Ben Feldman poskytl rozhovor časopisu Harper's Bazaar, ve kterém hovoří nejen o tom, proč vzal roli v Superstore a co má společného s Jonahem, ale také o roli v jednom z nejkultovnějších seriálů dnešní doby, Mad Men.
Máte s Jonahem něco společného?
Ano, všechno! Začalo to představou, se kterou přišel tvůrce seriálu Justin Spritzer. Jonah měl být takový nešikovný elitář, který je v obchodě jako ryba na suchu. Ale jak scenáristé nacházeli čím dál tím víc podobností mezi mnou a postavou Jonaha, nakonec z něj udělali mě.
Hrát verzi sebe sama musí být pro herce zvláštní zkušenost.
To protože si uvědomíte, že když scenáristé začnou psát podle vás, v podstatě čtete vlastní kritiku. A pak se z toho stane nekonečná noční můra, kdy si říkám, že se do té postavy vžiju a pak se přistihnu, že se jako Jonah chovám ve skutečném životě. Každý den si potvrzuju, že mám dvojí identitu – Bena a Jonaha.
Je to poprvé, kdy vám byla postava napsána na tělo?
Do této míry ano. Myslím, že jsem ještě nehrál v seriálu, který by nabral tak rychlý spád, jako právě Superstore. Už jsem hrál role, které mi byly podobné, ale NBC dává scenáristům napsat další a další díly, a čím déle to trvá, tím víc se propast mezi Jonahem a mnou ztenčuje. Je to zvláštní zkušenost.
Vypadáte jako dobrý tým. Zkoušíte jeden na druhého nějaké žertíky?
To ne. Ale pořád se smějeme. Se všemi je neuvěřitelná legrace, od stálých herců až po ty hostující. O vtípky moc nejde, protože pokud bychom měli pocit, že se někdo z nás chová nepřátelsky, nevyhnutelně bychom se navzájem uškrtili. Spíš si jeden druhého dobíráme. Nejvíc je to vidět, když odpovídáme na otázky před publikem. To mi všichni dávají co proto. Jednou jsme dělali diskuzní panel v Austinu a já měl na sobě takové směšné triko – možná tohle byl ten žertík, na který jste se ptala. Ano, beru svou odpověď zpět. Žertíky jsou a hlavně mezi mnou a Coltonem Dunnem. V Austinu začal s hashtagem #BenovoBlbyTriko. Lidé se nás začali ptát a tweetovali nám, a ať už to se mnou mělo něco společného nebo ne, vždycky to zakončili tímhle hashtagem. A teď Colton s každou novou epizodou píše na Twitteru divákům, že budu odpovídat na otázky. Minulý týden se myslím týkaly baseballu, protože já se o baseball moc nezajímám. Jeden týden jsme se ženou zrovna kupovali dům a měli jsme kolem toho spoustu lítání, takže jsem neměl čas odpovídat. Colton tedy řekl fanouškům, že za každou zodpovězenou otázku dostane dítě v Africe vodu nebo tak. Colton je monstrum, ale naštěstí je neuvěřitelně vtipný, takže je mu odpouštěno. Kdyby neměl smysl pro humor, asi bych ho už dávno zabil.
Četla jsem, že se nepovažujete za příliš vtipného. Je to pravda?
Myslím, že jsem největším vtipálkem v místnosti plné nevtipných lidí. Kariéra mě bohužel vede čím dál víc do místností, kde jsou vtipní všichni. Ne že bych neměl smysl pro humor, jen jsem prostě nejmíň vtipná osoba v místnosti plné vtipných lidí, a tak vypadá můj každý pracovní den.
Jakou jste měl nejhorší práci, nebo jakou nejpodivnější věc jste v práci dělal?
Měl jsem docela štěstí, s prací jsem spokojený. Řekl bych, že milostná scéna je asi to nejdivnější, co jako herec musíte dělat – kromě porna – protože to ve skutečnosti neděláte, jen na sobě máte směšný suspenzor a předstíráte. Moje úplně první práce byla ve 14 letech v Baskin-Robbins, čímž jsem se asi nejvíc přiblížil práci, kterou teď dělám v seriálu. Ale docela brzy mě vyhodili, protože mi bylo čtrnáct a prodával jsem zmrzlinu, takže jsem ji kamarádům dával zadarmo.
