Nedlouho po příchodu SG-1 na planetu s nordickou společností se barva tamního slunce změní na červenou. Pro místní to znamená Ragnarok, konec světa, ale Carterová brzy přichází s vědeckým vysvětlením.

Po nezvykle drsné jízdě hvězdnou bránou přihází SG-1 na planetu K’Tau. Nacházejí zde mírumilovnou zemědělskou společnost, která uctívá nordické bohy. Planeta je tedy patrně pod ochranou Asgardů. Místní představitel Elrad SG-1 vítá a věří, že jsou vyslanci boha Freyra, zatímco Malchus, další člen církve, je přesvědčen, že jejich příchod je předzvěstí konce světa. Jeho názor je ještě posílen, když se krátce po příchodu SG-1 změní barva slunce do červena. Lidé z K’Tau to berou jako znamení od bohů, ale Carterová zjistí, že vlnová délka slunečního světla se posunula směrem k infračervené. Červí díra při jejich příchodu totiž vedla přímo skrz slunce a tak byl do něj pravděpodobně vnesen nějaký neznámý velmi těžký prvek, který změnil chemické reakce uvnitř hvězdy. Protože pozemšťané při zadávání adresy obešli některé bezpečnostní protokoly, skoro určitě jsou za tuto změnu zodpovědní. A takovýto posun v barvě světla bude mít pro zemědělskou planetu fatální následky. O'Neill žádá Asgardy o pomoc, ti ale odmítají s vysvětlením, že podle smlouvy s goa'uldy o chráněných planetách nejsou oprávněni zasáhnout. SG-1 tak musí najít vlastní řešení, které však bude na hranici technických možností.