Jak se podařila premiéra našeho Survivoru?

Premiéra nové reality show Survivor Česko & Slovensko je za námi, tak se společně s námi pojďte dozvědět, co bylo na první epizodě zdařilé a co se naopak až tak moc nepovedlo.

V našich končinách jsme se v minulosti dočkali několika pokusů o variace na soutěž Survivor a dočkali jsme se například soutěží Trosečník nebo Robinsonův ostrov. Druhý zmiňovaný se naposledy vysílal v roce 2018 a my do roku 2021 pořádně nevěděli, zda se ještě někdy dočkáme další série. Nakonec se tak nestalo a ani nestane, neboť se nám podařilo získat licenci přímo na Survivora a u nás tak mohla vzniknout soutěž Survivor Česko & Slovensko, která se včera večer představila se svým prvním dílem. Nyní si rozebereme, jak se povedl či naopak nepovedl.

Když začneme s účastníky soutěže, tak tam už od zveřejnění soutěžících panovaly na internetu rozporuplné názory. Někteří nedokázali překousnout, že polovinu soutěžících tvoří osobnosti ze světa showbyznysu. Dovolujeme si ale říct, že to možná až na nějaké výjimky nejsou až tak profláklé tváře, které by každý z nás úplně znal, tím pádem jde k nim přistupovat jako k druhé polovině soutěžících, které tvoří fanoušci hry, neboli obyčejní lidé, jako jsou třeba studenti, tesaři, fitness trenéři či ajťáci. Ačkoliv měli diváky nalákat asi spíše zástupci osobností, tak v závěru si dovolíme říct, že to nakonec budou spíše tihle „obyčejní“, kterým budeme více fandit, což můžeme přisuzovat i odměně v hodnotě 2,5 milionu korun, která by pro tohoto obyčejného jedince určitě znamenala víc než pro celebritu, která se soutěže účastní spíše z důvodu nějakého zážitku a podrobení sama sebe novým výzvám než kvůli samotné odměně. Bohužel ale nedokázal první díl až tak svými soutěžícími zaujmout. Všichni nám byli v krátkých spotech blíže představeni, ale tím to vlastně končí. Během přibližně týdnu na ostrově jsme se totiž nedočkali nějakých záběrů z kmene, které by nám ukazovali, že se nějací účastníci spolu sbližují, nebo že formují aliance, nebo že by se jejich charakter nějak dále rozvíjel. Byla to vlastně pro nás jen parta lidí, kteří se účastní několika her, ale vlastně nám je jedno, jak v nich dopadnou, protože si nás zatím nikdo nemohl něčím získat nebo nás nějak zaujmout. Navíc se i jeden ze soutěžících rozhodl po pár dnech na ostrově soutěž z psychickým problémů opustit. Také došlo na další dvoje zranění, při kterých by nám asi taky nezáleželo na tom, jestli dotyční hru opustí, jelikož pro nás stále nic neznamenají.

Když ještě setrváme u osob, které na obrazovkách vídáme, zmiňme i moderátorskou dvojici Ondřej Novotný a Martin Šmahel. Těch se obou dočkáme na začátku dílu u první soutěže, ale zbytkem epizody nás už provází pouze Ondra. Vyvstává tak otázka, proč bylo zapotřebí dvou moderátorů, když se tam oba ani pořád nenacházejí. Uvidíme, jestli se například nebudou střídat po epizodách. Ačkoliv můžeme říct, že se Ondra v moderování oproti Robinsonovu ostrovu zlepšil, stále nemá na legendu amerického Survivoru Jeffa Probsta. Co bychom vytknuli, je to, že je špatně rozvržené, že soutěžící a moderátoři neustále stojí v jedné přímce vedle sebe. Když to porovnáme s Jeffem, tak ten vždycky stojí naproti soutěžícím a mluví k nim a ne do obrazovky, což je případ, který u Ondry neplatí. Ten povětšinou mluví přímo do kamery a ne k samotným hráčům, což působí trochu zvláštně.

