mysli nabízí dostatečné odůvodnění, proč si tvůrci mohli takhle jednoduše s divákem hrát.
Jak je to s Moriartym?
(Chyběl jsem vám? Foto: BBC)
Ačkoliv se to na první pohled nezdá, novoroční speciál odpověděl na mnohem více otázek, než jsme zvyklí. Respektive nevznesl po jedné odpovědi dalších patnáct palčivých otazníků. Vzhledem k tomu, že většina děje a podivného chování (Mycroft v 19. století mluví o „viru na disku“, objevující se vzkaz na dýce, atp.) se dá odůvodnit drogami, může si divák klást jen jednu skutečnou otázku, která zapadá do světa moderního Sherlocka:
Je Moriarty skutečně mrtvý? Je. Anebo se nám to alespoň Moffat s Gatissem snaží tvrdit (což, jak známo, nemusí nic znamenat). Když už si ale dali práci této jediné otázce věnovat celý díl, věřil bych jim. Pointa celé epizody totiž tkví jen v tom, zda se Moriarty, který najednou straší celou Anglii na televizních obrazovkách, skutečně vrátil z mrtvých.
(Andrew Scott je opět vynikajícím protivníkem. Foto: BBC)
Sherlock na paralele s případem mrtvé nevěsty zjišťuje, zda je opravdu možné si vystřelit mozek z hlavy a přežít. A když už mu nic nedává smysl, přispěchá s vysvětlením samotný Moriarty, a to hned několikrát. Jednak Sherlockovi s vážnou tváří oznámí, že všechno se zdá nesmyslné, protože to nesmyslné a přitažené za vlasy opravdu je. Geniální Moriarty se však i posmrtně dokáže Holmesovi dostat do hlavy. A jak by ne, když je to jeho úhlavní protivník. Otázku Moriartyho přežití pak Sherlock definitivně uzavírá sám: „Samozřejmě, že je mrtvý. Nikdo nemůže přežít vystřelení mozku z hlavy.“ A Holmes je už sám smířený s tím, že Moriarty je jen duch, který mu bude vždycky strašit v hlavě.
(Celé je to nesmysl. Foto: BBC)
Co mohlo ale diváky zmást, je Holmesova věta: „Vím, co teď Moriarty udělá.“ To je ale s nejvyšší pravděpodobností opět jen popíchnutí. Dává naprostý smysl, že má geniální zločinec promyšleno, jak lidem ztěžovat život i po své smrti. Už dříve mohl vymyslet plán, který se uskuteční v době, kdy on sám už mezi lidmi nebude. O jaký plán jde se ale dozvíme nejspíš až ve čtvrté sérii, která má mít premiéru někdy v roce 2017.
Když už jsme si zodpověděli dvě nejdůležitější otázky epizody, přichází čas na drobnější postřehy.
Původní povídka
(Nevěsta posloužila tvůrcům seriálu jako posouvač děje. Foto: BBC)
I kdybyste kánon sira Arthura Conana Doylea prozkoumali jak nejpozorněji dovedete, žádnou povídku o Přízračné nevěstě byste nenašli. Přesto se však „abominable bride“ v Holmesových příbězích jednou objevila. I když pouze jako zmínka v Musgraveském rituálu (The Adventure of the Musgrave Ritual), kdy Holmes s Watsonem prochází staré případy:
„Tady je záznam o vraždách v Tarletonu, o případu obchodníka s vínem Vamberryho, o dobrodružství se starou Ruskou, případ hliníkové berly a taky podrobný popis případu Ricolettiho a jeho přízračné manželky.“ (volně přeloženo)
Je tedy pravděpodobné, že Moffat a Gattiss využili tuhle zmínku pro konstrukci vlastního příběhu, který by jim skvěle zapadal do jejich plánu s blížící se čtvrtou řadou.
Modrá karbunkule
(Noviny! Noviny! A taky časopis Strand. Foto: BBC)
Povídka Modrá karbunkule, kterou Watson v epizodě napsal pro aktuální vydání Strandu (kde skutečně Doyleovy povídky vycházely), je v seriálu zmíněna několikrát. S případem přízračné nevěsty ale nemá nic společného. V původní povídce jde totiž o hledání ukradeného diamantu, který je objeven v huse, která měla skončit na vánoční tabuli hraběnky z Morcaru. Doyleova povídka vyšla ve Strandu v lednu 1892. Byla to zároveň jedna z povídek, kterých si autor nejvíce cenil.
Doktor Hooper
(Molly Hooperová jako doktor Hooper. Foto: BBC)
Feministický podtext se celou epizodou táhl jak dlouhá a velmi křiklavě červená nit. Doposud seriál takto s upřednostňováním ženských postav nepracoval a v kontextu všech deseti natočených epizod se může snaha zdát jako nedobře zvládnutá látka. (Ve světle toho, jak s feministickými tématy pracovala i řada seriálů v roce 2015, bych skoro i řekl, že se Sherlock měl jen svézt na vlně. Zároveň upozorňuji, že feministické pojetí epizody není apriori špatné, jen myslím, že mnohým divákům by pointa došla, i kdyby s ní tvůrci seriálu nemávali publiku před obličejem v každém druhém záběru.)
Co se v tomto kontextu může zdát jako přestřelené, to je přestrojení doktorky Hooperové na doktora Hoopera. „Je s podivem, čeho jsou někteří lidé schopní, aby se prosadili v mužském světě,“ říká Watson. Svět konce 19. století rozhodně mužský byl a to, že se některé ženy vydávaly za muže, aby mohly uspět, není nic neobvyklého. Známý je například příběh chirurga Jamese Barryho), respektive Margaret Ann Bulkleyové, která aby mohla léčit a absolvovat lékařskou univerzitu, musela se „stát mužem“.
