Podle vlastních slov vysoce výkonný sociopat. Výstřední génius žijící na londýnské Baker Street číslo popisné 221B řeší nejpodivnější kriminální případy, počítačového programátora pozná podle kravaty a když se nudí, střílí svým devítimilimetrovým Browningem proti zdi.
Víceméně žije pouze svou prací „detektivního konzultanta“, což je obor, který pro sebe Holmes sám vymyslel. Pro její co nejvyšší efektivnost pak vytěsňuje z hlavy všechny informace, které k ní nejsou nezbytně potřebné (neví například ani to, že Země obíhá kolem Slunce), ve svém zaměstnání je však zdaleka nepřekonatelný. Živí se jak soukromými zakázkami různě postižených klientů, tak při vyšetřování pomáhá i často bezradnému policejnímu sboru či řeší delikátní situace národní důležitosti skrze svého staršího bratra Mycrofta, který zastává vysoké postavení v britské vládě.
Jeho největším (a prakticky i jediným) přítelem je doktor John Watson, se kterým sdílí svůj byt na Baker Street. Holmes je velice nespolečenský a zavrhuje cokoliv, co postrádá chladnou logiku, a to včetně projevování citů k ostatním lidem. Vede si své webové stránky „Věda dedukce“, dopodrobna zná mapu téměř celého Londýna a během terénní práce využívá nejrůznějších kontaktů, včetně například „informační sítě“ městských bezdomovců.
Během takřka rutinního řešení nejrůznějších případů, ať už prostších či komplikovanějších, nyní Sherlock naráží na zcela unikátní problém v podobě svého protějšku, „kriminálního konzultanta“ Jamese Moriartyho, nepochybně stejně geniálního (sic značně šílenějšího) jako je sám Holmes, avšak zasvěceného dráze zločinu a vedoucího rozsáhlou celosvětovou kriminální organizaci.
Literární předloha
Postavu Sherlocka Holmese vymyslel v roce 1887, kdy zveřejnil jeho první příběh s názvem Studie v šarlatové, anglický spisovatel sir Artur Conan Doyle, a dnes platí nejen za jeho zdaleka nejslavnější výtvor, ale i jednu z nejznámějších literárních postav a jistě i nejproslulejšího fiktivního detektiva na světě.
Rozdíly mezi původní postavou a jejím seriálovým zpracováním vycházejí víceméně především z toho, jak se od sebe liší doby, ve kterých se jednotliví hrdinové vyskytují. I Conanův Holmes byl introvert, vedle svého věrného přítele a kronikáře doktora Watsona nemající takřka žádnou společnost. Přesto však byl Sherlock Holmes ve znamení viktoriánské Anglie nesporným gentlemanem, který dokázal soucítit s kýmkoliv, kdo ho z nouze nejrůznějších záhad nebo na sobě spáchaných kriminálních prohřešcích přišel požádat o radu.
Přestože během mnoha let psaní Holmesových příběhů se autor přesného udání hrdinova věku snad záměrně vyhýbá, v jeho povídce ze stejnojmenné sbírky Poslední poklona Doyle zasazuje Holmesovo narození do roku 1854, což ho v době, ve které se odehrává Studie v šarlatové, dělá sice sotva třicetiletým (příběh je zasazen do dřívější doby než byl napsán), v období právě Poslední poklony už mu ale naopak táhne na šedesát. Díky tomu si proto nejslavnějšího detektiva můžeme představit jak jako energického Benedicta Cumberbatche z nového seriálu či Roberta Downeyho Jr. z nedávného celovečerního filmu, tak i jako jeho starší představitele z klasických filmových adaptací jednotlivých případů.
Mladickou energičnost a postoj nespoutaného bohéma mu však taky nikdo nemůže odepřít. Sherlock Holmes z původních knih a povídek šermuje, boxuje a vedle kouření dýmek (které je v seriálu nahrazeno nikotinovými náplastmi) si pro povzbuzení znuděných mozkových buněk sem tam píchne i trochu kokainu.