Hrál jste v seriálu pro Lifetime, významném dramatu na AMC, v pár nezávislých filmech a teď v komedii pro NBC. Jak si projekty vybíráte? Čím vás scénář zaujme?
Mám štěstí, že jsem v takové situaci, kdy vám můžu odpovědět jakkoli, kromě „Kdokoli mi zaplatí.“ Bývaly časy, kdy jsem si práci vybíral podle toho, co bylo k mání, takže jsem bral všechno. Ale ty scénáře! Letos jsem nechtěl hrát v komedii, rok předtím jsem hrál v A to Z a – nic proti němu, moc se mi líbil a našel jsem díky tomu spoustu nových kamarádů – ale přišlo mi, že se do komediálního seriálu nehodím. Měl jsem pocit, že spousta jiných lidí by to zahrála líp, a tak že zkusím drama. Pak mi ale zavolala agentka a povídá, „Vím, že jsi nám řekl, ať ti neposíláme komedie, ale až si to přečteš, půjdeš do toho, takže se omlouvám.“ A měla pravdu. Bylo to tím scénářem. Spitzer vážně umí napsat vtipný příběh a dokáže to zaobalit tak, že vám hned nedojde, jak je to chytré, nebo že se něco naučíte. Naláká vás na trhlé vtípky, ale vážně je to chytrý seriál. Vždycky jde o scénář.
Ben Feldman v seriálu A to Z. Foto: NBC
Je zvláštní míchat humor se závažnými tématy? Minulý týden šlo například o volební podvod.
Ono se to nezdá nijak závažné, dokud nenastane páteční ráno, kdy čteme komentáře. V den natáčení jsou to jen vtípky. Měli jsme zbraně, práva transsexuálů a antikoncepci. Při natáčení si to neuvědomíte, protože do scénářů nikdo netlačí žádné ideologické názory. Neříkají lidem, jak mají myslet a nevypráví určitý příběh, protože by byl důležitý. Jde o to, co Američané řeší a jak by se to dalo vtipně použít.
Pokaždé když dělám s herci rozhovor, nevyhnutelně dojde na „zlatý věk televize“ a seriál Mad Men je vždy zmíněn mezi prvními. Jak se zpětně díváte na toto životní období a seriál rok a půl po odvysílání posledního dílu?
S velkou pýchou. Při mém štěstí jsem dostal roli v mém oblíbeném seriálu. Se ženou jsme se začali dívat od prvního dne vysílání. Když jsem pak do toho světa vkročil, bylo to neskutečné. Řekl bych, že díky Mad Men, The Sopranos a seriálům, které vysílá HBO v neděli večer, je v dnešní době 85 000 různých stanic a televizních společností. Ale byl jsem rád součástí této revoluce, protože jsem začal hrát v době, kdy se televize brala jako vedlejší práce k filmům. A myslím si, že když mě lidé každý týden sledují v televizi, tak mě to naplňuje víc než filmová kariéra.
Na rozdíl od obvyklého postupu jste začal v jednom z nejprestižnějších dramat a pak couvl ke klasické třicetiminutové komedii.
Ano, není to zvláštní? Televizní sitcomy jsou dnes svým způsobem zastaralé, a to je z části možná důvod, proč jsem v žádném nechtěl hrát. Ale díky NBC – a přísahám, že kdybyste se mě zeptala před pěti lety, jestli někdy začnu větu slovy „Díky NBC“, tak bych se smál -, NBC jde s dobou a dělá, co může, aby nebyla zastaralou a všední televizí. Myslím, že riskují, vymýšlejí zajímavé projekty a našim scenáristům dávají volnou ruku. A čím víc riskujeme, tím jsou šťastnější. Mám pocit, že jsem součástí druhé revoluce, kdy televizní společnosti odpozorovaly od streamovacích služeb a kabelovek, na co diváci chtějí koukat.