Pět pomerančových jadérek
(Pět pomerančových jadérek, znamení smrti. Foto: BBC)
Co je tak děsivého na pěti pomerančových jadérkách, které člověk obdrží v nenadepsané obálce? Jak jeden z hrdinů epizody sir Eustace správně pochopil, jde o výhružné znamení. Povídku se stejným názvem vydal Doyle v listopadu 1891. Oběť v ní obdrží právě pět jadérek jako znamení blížící se smrti: takové přijde každému členu amerického spolku, kteří jej opustí. V povídce šlo o Ku Klux Klan, v epizodě tento spolek zmíněn nebyl, ale převlek ženského „kultu“ až nápadně připomínal tehdejší převleky členů klanu.
Pan Melas
(Obézní Mycroft se každým soustem přibližuje jisté smrti. Foto: BBC)
Když Holmes a Watson poprvé navštíví Mycrofta v Diogenově klubu (známém už z předchozích epizod i povídek), po jejich odchodu sděluje Mycroftovi služebník, že za ním přišel pan Melas. Jde o hrdinu povídky Řecký tlumočník (The Adventure of the Greek Interpreter). V ní se Watson setká s Mycroftem vůbec poprvé a Sherlock ho uvádí jako muže, který by mohl být nejlepším zločincem, kdyby neustále netrávil čas ve svém křesle, neboť už nemá žádné ambice a ani energii (byl sice líný a obtloustlý, rozhodně ale nebyl tak obézní, jak byl vykreslen v seriálu). O případu pana Melase dokonce píše i John Watson na svém blogu.
7% roztok
(„Nejsem závislý, jsem jen uživatel.“ – Sherlock Holmes. Foto: BBC)
Sherlock Holmes v povídkách i v seriálu si čas od času dopřeje drobné povzbuzení – jinými slovy se zdroguje. A jak detektivovými ústy vypráví i Doyle „bere si sedmiprocentní roztok kokainu“, který ho dovede tak akorát rozptýlit. Někdy to ale trochu přežene.
Rudovous
(Mycroftův zápisník. Foto: BBC)
S jménem Rudovous jsme se setkali už ve třetí řadě. Nejde o žádného piráta, ale o psa, kterého Sherlock a Mycroft v dětství měli a o kterého se Sherlock velmi rád staral. Tím, že si ho Sherlock připomíná, mu pomáhá se uklidnit (proto jeho jméno pravděpodobně vysloví během čekání na ducha nevěsty). Je otázkou, zda má podobný vliv i na Mycrofta. Ten má totiž jeho jméno poznamenané i v zápisníku, do kterého si ukládá roztrhaný seznam drog, které jeho bratr požil. Možná má ale Rudovous úplně jiný význam. Třeba se ho dozvíme ve čtvrté řadě. Stejně jako odpověď na jednu možná ještě naléhavější otázku: Co znamenají další zápisky? Přidat se můžete například k diskutujícím na Redditu.
Co prozradily dveře
Náznaky si ve viktoriánské epizodě nedopustili jen scenáristé a tvůrci seriálu, ale také filmový architekt Arwel Wyn Jones. Kromě výběru vhodných obrazů, či fotek z natáčení pádu z vodopádu zveřejnil na svém Twitteru i tuhle fotku dveří v přízemí domu číslo 221B na Baker Street:
How many story titles in the glass??pic.twitter.com/W8p2bfPEBJ
— Arwel Wyn Jones (@arwelwjones) January 2, 2016
Poznáte všechny odkazy na povídky?
Pes baskervillský (uprostřed), Lví hříva (hlavy lvů dole a nahoře), Mazarinův drahokam (v pravém dolním rohu), Pět pomerančových jadérek (pět „žlutých koleček“) a úplně nahoře nad hlavami lvů by měli podle Jonese být i dva hadi poukazující na povídku Strakatý pás.
A čeho jste si všimli vy? Máte své vlastní postřehy z epizody The Abominable Bride? Pokud ano, neváhejte se s nimi svěřit níže v komentářích.
Všimla jsem si, jak tu někdo poukazoval na to, že Emelia Ricoletti umírala, a proto obětovala svůj život na projekt Přízračná nevěsta a Moriarty se svého života zbavil podobným způsobem, ale bez nám známého důvodu (samozřejmě je možné, že byl sám od sebe ochotný zajít extrémně daleko). Na základě tohoto vytvořil teorii – Moriarty možná umíral, a proto se o svůj život bez rozmyšlení připravil. Dále si spousta lidí všimla, že slovo Vernet nejspíš označuje jednu ze dvou možností (nebo obě?) – umělec Vernet nebo Vernetův syndrom. Co, když Moriarty trpěl Vernetovým syndromem, a proto se zastřelil? Každopádně nemohu posoudit, jestli měl Moriarty příznaky onemocnění nebo ne…
Ale určitě doporučuji přečíst si reddit dizkuze ohledně Mycroftova zápisníku . Je tam hodně propracovaná teorie o třetím Holmesovi napojená na epizodu Hounds of Baskerville.
Proč to vůbec nazývají speciálem, když je regulérní epizoda…
#29 helsl: Tak ono životopis ať byl nebo nebyl falešnej by tomu nasvědčoval. Plus jako vykreslit postavu Moriartyho jako totálního magora. Kterej bych tak nějak řekl svou genialitu snad ničím doopravdy nedokázal a všechno mohl být jen plán někoho jinýho, který on pouze realizoval… A ano on tvrdil, že to tak je. Ale taky mu někdo volal a ten někdo mu to zatrhl, pokud si to pamatuju dobře. Nebylo to jeho rozhodnutí… Ale je to jen spekulace. A předpokládám, že to tak nebude. :)
#28 matrix17: Neumím si představit herce, který by přijal takovou úlohu, na jejímž konci se má zastřelit. Nepochybně by to bylo mazané, ale že by to Sherlock na střeše nepoznal? Pokud narážíš na scénu u bazénu, tak Moriarty Sherlocka zabít nechtěl. Dal mu najevo, že to může udělat, ale bylo by to jen chvilkové vítězství. On si s ním chtěl hrát jako kočka s myší a ‚vypálit mu srdce z těla‘, tedy svým způsobem ho připravit o Johna. To se mu do značné míry podařilo, protože po Sherlockově návratu už jejich vztah není to, co býval, a Sherlock to nese hodně těžce. Já doufám, že už definitivně mrtvý JE a přestane jim znepříjemňovat život.