Vrátíme-li se ještě k jeho společenským závazkům, Sherlock Holmes nikdy nebyl ženat – dokonce snad neprožil ani žádný milostný vztah. Byla tu však žena, které si vážil víc než většiny mužů. Americká zpěvačka Irene Adler, podle Holmesových vlastních slov „žena všech žen“ patřila do velmi úzké skupiny lidí, kterým se kdy podařilo Holmese oklamat a vyzrát nad ním – jak popisuje první holmesovská povídka Skandál v Čechách.
Holmes se stal Doyleovou zdaleka nejslavnější postavou, přestože on sám ho tak neviděl a často říkával, že ho vymýšlení nových případů pro Holmese „ruší“ od daleko zajímavějších projektů. V roce 1893 ho dokonce skrze povídku Poslední případ nechal zemřít po dramatickém souboji s jeho úhlavním nepřítelem profesorem Moriartym. Holmesovi fanoušci se však záhy postavili houfně na odpor a autor ho tak nechal znovu vzkřísit, aby pro něj mohl napínavá dobrodružství psát dalších 24 let, načež ho nechal spokojeně dožít na anglickém venkově.
Příliv stále „nových“ případů z různých etap Holmesova života to však nezastavilo a na Doyleovo nejslavnější dílo dodnes navazuje řada nových autorů.
Filmoví a televizní představitelé
Vedle nesčetných divadelních her a audio projektů pro rozhlas je Sherlock Holmes považován za literární postavu ze všech nejčastěji přiváděnou na filmové plátno a televizní obrazovky. Ve filmu se objevil poprvé ještě v dobách aktivního psaní Holmesova autora v kratičkém filmu z roku 1900, na který v rámci němé filmové éry navazovala spousta dalších. Podobný rozmach pak pokračuje i v letech dvacátých až čtyřicátých, kdy filmová technika zdolává nejprve úskalí zvuku a posléze i barvy obrazu.
Za filmové a televizní představitele druhé poloviny 20. století by jistě bylo záhodno zmínit například Christophera Plummera (doktor Parnassus v nejnovějším filmu Terryho Gilliama), jenž světoznámého detektiva ztvárnil v sedmdesátých letech ve filmech Stříbrný jas a Vražda na úrovni, či slavného britského herce Petera Cushinga (mimo desítek dřívějších rolí je veřejností znám především jako komandér Tarkin ze čtvrté/první epizody Hvězdných válek: Nová naděje), který Holmese hrál v řadě filmů – od adaptace Psa baskervillského z roku 1959 přes dvanáctidílný seriál z produkce BBC o devět let později, až po Masku smrti (1984), kdy mu bylo už jednasedmdesát let.
(Peter Cushing jako Sherlock Holmes)
Českým divákům je pak pravděpodobně známá například televizní série z období let 1984 až 1994 (čítající tak 41 epizod) v titulní roli s Jeremy Brettem, či série čtyř filmů z produkce televize Hallmark z let 2000 až 2002, ve kterých Holmese ztvárnil kanadský herec Matt Frewer. Konkrétně se jednalo o adaptace klasických románů Pes baskervillský a Podpis čtyř (přestože konkrétní film se dočkal českého titulu Znamení čtyř) a volné adaptace povídek Skandál v Čechách a Smrt v klášteře.
(Matt Frewer a Kenneth Welsh jako Sherlock Holmes a doktor Watson)
Pro jednadvacáté století se však Sherlock Holmes ve filmu nejvíce proslavil s tváří pětačtyřicetiletého Američana Roberta Downeyho Jr. v dobrodružné podívané režiséra Guye Ritchieho z roku 2009. Zde právě režisér a hlavní představitel vyzdvihli vizi Holmese s mladší tváří a bohémštějším stylem života. Proti tomu se mnoho diváků už od začátku ohrazovalo, k tomu jim však argumenty nebyla ani tak původní Doyleova díla, jako spíš klasická vize filmového Holmese, ve které byly prvky hrdinova boxování, střílení po bytě či záliby v opiátech často potlačovány.
(Zleva Jude Law a Robert Downey Jr. v rolích Watsona a Holmese)
Jedna z nejlepších postav kinematografie ztvárněná nejlepším hercem současnosti. Klidně 105%.
Zvláštní, jak lidi vždycky nejradši ty největší hajzly… :D každopádně u Sherlocka fakt nejde dát míň než pět hvězd…
Bez debat!