Ještě se na chvilku vrátíme k Mad Men. Ptají se vás stále fanoušci na tu bradavku?
Ano, neustále. Lidé mají pocit, že mě překvapí originální otázkou. Ale je divné, že se mě často ptají na ucho, které si moje postava uřízla. Nejdřív to zní komicky, protože to není pravda, ale myslím, že si lidé pletou mojí postavu s Van Goghem. Pokud začínáte ztrácet víru, že Američané mají všeobecný přehled, tak to, že si pletou populární kulturu s Van Goghem, je důkaz, že se zajímají o historii a umění.
Ben Feldman jako Michael Ginsberg v seriálu Mad Men. Foto: AMC
Také je skvělé být součástí jednoho z nejkultovnějších okamžiků v jednom z nejikoničtějších televizních seriálů.
Začínala první polovina poslední série a Matt Weiner si mě zavolal do kanceláře, což je vždycky děsivé. Nemusím vám říkat – mluvilo se o tom hodně – že se to přede všemi drželo v tajnosti, i před herci. Přišel jsem k němu do kanceláře, kde mi vysvětlil, jak odejdu ze seriálu, popsal celou epizodu a jak do sebe všechno bude pasovat. Mluvil jsem s člověkem, který vytvořil jeden z nejkultovnějších seriálů, o tom, jak vzniká, což se vám moc nepoštěstí. A ještě mi navíc řekne, že budu v další slavné scéně. Na chvilku vypadal, že má obavy, abych nebyl zklamaný, a pokud ano, tak nemohl být dál od pravdy. Byl jsem z toho nadšený, ale nemohl jsem to nikomu říct. Při společném čtení scénáře si pak všichni mysleli, že jsem asi smutný, že odcházím ze seriálu, ale já dva týdny věděl, co se stane a nemohl jsem se dočkat, až to konečně ostatním řeknu.
Trochu si přeju, aby se ten scénář předem nečetl. Pak byste mohl Elisabeth Mossové předat krabici s vlastní bradavkou a vidět její nefalšovanou reakci.
To by asi Lizzie trochu naštvalo. A šokovalo. A navíc by si toho všimla, protože Matt vedl před natáčením oné scény žhavou diskuzi s rekvizitáři o tom, jak přesně by ten obvaz měl vypadat a kolik by tam mělo být krve. Měl kontrolu nad každým detailem.
Neumím si představit, jaké to je pracovat s člověkem, jako je on. Zeptal se ho někdo někdy proč? Proč sekačka? Proč bradavka?
Ne, na to se neptáte, možná kdybyste byli Jon Hamm, ale já se rozhodně neptal. Já navíc do seriálu vstoupil pozdě a už nebylo třeba pochybovat, že vše, co vymyslel, bylo fantastické.
Nemám důvod ho zpochybňovat, ale říkám si, jak ho takové věci napadají. Vidí něco, co mu v hlavě spustí řetězovou reakci, aby pak někomu sekačka usekla nohu nebo počítač donutil Ginsberga, aby si uřízl vlastní bradavku?
Nemám ponětí. Myslím, že je mimozemšťan. Opravdu. Až umře, měli by mu rozříznout hlavu a prozkoumat ji, protože věřím, že od té lidské se liší.
Začínal jste na divadle. Máte v plánu se tam vrátit?
Plánuju to pořád. S agentkou o tom pořád diskutujeme, protože je to hlavně o plánování. Druhou sérii Superstore dotočíme v březnu, takže by to musela být hra, která začne hned na začátku přestávky, abych ji stihl, než se zase vrátím k Superstore. A pak jde o to, do čeho bych šel a do čeho ne. Moje divadelní agentka mi nedávno sehnala skvělou hru, ale musel bych dělat věci, na které se moc necítím. Nechci se vracet do New Yorku, abych se hned zkraje ztrapnil.
Pocházíte z Marylandu, ale nyní žijete v L.A. Považujete se za obyvatele východního nebo západního pobřeží?