#30 matrix17Já osobně pevně doufám a věřím, že „Moriarty“, který se zastřelil nebyl pravý Moriarty ale pouze herec, který měl odvést pozornost a kdyby všechno krachlo, byl by postradatelná ztráta (což taky byl). Tj. pravý Moriarty žije. Konec konců v jednom díle, kdy měl Watson na sobě bomku a Moriarty se mohl snadno obou zbavit, tak ho „někdo“ zastavil. Opět by nedávalo smysl, kdyby si Moriarty (pomyslný král všeho zločinu nechal rozkazovat). Ale byl by to menší nesmyl, než bomba, co má vypínač… Sice si tenhle seriál na logiku a smysluplnost most nehraje ale tohle by ten smysl aspoń mělo.
#29 helslAhoj, epizoda se mi líbila a částečně mě taky rozhodila. Nicméně mi přišlo, že si Sherlock trochu roztřídil události 3. série. Napadlo mě, jestli nejde o víc než o paralelu s vystřeleným mozkem Moriartyho a případu „nevěsty“. Zajímavá byla i paralela: v poslední epizodě Sherlocka najímá Lady Smallwoodová (také spojená s Mycroftem), aby vyřešil Magnussena. V ACD případu vyděrače zabije právě ona lady, aby pomstila smrt manžela (v HLV víme dle titulku v novinách, že její manžel spáchal sebevraždu). Zde si ho najímá dáma (opět napojená na Mycrofta), aby zabránil smrti jejího manžela, ale sama se ho chce zbavit (což Sherlocka zaráží a pak se objeví Moriarty). Dále motiv, kterého si všiml Watson, že nevěsta stejně umírala na souchotě? Nešlo jen o sebevražednou misi – je to paralela k Moriartyho sebevraždě(?), kde někdo jemu blízký pokračuje a postupuje proti Sherlockovi. Dál je zvláštní poznámka o šesti návštěvách Moriartyho v Baker Street a o pohodlnosti postele – napadlo mě, jestli si Sherlock podvědomě nespojuje Janininu přítomnost jako spojenou s Moriartym – dávalo by to smysl, možná. Moriartyho dost nápadné spojení na Magnussena – Magnussenova poznámka o Janine v závěrečné scéně (?). Janinino velmi dobré povědomí o Sherlockově drogové závislosti. Její přítomnost v dámském klanu v Přízračné nevěstě. Ostatně Mariartyho napojení na dámské spiknutí…(Ostatně je také zvláštní přítomnost Molly v tak dost ujetém spolku – možná asociace, že i ona byla ve společnosti Moriartyho). Dále mi přišlo, že možná Sherlockovi dochází, že Mary na Johna nasadil Mycroft (ne Moriarty – Mary není členkou „dámského spolku“, ale pátrá na Mycroftovu žádost). Emocionálně mi celkově mi ale přijde jako výsledek, že Mycroft a Sherlock mají silný a komplikovaný vztah. Mycroft ale z nějakého důvodu cítí silné výčitky, takže rezignovaně a pravidelně Sherlocovi ustupuje. Sherlock má na Mycrofta zlost – jeho podoba z 19. století je morbidní. Literární Mycroft byl tělnatý, ale grotesknost jeho zjevu a chování byla podivná. Otázka Rudovouse musí být složitější než úmrtí psa. Připouštím silný citový vztah dítěte a zvířete, ale motiv se stále vrací a vysvětlení se psem už padlo. Bude tam něco dalšího… Pro mě se potvrzuje, že pokud by Sherlocka zajímaly ženy, tak by to asi byla Irene (ale to bude doufám jen jako takové pousmání na kánon). Doufám, že scénáristi už nechají milostné pletky stranou. Na to, že Sherlocka ženy nezajímají, má jich plné ruce. Irena a Janine mají předobraz v románě (pouze Irena ale v kladném slova smyslu). Dál tu máme vymyšlenou Molly. Přiznám se, že by to bylo dost otravné. Mám Molly ráda, ale pro mě by to bylo banální soapoperové řešení.
Sherlock má celkem hodně přátel, které různě používá/využívá, ale že se zcela spoléhá a je ochoten zcela opřít jen o Johna (to mi přišlo jako hlavní výsledek). Je ovšem ale zvláštní, že zde kamarádská/sesterská Molly mizí ze scény. Líbil se mi dodatečně ten moment u hrobu, kdy ho John nepodpoří v tom ujetém kopání, ale Mycroft rezignuje (proto je Sherlock závislák). V závěrečné scéně se ale John objevuje jako deus ex machina – osoba, která dává stopku destrukci a la Moriarty. Ostatně motiv drog a Johnova role v Sherlocově boji s nimi je v příbězích často zmiňovaný.
