Před jedenácti lety se America Ferrera stala slavnou díky roli Betty v úspěšném seriálu Ošklivka Betty, za kterou získala několik cen včetně Emmy. Jak na tu dobu vzpomíná? A čím ji nejvíc upoutal scénář k pilotnímu dílu Superstore? To a mnohem více se dozvíte v článku.
America Ferrera je nejvíce známá díky účinkování v seriálech Ošklivka Betty a Superstore. Za roli Betty získala v roce 2007 jako první herečka hispánského původu cenu Emmy. Nyní America přiznává, že dokud ji na to tehdy lidé neupozornili, nedošlo jí, jaký průlomový okamžik její ocenění představovalo. „Já jsem to tak nebrala, ale když jsem se na to podívala s odstupem času, došlo mi, že tou výhrou se ta bariéra prolomila; předtím jsem byla tak mimo, že jsem si ani neuvědomila, co ten moment pro ženy jako jsem já, pohybující se v hereckém průmyslu, znamená,“ řekla v roce 2016 pro Variety.
V jednu chvíli ale skoro sekla s hraním, aby se stala aktivistkou. „Šla jsem na vysokou studovat mezinárodní vztahy a měla jsem profesora, který pro mě hodně znamenal, svěřovala jsem se mu, a on mi řekl: ,Myslím, že bys měla přestat hrát a dělat něco smysluplného – stát se právničkou a pokusit se napravit svět.'" Naštěstí ale připustil, že i jako herečka by mohla hodně věcí ovlivnit, a nyní využívá slávy, aby upozornila na imigraci – což je pro ni jako dítě honduraských imigrantů velice osobní téma. Loni na podzim vystoupila v dokumentárním pořadu zaměřujícím se na problematiku imigrace, America Divided, na kabelové stanici Epix.
O hraní po boku Lupe Ontiveros ve filmu Real Women Have Curves:
Její talent byl nevyužitý. Udělala z role služebné v The Goonies jeden z nejpamátnějších momentů v tom filmu. To je sice skvělé, ale nikdy nedostala šanci ukázat rozsah svého talentu, což je škoda. A mně je z toho smutno, protože bych během dospívání ráda viděla ženu jako Lupe ujímat se skvělých rolí. Když jsem s ní brzy na to pracovala, říkala jsem si, jaké mám štěstí, že žiju v této době. Před patnácti lety, když jsem byla ve správnou chvíli na správném místě a dostala jsem šanci účinkovat jako Anna v Real Women Have Curves nebo Betty Suarez v// Ošklivce Betty//, uvědomila jsem si, jaké mám štěstí, a kdo musel přijít přede mnou a odehrát dvě stě služek, abych pak mohla hrát na veřejnoprávní televizi ošklivku Betty. Myslím, že je před námi ještě spousta práce.
O multikulturním obsazení v Superstore:
Začalo to scénářem. Náš tvůrce Justin Spitzer napsal postavy, u nichž vůbec neupřesnil etnicitu, což je pro televizi ještě radikálnější – neříct ,Tohle je černoch, tohle Asiat, tahle Hispánka.' Jedna z věcí, která mě při čtení scénáře k pilotnímu dílu udivila, bylo, že mi nabídli roli, která nebyla napsaná pro Hispánku. Já jsem se za Hispánku nikdy nepovažovala; vyrůstala jsem v San Fernando Valley, byla jsem na pětadvaceti bar- a bath micvách a za celý život jsem nebyla na žádné quinceañere (oslava dívčiných patnáctých narozenin, pozn.). Až když jsem začala chodit na konkurzy, začala jsem si uvědomovat, že mě lidé vidí spíš jako Hispánku.
O multikulturních dějových zápletkách v Superstore:
Naše postavy pocházejí z různých společenských vrstev. Například Glenn je velmi nábožensky založený a konzervativní člověk, kterého si zamilujete – z jeho pohledu můžete vidět věci jinak. Můžou z toho vzniknout vtipné situace, ale zároveň víte, že je na tom něco pravdivého. Jde nám o návrat ke komediím z dob Normana Leara, komediím, které odrážely aktuální dění ve světě.
O výhře Emmy za roli v Ošklivce Betty:
Pamatuji si, že tam byl divný zasedací pořádek, kdy publikum sedělo dokola a moji kolegové a lidi ze seriálu seděli za pódiem. Po celou dobu jsme byli v záběru. Lidé nám posílali smsky jako ,nedloubej se v nose' nebo ,nekoukej do mobilu, vidíme tě.' To mě trochu stresovalo. Vzpomínám, že když řekli moje jméno a vyšla jsem na pódium, chtěla jsem se dívat na svoje herecké kolegy, ale byli za mnou. Myslím, že k tomu zasedacímu pořádku se v dalších letech už nevrátili, že si uvědomili, kolik s tím bylo problémů.
Po Zlatém glóbu a ceně Screen Actors Guild jsem i tu Emmy trochu čekala. Věděla jsem, že ta možnost tu je, ale v tu chvíli je možné všechno. Když jsem pak opravdu vyhrála, bylo to neskutečné. Také si pamatuji, že jsem chtěla být rychle z pódia pryč; protože jsem předtím získala Zlatý glóbus a SAG, měla jsem pocit, že už lidé nechtějí poslouchat, jak se rozplývám, jaká je to pro mě čest.
O natáčení Ošklivky Betty:
Spolupracovala jsem s herci, které jsem měla moc ráda; točili jsme seriál, na který jsme byli pyšní a já měla roli snů. Když vás ocení za něco, co vás baví, máte z té ceny ještě větší radost. Ten seriál byl takový outsider, bylo to něco nového.
Ošklivka Betty mi v mnoha ohledech změnila život. Pracovala jsem mnoho hodin denně. Nedělala jsem nic jiného, než že jsem pracovala. Natáčení jsem zbožňovala, ale byl to nejvíc vyčerpávající a nejnáročnější pracovní harmonogram za celý můj profesní život. Když jsem nenatáčela, měla jsem focení nebo jsem létala po celé zemi a dávala rozhovory, účastnila se různých akcí a ceremoniálů předávání cen. Bylo to nepřetržité, pracovala jsem sedm dní v týdnu. Ráda si pospím, a tak jsem prvních pár let trpěla nedostatkem spánku. Celé čtyři roky, kdy se seriál vysílal, mi chyběl spánek.
Nikdy předtím jsem tolik nepracovala. Dlouho jsem byla odtržena z osobního života, neviděla jsem přátele, rodinu, prošvihla jsem narozeninové oslavy a svátky; práce se stala prioritou, osobní život šel na chvíli stranou, protože práce mě hrozně zatěžovala.
O aktivismu skrz umění:
Myslím, že posláním umělce je reflektovat svět, ve kterém žijeme – představovat lidi, příběhy a názory… umělci by měli tlačit kulturu a společnost dopředu; tlačit nás vstříc pokroku a ne jenom pasivně reflektovat svět. Bez ostychu vykreslit svět tak, jak by mohl vypadat.
jsem ani nevedel ze to je ona