Východního. Se západním pobřežím se nějak nedokážu ztotožnit, ačkoli jsem tu šťastnější. Se ženou jsme se přestěhovali do krásného domu s velkou zahradou, je tady krásně a máme tu všechny přátele. Je to super, ale nikdy jsem nemyslel, že budu žít v L.A. Myslel jsem, že navždycky zůstanu v New Yorku a budu hrát v nějakém site-specific divadle v Poughkeepsie, třeba Guys and Dolls nebo něco podobného. Takže to, že tady stojím před kamerou, mě udivuje každý den. A myslím, že ostatní to na mně taky poznají. Stává se mi, že místo, aby se zeptali, odkud jsem, řeknou, „Vy jste z východního pobřeží, že?“ Nechápu, jak to poznají. Možná proto, že jsem žid. A každé léto pořádám v Marylandu velký krabí večírek, který je zároveň i charitativní akcí.
Spolupracujete s tolika charitami, že už to ani nepočítám.
Táta mi na začátku kariéry řekl, že pokud budu mít v ruce megafon, musím toho využít a udělat něco správného. Vždycky ho vytáčely celebrity, které se nezajímaly o charitu, neměly pro nic nadšení nebo se nějak nesnažily pomoct. Já ráno vstanu, nanesou mi make-up, řeknu cizí slova v cizím oblečení, pak jdu domů, kouknu se na televizi, dám si skleničku whisky a jdu spát se skvělým pocitem. Takže je podle mě škoda nevyužít té možnosti a někomu nebo něčemu pomoct.
Na co se díváte v televizi?
Sledujeme Westworld a konečně už to začínáme chápat. Jedním z nejlepších seriálů je teď podle mě Atlanta. Se ženou se o něm s každým bavíme. Nemám rád sci-fi a fantasy, takže ačkoli všichni sledovali Stranger Things, mě to nezaujalo. Nemám rád ani horory, ačkoli jsem ve třech hrál, ale když se dívám na horor, tak vidím kamerové triky, umělou krev a herce, co řvou. A nechápu, že to jiní herci nevidí. Znám herce, kteří jsou chytřejší než já a mají lepší vkus, a nechápu, co se jim líbí na hororech a sci-fi.
Sledujete Game of Thrones?
Ne, to spadá do té kategorie fantasy. Ale moje žena to miluje. Mě to nezajímá. Hezký prsa? To vidím pořád. Viděl jsem sestřih nejlepších scén, ale jenom náhodou. Poznám, když se o něm na natáčení ostatní baví, ale nechytl mě.
Aspoň jste neodešel z Mad Men, protože by vaše postava zemřela. Když dává rozhovor na rozloučenou někdo z Game of Thrones, tak proto, že jeho postavu zabili.
Lidé se mě ptali, jestli se vrátím. Sám jsem nad tím přemýšlel, protože jsem neměl tušení, jestli Peggy jednou nepůjde po ulici a nenarazí na Ginsberga. Hned den poté, co vysílali moji poslední epizodu, představovalo NBC seriál A to Z. To ráno jsem se v New Yorku sešel s mou publicistkou a připravovali jsme se na ten den. Řekl jsem jí, „Jenom v rychlosti: Vím, že nesledujete Mad Men, tak jen abyste věděla, hodně lidí se bude ptát na A to Z, ale ještě víc se budou ptát na mou bradavku. Ona na to, že to není možné. Vskutku, šel jsem po koberci a paní z časopisu New York se mě celá roztřesená zeptala, „Mohli bychom si v rychlosti promluvit o té bradavce?“ A já se podíval na svou publicistku.
Jak si dokážete naprogramovat mozek, abyste ztvárnil tak odlišné postavy?
Jo, to nevím. Ale na závěr bych chtěl říct, že postava Ginsberga je mi ze všech postav, které jsem hrál, asi nejméně podobná. A nevím, jak jsem to udělal nebo jestli se mi to zase podaří, ale jsem rád, že se tak stalo aspoň jednou.
Zdroj: Harper's Bazaar