Viete čo? Prepáčte, ale zopár teórií sa mi tu zdá trochu pritiahnutých za vlasy…
To s Molly by bolo fajn, ale akosi… nechcem mať zo Sherlocka ďalšiu lovestory… predsa len, ak sa nemýlim a na základe toho, čo som čítala, tak Sherlock nijakú ženu nemal a Irene ho stále mátala ako The Woman ;) a nechcem byť zlá, ale Mary v pôvodných poviedkach zomrela a nebolo žiadne dieťa…
Prvé pravidlo znie: Moffat klame! Veľmi rada sa preberám rôznymi teóriami, sama si mnohé domýšľam, ale skutočne nikdy nemôžete naisto vedieť, čo duo Moffat/Gatiss vymyslia…no ak im v niečom verím, tak v tom, že Moriarty je mŕtvy… bola by som šťastná, keby nebol, predsa len Andrew ako Jim je skvelý, ale vážne si myslím, že sa bude vracať len v Sherlockových halucináciách a v nahrávkach…
A inak odporúčam prečítať aspoň zopár príspevkov na Reddite… je tam jeden zaujímavý postreh o tom, že Mycroft sa možno vo voľnom čase snaží objaviť cestovanie časom :D
Všimli ste si 611174? Čo ak je to 6/1/74?
A ten Vernet? Umelec alebo choroba? A prečo si vôbec Mycroft schoval ten roztrhaný parier? Buď nám chceli ukázať zápisník alebo sa Mycroft skutočne bojí o mladšieho brata… možno oboje :)
Bude to dlouhý, nemůžu si pomoct. Ale všechno v dobrým. :)
Holmes dívající se z okna na moderní Londýn s větou, že by se do takového světa on i Watson hodili, popíchnutím možná je, žertem ovšem nikoli. (Říká někomu něco Labouchere Amendment? Ne? Ok.)
Takových otázek, co by si divák mohl klást a co jsou relevantní k ději moderního Sherlocka, těch by bylo, no jéje. Třeba jestli Mary opravdu pracuje pro Mycrofta, nebo jestli je to jenom Sherlockův mylný závěr.
Duch, který mu bude už navždy strašit v hlavě? Zajímalo by mě, jak se tam dostane zpátky, když ho odtamtud John doslova vykopnul (potažmo Sherlock, takže smířený s tím asi nebyl).
Mycroft byl tak obézní, protože jednak je Sherlock co se svého bratra týče dětinský až hrůza a jednak ho tak jeho podvědomí upozorňuje, že něco není úplně ok.
To, že Sherlock vyslovil Rudovousovo jméno, spíš znamená, že má Rudovous něco společného s jeho absencí zkušeností.
A dovolila bych si poznamenat, že dům je to číslo 221, číslo 221B je byt. To obří číslo na vchodových dveřích je tam proto, že jsou Mofftiss takoví nerdi.
#3 Abs: Nevím, jestli to, že si Molly všimla, že Sherlock odchází ze svatby sám a brzo, je nějakým náznakem jejich budoucího milostného vztahu. Kdyby ano, šla by za ním a pomohla by mu. Ona ale nešla, protože věděla, jak se právě Sherlock cítí a že by mu ona v tu chvíli nebyla žádnou útěchou.
Stejně tak s tou fackou. To není čin někoho, kdo toho druhého miluje upřímně a bezpodmínečně, ale čin někoho, pro koho je důležitější, že dá najevo svoji nelibost nad chováním druhého, než že by mu záleželo na tom člověku samotném. Ta facka byla to nejhorší, co v tu chvíli mohla udělat. U relapsu člověku nijak pomůže, když ho jeho blízcí fyzicky napadnou.
Molly by musela být muž, aby si jí Sherlock vůbec patřičně všiml.
#5 WaterLemon: Určitě. S mobilem zahazuje také své srdce a s čapkou odhazuje svou „veřejnou image“.
#6 Liss93: Spíš je zvyklý na to, že si o něm každý myslí to nejhorší a podle toho že s ním jednají, než že by tu facku snesl jenom proto, že mu ji vrazila ona.
Řekla bych, že ta fotka v hodinkách je jenom připomínkou na zajímavý případ a způsob, jakým ukázat, jak strašně moc John Watson žárlí na všechny a všechno (včetně sebe sama).
#8 Abs: Ale na jeho vztahu k Irene i k Janine nebylo nikdy nic romantického ani sexuálního (jedna si s ním hrála jak kočka s myší a zdrogovala ho a zmlátila, druhá byla jenom prostředek, jak se dostat do Magnussenovy kanceláře). To, že to v tom vidí John (a žárlí ostošest), neznamená, že to tak opravdu je. Takže mě rozhodně napadá, kdo jiný by to mohl být. Někdo, ke komu má Sherlock hluboký vztah utvořený už dávno a komu už se, jak dokazuje ta scéna u vodopádu, nebrání, aby mu pomohl.
#22 Angi: Ano, přesně v jejich stylu nám řešení naservírovali hned zkraje a okamžitě ho zamítli. Bude s tím mít co dělat dvojče. Což by mimochodem bylo dalším šalamounským vysvětlením chyby v kánonu.
[smazáno] Přesně. To, že něco nepochopím, neznamená, že v tom smysl není. Musejí se oba za břicho popadat.
On totiž tenhle díl (a seriál) není pro každýho. Klasickou detektivkou to nikdy nebylo a nikdy taky nebude. Jak řekl Moffat, „není to detektivní seriál, je to seriál o detektivovi.“ A v tomhle nekecá.
#23 bublifuk: Promiň, opravdu se hodně snažím, ale ať dělám, co dělám, žádné „citace citací“, „dialogy autora s atuorem“, „parafráze parafrází“ a další tebou užití nejednoznačné super-chytré pojmy nevidím, a popravdě řečeno ani nevím, co si pod tím mám představit (a dost možná si ani nic představovat nechci, protože mi to přijde ve výsledku zcela irelevantní). Ale abych se nenakazila „okecávatýdou načinčanou“, tak hezky česky, stručně řečeno: Napsal jsi to pěkně, ale v mých očích jde o taková fešná, luxusně a inteligentně znějící slovíčka, která se ale dají pohodlně zaměnit za jediné jednoduché souvětí, které zní „Prostě se mi to nelíbilo a musím si to nějak odůvodnit.“ A já to beru, nic proti, každý máme jiný vkus, ale myslím si, že opravdu není třeba v tom hledat nějakou vědu a komplikovaně hlubokomyslně teoretizovat ve složitých statích :-).