Nyní se zastavíme u toho, co mohlo v závěru působit během sledování pozitivně. Řeč není o ničem jiném než o samotných soutěžích. Ty byly na premiéře asi tím nejvydařenějším a pokud jste obeznámeni s jinými verzemi Survivoru, mohli jste vypozorovat, že se soutěže inspirují právě těmi, které jsme mohli vidět třeba v americkém Survivoru. Soutěže také byly dobře vybrány, neboť jsme se dočkali jedné na obratnost (soutěž o odměnu), jedné na sílu (soutěž o imunitu) a jedné na výdrž (soutěž o individuální imunitu). Ano, jak vidíte, hned v první epizodě jsme si mohli vychutnat tři soutěže (což je oproti Robinsonovu ostrovu velký pokrok, jelikož tam se například v jedné epizodě odehrála jen jedna soutěž či vůbec žádná) a ještě jeden duel, ale o tom až později. Akce tedy v epizodě vůbec nechyběla, naopak jí možná bylo až příliš a tím pádem nezbyl čas na samotné soutěžící a počáteční taktizování. Co už ale bylo možná při soutěžích zbytečné, bylo to, že se opakovaly a byly moc dlouhé. Soutěž o odměnu i imunitu totiž byla na získávání bodů a po každém vítězném bodu se soutěž opakovala s jinou čtveřicí soutěžících. U soutěže o imunitu to ještě lze chápat, u té hry to bodování dávalo smysl, ale úplně první hra o odměnu se vůbec nemusela hrát na body, pouze stačilo tu výzvu trochu zvětšit a aby se jí účastnili všichni soutěžící najednou. Avšak tou největší zbytečností byly rekapitulační záběry, kdy jsme se hned po skončení jednoho kola soutěže dočkali scény, která nám celé kolo zopakovala. Proč? Proč bychom ani ne minutu po soutěži potřebovali zopakovat, co jsme zrovna viděli? Stejně tak není zapotřebí vidět, jak mezi jednotlivými koly probírají hráči taktiku, jak zvítězit, v nichž jsme se stejně žádnou taktiku nakonec nedozvěděli. Takové scény jen zbytečně zaplňují epizodu a zvyšují její stopáž (která byla opravdu už moc dlouhá – k čemuž se opět vrátíme níže). Když se tedy soutěže trochu lépe sestříhají a nebudou pořád všechny na získávání bodů a tím pádem neustálým opakování toho samého, mají soutěže do budoucna našlápnuto velmi dobře.

Avšak značný problém představuje kmenová rada a vyřazování. Naštěstí se nekoná na internetu původně probíraný styl vyřazování, při kterém by se vyřazovalo na základě diváckého hlasování, ale soutěžící se navzájem vyřazují, jak jsme zvyklí z jiných verzí. Dokonce se kmenová rada koná ve večerních hodinách a ne za dne, jako tomu bylo v Robinsonově ostrovu. Na několik inovací ale přeci jen došlo. Už hned od začátku kmenové rady je zarážející, že je na ní přítomen i druhý kmen. Kmenová rada by měla být přeci doba určená jen pro poražený kmen, kde dochází i na odhalování různých věcí, které by třeba druhý kmen vůbec nemusel vědět. Navíc tam druhý kmen není jen za diváky, ale první část kmenové rady se Ondra věnuje jim a ptá se jich na nejrůznější zbytečnosti, jako jsou dojmy ze souboje o imunitu, jak je zasáhl odchod jednoho z jejich hráčů a podobně. Když už jsme u toho pokládání otázek, můžeme si všimnout, že naše česko-slovenská kmenová rada má oproti té americké například nedostatky v interakcích. Kdežto v americké je to spíš o tom, že Jeff něco nadhodí, člověk mu odpoví a do toho se přidá i nějaký jiný soutěžící a probíhá i interakce mezi nimi, nebo soutěžící povídají o něčem Jeffovi, tady to funguje spíše jako Ondrova otázka-odpověď dotyčného-Ondrova otázka-odpověď dotyčného a tak dále, kvůli čemuž se člověk za chvíli přestane u kmenové rady bavit, nehledě na to, že jsme na ni koukali tak půl hodiny (což odpovídá dvěma třetinám běžného dílu americké verze – pozn. red.) a přitom se tam nic zajímavého nedělo. I samotné hlasování byla nekonečné a navíc ho podkreslovala nepřetržitá hudební smyčka. Opravdu jsme nemuseli vidět, jak každý soutěžící vypisuje celé jméno. Takhle trvalo celých pět minut, než všichni odhlasovali. Přitom to stačilo jen sestříhat, u někoho ukázat, koho napsal a co řekl a konec. Zjištěním, kdo ale získal nejvíce hlasů (poté, co urna s hlasy přijede dolů po svém „eskalátoru“ – pozn. red.) ještě všechno zdaleka nekončí.