A pokud přeci jen ano, tak já to „hlubokomyslně“ vidím asi takhle: Vnímání seriálu jeho diváky se nám postupem času vyvrbilo do podoby takové pěkné paralely k samotnému ději, kde některé postavy vyloženě štve, že z nich Sherlock dělá svým chováním blbce a považují ho proto za magora, zatímco jiné postavy to zkousnou a díky tomu si užijí spoustu adrenalinu a srandy (a mohou se s trochou trpělivosti, sebekritiky a emaptie stát i přáteli vyjímečného genia, který za to svým způsobem stojí). No a s diváky je to úplně stejné, ti, co na hru autorů nepřistoupí, vztekají se, že nic není takové, jaké to vypadá, a cítí se ochuzení a dotčení tím, že si s nimi autoři svobodně a trochu škodolibě pohrávají a dovolují se experimentovat s formou i obsahem, si epizodu neužijí a Holmesovými „přáteli“ se nestanou, nebo jimi přestanou být (a ve výsledku mají pocit, že seriál za moc nestojí a autoři jsou „magoři“). Vlastně je to docela legrační a upřímně řečeno si myslím, že z toho autoři musí mít děsnou srandu. A já jim to přeju :-).
#19 Abs: Do té skupiny, které stačí „vyřešit případ“ se nepočítám. I když kde jinde než u SHERLOCKA bych to čekat měl? Problém mám s tím, že se od původního konceptu jinak pojatého Holmese (ale stále Holmese) dostal seriál do bodu „jinak pojatého jinak pojatého Holmese“. A to už vyžaduje hodně dobrý důvod. Pokud byl původně seriál dialogem MofGata s Doylem, prošel přes dialog MofGata s fanoušky (třetí řada) po samomluvu MofGata s MofGatem – neparafrázuje se originál, ale předchozí mofgatovská parafráze . Tomu vážně tleskat nehodlám, i když někoho doslovné „Kdyby Moriarty nebyl, tak si ho Sherlock stvoří, možná je sám sobě Moriartym.“ možná potěší. Já už to viděl.
Oni to oba autoři skrz dialogy Sherlock-Watson vlastně i otevřeně přiznali, že citují umělecky přizpůsobené (navíc vlastní) citace. Ale to je, při vší úctě k MofGatovi, něco, co si mohou dovolit autoři bláznivých hříček (OK, mohla to být prostě jenom hříčka, ale není…), či recesisti na střední škole. Dospělý kluk opojený možností udělat cokoliv se opájí vlastním vtipem a důmyslem. To nesvědčilo ani Doctorovi.
Druhý problém mám s užitím rauše jako takového – zcela původně jsem si třeba pokládal otázky: „Nějak mi uniklo… Jak vlastně přišli na ten kostel? Proč musí Sherlock vykopat mrtvolu… a proč předpokládá, že musí být u ní/pod ní druhá? Vždyť mohla být kdekoliv!“ a pak jsem si uvědomil, že to nemá vůbec smysl řešit. Že nemá vůbec smysl řešit jakékoliv dialogy či dedukce a vlastně ani jednotlivé děje, protože vše to jsou jenom Sherlockovy drogové projekce. Tam se klidně mohl zjevit Knihovník a zařvat „Ooook!“ a mělo by to stejnou relevanci, jako většina děje. V prvních dvou řadách by ostatně tu paralelu se starým případem nevěsty zhustili do třech střihů se dvěma titulky a šipkami a jedním Sherlockovým arogantním souvětím.
Teď si uvědomuji, že vlastně k prohloubení postavy v epizodě došlo. Kdo by to byl řekl do toho sociálního autisty z prvních dvou řad („Nuda, nuda, nuda!“), jak vnímavý je k niterným potřebám žen, u nichž přes všechnu brilantní dedukci je přitom v běžném životě tak mimo. Molly s knírkem je pro něj stejně nečitelná jako zamilovaná Molly… Ale bacha, ve skutečnosti čitelná je, protože jí skrze fiktivního Watsona říká, že si všiml, byť jeho fiktivní Sherlock nikoliv! Inu, jak rozkošným darebou se ten náš detektiv vybarvuje, když hraje, že zoufalé činy zoufalé ženy nevnímá! A jak hluboce teď o něm můžeme dumat a psát statě do diskusí ;-) Už raději dost. Pro všechno výše zmíněné prostě nemohu v epizodě vidět nic jiného, než MofGatovo sebeexhibici.
#24 Abs#21 Abs: No, tady bych použil scénu, kdy Sherlock řval na Watsona, že duchové nejsou. Spekulovat se klidně může, ale abych byl jako divák překvapený, proč se o postavě, která si prostřelila hlavu předpokládá, že je mrtvá, tak to bych musel být totální idiot.
Jediná možná spekulace je ta, kterou Sherlock odmítl hned na začátku – nikdy to není dvojče.
#25 JtD#20 Angi: Tak tu měl prostřelenou i v 3×03 a přesto všichni čučeli jak puci a spekulovali jestli a jak přežil.
#22 Angi#19 Abs: tento díl asi zbytečný je (těm bude v 4×01 stačit, že Sherlock a spol jednají a myslí tak, jako že je Moriarty mrtvý a nebudou potřebovat vědět, proč to tak je),
Budou to vědět – protože si prostřelil hlavu. ;)
#21 Abs#16 bublifuk: Já nevím no, „zbytečný“ byl rozhodně méně, než kdyby šlo jen o alternativní speciál ve Viktoriánské době, který by neměl se zbytkem seriálu společného nic jiného, než herce, ale na druhou stranu je fakt, že jeho účel je zhruba stejný, jako účel poloviny scén v celém seriálu, které se zaobírají Sherlockovými úvahami a vysvětlováním jeho dedukcí (což jsem si teda doteď myslela, že je hlavní důvod, proč se na to většina lidí kouká-protože tohle v jiných kriminálkách není, ale asi to tak má jen někdo). Čili asi takhle, pro diváky, kterým stačí, že hlavní duo nějak vyřeší případ, tento díl asi zbytečný je (těm bude v 4×01 stačit, že Sherlock a spol jednají a myslí tak, jako že je Moriarty mrtvý a nebudou potřebovat vědět, proč to tak je), oproti tomu pro ty, co se zajímají o postavy a zápletky do hloubky a vyžívají se v mechanizmu Sherlockových dedukcí, tento díl naopak smysl určitě měl.
#20 Angi #23 bublifukmě se to líbilo :). moc :).
#15 BruceCrain: Je to tak, překlep, díky za upozornění :-)
Mně na téhle epizodě extrémně vadilo to, že byla právě tím čím byla. V podstatě jen MofGat variovali své variace na variace – a to mě docela štve. Chápu, že onen „případ nevěsty“ byl v zásadě paralelou k otázce Moriartyho návratu, chápu, že karikaturní vystupován postav (hlavně Watsona – všiměte si vzájemného oslovování příjmením) je vysvětlitelné prostě hrou v Sherlockově mysli, která přidělovala postavám i dvojí úlohy – ale už mi to prostě přišlo být příliš meta. Nedochází k obměnám tradičních (klišé), ale k obměnám jejich obměn. A já bych od Moffata chtěl prostě víc, než jenom okázalé hraní si s formou. Ten trend metarovin a pomrkávání na diváka (všiml sis tohoto a tohoto?) zahájený v třetí řadě byl tady pro mě už trochu přes čáru, byť se mi třeba komentování „Watsonových povídek“ líbilo, stejně jako nastolená otázka „kdo je vlastně tvůrcem Sherlocka?“ zdůrazněná „Cituješ se tak, jak jsem tě napsal.“)
V podstatě byl prostě celý díl zbytečný. O tom jsem přesvědčený.
#19 AbsMě třeba překvapilo, jak dokázal Doyle vydat povídku Pět pomerančových jadérek v roce 1981 :D (chápu překlep z 1891 =) Jinak klasické mind games od autorů, paráda!! =)
#17 iHyi#13 Angi: nebo žena. A klidně by jeho žena mohla být ten třetí Holmes. Na chvíli jsem zapomněl, že máme co do činění s Moffatem. =)
#11 Abs: Vzhledem k neviditelné armádě tohodle dílu za tím bude Moriartyho sestra. V kombinaci s tím počítačovým virem.
#14 AngiEpizoda byla dobrá, akorát mne zklamal fakt, že ničím nepřekvapila. Zápletka, vyústění, jak to proběhlo a kdo to dělá. Vše bylo jasné velmi brzy. Snad jen to probuzení v letadle trošku rozptýlilo. Doufal jsem opravdu ve speciální díl nezávislý na ději seriálu.
Jo a ještě vlastně jednu věc jsem zapomnela napsat. Pokud jde o toho Moriartyho, tak jako úplně první věc na závěr dílu mě napadlo, že Sherlockovi došlo, že Moriarty vlastně nebyl „mozkem“ své organizace. Že byl sice geniálním manipulátorem a jeho důstojným protivníkem, ale někde za ním stál, jako šedá eminence, ještě někdo další, kdo mu pomáhal s vymýšlením jeho operací a pak je nechával zcela na něm (a Moriartymu to nevadilo, protože to byl exibicionista a magor, co se rád předváděl a kasal svou genialitou). Takový „Pan X“, kterého dosud neodhalil. Přijde mi to, jako nejjednodušší řešení celého problému a dokonce by to i dávalo smysl jako přesná parafráze případu Ricolleti, kdy ona přízračná něvěsta byla také spíše jen nástrojem, než původcem plánu a součástí větší organizace (kterou v případě Moriartyho Sherlock s Mycroftem už téměř rozmetali). A Sherlock byl pro Moriartyho vlastně něco jako pro nevěstu její manžel! Osobní případ, který Moriarty stavěl nade vše ostatní a který mu ona šedá eminence pomohla vyřešit celým tím plánem v 2×03, který stejně jako u Ricolleti zahrnoval i Moriartyho smrt na níž on ochotně přistoupil. Kdo ví, třeba byl taky nějak nemocný, nebo skutečně toužil Sherlocka dostat tak moc, že mu nevadilo, že při tom zemře, ale hlavní je, že se to tomu dotyčnému „Panu X“ šiklo (třeba i on toužil Holmese zničit a nebo třeba rovnou oba Holmesovi…), takže Moriartyho vlastně zneužil. Jenže se to nepovedlo, Sherlock přežil a „Pan X“ zvolil vyčkávací taktiku, která však byla na konci 3×03 narušena tím, že VB odesílala Sherlocka nadobro pryč, čemuž musel nějak zabránit a proto vytáhl nahrávku Moriartyho, kterou měl možná schovanou pro případ, že by plán v 2×03 selhal a on znovu potřeboval upoutat pozornost obou Holmesových (pokud by to tak ale bylo, je jasné, že jeho zájem na Sherlockovi je také hodně osobní, protože jinak by ho nechal odletět na jistou smrt a měl by to bez práce).
Otázkou tedy zůstává, kdo by tím „Panem X“ mohl být a jak souvisí s tím „Rudovousem“ (jako, že na 99% nějak souvisí, protože Mycroft bývá většinou v dedukci rychlejší, než Sherlock, takže dost možná už dávno něco tuší). Nejbláznivější teorie, která mě napadá je, že jde o onoho záhadného třetího Holmese o kterém se Mycroft (možná) zmínil v 3×03. IQ by na to jistě měl, osobní zášť vůči Holmesovým taky a důvod, proč o něm doposud nikod nemluvil, by mohl být skryt právě v tom Rudovousovi. Ten pes byl totiž utracen když bylo Sherlockovi stěží 10 let, což by mohlo znamenat, že ho Holmesovi měli už před jeho narozením, nebo ho pořídili krátce po něm, což mě vede k možnosti, že ten pes ve skutečnosti patřil onomu třetímu bratrovi, který byl buď ještě starší, než Mycroft, nebo o maličko mladší, a o kterém Sherlock vůbec netuší, že existoval, protože o něm jeho rodina z tragických dovodů nemluví. Proč přesně, to nevím (nejpravděpodobnější se mi jeví, že byl tak „geniální“ až mu z toho těžce hráblo a rodina ho musela dát do ústavu, kde je stále a kde nad ním dohled časem převzal právě Mycroft). Ale to už je možná opravdu trochu moc šílené. I když… na autory seriálu, třeba ne :-).
#13 AngiDovolím si oponovať dvom poznámkam v článku: Dr. Hooperová ako Dr. Hooper nebola pasca na oko, nebolo to vôbec prehnané. Vzhľadom na to, že všetko sa odohrávalo v myšlienkovom zámku Sherlocka, tak za jednotlivé osoby dosadzoval jemu známe osobnosti. Zároveň vieme o jeho výborných deduktívnych schopnostiach a tiež, že všetky potrebné fakty k prípadu mal v hlave ešte pred ponorením sa do myšlienkového zámku. Isto poznáte, ako funguje z ľudí 6 zmysel. V hlave máme fakty, ktoré si ale vedome nespájame, no podvedome nám dávajú zmysel a jednoznačné riešenie. A to by mohol byť aj tento prípad, keď celým dielom mu podvedomie dávalo indície k rozriešeniu prípadu. No a po druhé, záverečná scéna mi neprišla tak úplne ako žartík. Áno, bolo to milé a zasmial som sa na tom, ale všetky rozpracované myšlienky je potrebné ukončiť, uzavrieť. Ako povedal sám Sherlock, má obmedzenú mozgovú kapacitu a nemôže tam mať všetko. Takže aj myšlienkový zýmok musí vypratať, aby ho mohol použiť nanovo. Uzavrieť to, čo tam mal rozpracované. A toto bolo podľa mňa to najlepšie ukončenie :)
Ten navrat Moriartyho bude podla mna urcite na ten styl, ze Moriarty este pred smrtou naplanoval xlozity a diabolsky plan ako uputat pozornost aj po smrti.
#6 Liss93: Jasně, jak říkám, není to ani tak nějaká moje teorie (natož přání), jako spíš, že mě to v těch epizodách furt tak nějak „mlátí do očí“, jako by nám to bylo schválně, ale přitom „nenápadně“ předkládáno :-). K nikomu z těch dalších osob, na kterých Sherlockovi záleží (už víme, že to není jen John a Marry, ale patří tam i paní Hudsonová, Lestrade a samozřejmě i jeho rodiče a bratr) tam totiž takováhle „vodítka“ nevidím, proto mě to vede k domnění, že Molly by mohla být možná nějak „speciální“ (pokud to teda skutečně něco znamená a není to všechno jen náhoda). Ale hlavně asi vycházím z toho, že jsem kdysi (myslím, že to bylo i tady na webu jako spoiler) četla něco o tom, že ve čtvrté řadě by Sherlock teoreticky mohl mít nějaký skutečný milostný zájem (když už si to ve druhé řadě „duševně“ zkusil s Adlerovou a ve třetí „nanečisto“ s tou sekretářkou) a pak mě opravdu nenapadá, kdo jiný by to mohl být. Dát mu nějakou novou postavu, to mi přijde na hlavu, protože jak píše Packa, hrozně mu trvá, než si vytvoří k někomu vztah a aby se zabouchnul pomalu na první pohled, to by nebyl on. A jediné další ženy v seriálu je buď paní Hudsonová, nebo Marry a ani jedna (snad!) nepřichází v úvahu (Adlerovou do toho nepočítám, protože s tou nikdy skutečný vztah mít nemůže). Takže pak už zbývá jen Molly a nebo to celé byl jen fejk spoiler :-).
#25 JtD#4 LittleJohn: Tak to už mi přijde hodně překombinované…
#6 Liss93: Souhlas. Molly je taková ta jeho záloha, na koho se může spolehnout (kromě Johna). Jak už jsem ti psala – Sherlockovi dlouho trvá, než si k někomu vytvoří vztah, ale pak to u něho trvá opravdu navždy. A jeho vztah s Molly je taky takový, ale opravdu jen přátelský. Molly má o něho starost, ale (a to si nejen myslím, ale i v to doufám, že to tak zůstane) jenom jako o přítele, „bratra“.
#3 Abs: Zní to moc zajímavě, a možná až příliš logicky na duo Mofftiss :D Co se týče mě, tak já Molly vidím jako „stínového parťáka“, ne však jako Sherlockovu potenciální partnerku. Sherlock Molly věří, ví, že jí může do rukou svěřit svůj život. V The Empty Hearse mi jejich vztah přijde nejlépe vykreslený. Bere ji jako parťačku k případu, protože ví, že je chytrá a může mu pomoct svým lidským pohledem na věc, ale dívá se na ni a mluví s ní spíš jako s mladší sestrou. Molly je vykreslená jako naivní a uťáplá, ale víme, že se umí projevit. Není ji jedno, že se Sherlock ničí drogami a tak mu bez obalu dá pár facek. Jiné ženě by tohle zacházení nedovolil, ale u ní ví, že to s ním myslí dobře. A ve speciálu měla ukázat svou „odvrácenou“ stranu, jako žena, která si z nějakého detektiva nesedne na zadek. Že je dostatečně emancipovaná na to, aby se mu vyrovnala, ba ho i překonala. A to že ji Sherlock v převleku nepoznal- občas je slepý ke všemu zřejmému a očividnému. Nepoznal ani, že Mary pracuje pro jeho bratra. Pro něj jsou ženy tak trochu španělskou vesnicí. Pro mě je jedinou a osudovou ženou Sherlockova života Irene Adler. Nechal si ze sentimentu její telefon, představil si ji v paláci mysli ve 3.sérii, a i ve speciálu nám bylo sděleno, že ji stále nemůže dostat z hlavy (fotka v hodinkách).
Tvoje teorie je zajímavá a uvidíme, jakým směrem se budou Moffat a Gatiss ubírat. Ale já bych nechala Molly jako strážného anděla, který nad Sherlockem dohlíží a všechno vidí (předčasný odchod ze svatby, to, jak se dívá na Johna atd.).
#7 Packa #8 Abs #25 JtDCelkom som prekvapený, že sa tu vôbec nespomínajú tie odkazy na Reichenbašský pád a Sherlockovu " smrť ". Napríklad:
Určite ich tam bolo viac len si ich nepamätám :D nebol by som prekvapený, kebyže táto epizóda je kľúčová k vyriešeniu prípadu so Sherlockovou smrťou keď nám to teda autori nechcú prezradiť.
#25 JtDOhledně Moriartyho mám trochu jinou teorii. Když v posledním díle 3. série šli za Magnussenem, Sherlock musel vědět, že jedna z možností, jak to dopadne je, že Magnussena zastřelí (Watsona se dopředu ptá, zda má revolver). Musí si tedy najít způsob, jak se dostat z obvinění z vraždy. A k tomu mu má pomoci právě fingovaný návrat Moriartyho. Sherlock už dopředu zajistil, aby se Moriarty „vrátil“ a vzhledem k tomu, že tentokrát je skutečně Sherlock Moriartym, tak ví jaký bude jeho další krok.
#7 PackaEpizoda se mi moc líbila a už se těším, až si ji pustím znovu, ale mám jednu poznámku týkající se bodu o Molly Hooperové (myslím, že už jsem se tu o ní kdysi zmiňovala, ale je to dávno). Předem říkám, že nejsem žádný pomatený shipper a milostné vztahy v tomhle seriálu mě neberou (takže jsem snad objektivní), ale nemůžu se už nějakou dobu zbavit dojmu, jako by se autoři snažili nenápadně naznačit, že pokud by někdy Sherlock měl mít nějaký milostný zájem (což by snad podle nějakého dávnějšího spoileru mělo ve 4.řadě přijít), měla by to být právě Molly!
Vlastně se to táhne celou minulou sérií, už od té záležitosti s Moriartym, který ji tragicky (pro něj) vynechal ze seznamu Sherlockových nejbližších (byť ji znal nejlíp ze všech, jako její dočasný gay přítel), přes fakt, že byla prvním „náhradníkem“ za Watsona v 3×01 a následně v 3×02 jedinou osobou, která si všimla Sherlockova předčasného odchodu ze svatby, až po její zrušené zasnoubení, odhalení, že k ní chodí Sherlock do bytu rozjímat a samozřejmě také facku, kterou mu (opět jako jediná!) vlepila, když se zfetoval. Jasně, můžou to být všechno jen bezvýznamné náhody, ale jelikož už jsem ohledně autorů a jejich záliby v náznacích trochu paranoidní, připadají mi hrozně okaté!
A teď tomu celá ta věc s její utajenou ženskou identitou, tomu dost možná nasadila korunu! Samozřejmě nepopírám, že může být skutečně jen tím „rudým hadrem feminismu“, ale pokud ne, tak přeci vůbec nedává smysl! Vždyť Molly á lá dr.Hooper je vlastně jedinou věcí (vyjma „viru Moriarty“), která Sherlocka v jeho vymyšleném případu překvapila a kterou nakonec nevyřešil („čiště náhodou“ jí vyřešil Watson a to chvíli poté, co z ničeho nic začal poukazovat na to, že Sherlock nemá žádnou partnerku) a to je přeci úplná hloupost, když šlo o jeho vlastní palác myšlenek! To jeho podvědomí vyrobilo „dr.Hoopera“, byť v něm vůbec nemusel být (to málo o těle mu mohl říct kdokoliv a žen na závěr bylo ve skepení dost) a já se ptám proč? Opravdu to bylo jen pomrknutí na Sherlockovu necitelnost a zaslepenost, pokud jde o ženy a nepodstatné věci, nebo je to spíš náznak, že by byl Sherlock docela rád, kdyby byla Molly muž? Ale pokud jo, tak proč mu jako žena vadí, když už ho dávno nijak „pubertálně“ neobtěžuje a nedělá na něj oči? Že by ho podvědomě přeci jen trošku „rozptylovala“ a foukala mu „písek do bezvadně fungujícího stroje“ :-)?
#6 Liss93 #25 JtDDobré,dobré,dobré, je se na co těšit v příštím roce u daších dílů
Postřeh: Několikrát se během epizody zmínili, že Sherlockův mozek je jako pevný disk a Moriarty je jako virus, dokonce to bylo řečeno Mycroftem přímo v minulosti, což bylo jako pěst na oko. Myslím, že právě na to Sherlock přišel, že Moriarty není jako virus v jeho hlavě, ale jde o opravdový virus, počítačový virus, který po sobě Moriarty zanechal. Je samozdřejmě možné, že to bylo myšleno obrazně a Moriarty se stal nesmrtelný, podobně jako Joker v Batmanovi, kdy ho někteří lidé napodobovali, a snažili se hrát že jde o něj.