Další inovací totiž je, že soutěžící, který vybojoval individuální imunitu, zvolí dalšího hráče, který se s tím „vyřazeným z kmene“ utká v duelu a ten, který ho prohraje, už skutečně v soutěži končí. Celá tato myšlenka je už vlastně jen od toho, aby se tomu „vyřazenému“ prodlužovala jeho šance na zůstání ve hře. Navíc se tím lze celkem snadno zbavit třeba nějaké dvojice s pevným poutem, jelikož je můžete postavit proti sobě a je garantováno, že jeden z nich opravdu odejde. Taky si soutěžící nemusejí dělat námahu s nějakým rozdělováním hlasů, protože stačí napsat jednoho a druhého zvolit do duelu. A aby měl ten „vyřazený“ ještě větší šanci na návrat, tak se v duelu utká ne ve hře o jednom kolu, ale o dvou či třech kolech. Proč se prostě i tady musí hrát na kola? Navíc jde i vidět, že celý duel probíhá nejspíš až další den po kmenové radě, neboť byli soutěžící oblečeni jinak než na kmenové radě. Možná by také nebylo na škodu mít u duelu přítomné jen ty dva hráče, kteří se proti sobě utkají, a zbytek kmene by čekal v táboře a až tam by zjistili, kdo se za nimi do tábora vrátí. Tím by se budovalo napětí i pro samotné soutěžící. Bohužel na to ale nedošlo. Ještě je navíc škoda, že nebylo ukázáno, jak jednotliví soutěžící hlasovali.

V poslední části článku zmíníme ještě pár věcí, které stojí za zmínku. Jak už bylo psáno výše, epizoda se strašně táhla. Velkým plusem pro diváky bylo určitě to, že se epizoda vysílala bez reklam, a to až do závěru kmenové rady, kdy nás před duelem čekala první a poslední reklama. Ale uznejte sami, že dvě a čtvrt hodiny na první díl je opravdu hodně a navíc na díl bez jakéhokoliv taktizování a uzavírání spojenectví. Dokonce ani nezbyl čas na nějaké záběry před kmenovou radou, kdy by soutěžící probírali, koho vlastně vyřadí. Viděli jsme jen jeden jediný záběr, nejspíš když soutěžící čekali, než je někdo na kmenovou radu odvede, ve kterém se jen probíralo, jak se kdo blbě při souboji o individuální imunitu postavil. Opětovně šlo o zcela zbytečnou scénu. Dalšími zbytečnými scénami je i neustálé záběry na ostrovy obou kmenů s grafickým nápisem jejich jména, abychom věděli, na jaké ostrově se nacházíme. Graficky to sice vyhotovili hezky, ale stačilo to ukázat možná jen jednou na začátku a ne pořád dokola. Navíc vždy v samotných záběrech z táborů vidíme dole nápis, v jakém kmeni jsme. Co se týče hudebního podkresu, tak i ten byl v mnoha případech velmi rušivý a určitě by šlo kolikrát i zvolit lepší hudbu. Dále určitě nejednoho zarazilo, že hned na začátku čekala na soutěžící v táboře plošina na spaní a také deky, aby měli hráči větší pohodlí (a to i ti, kteří odměnu nevyhráli). Na druhou stranu, přece jen se natáčí v lednu a americká verze, kterou moc dobře známe, se obvykle natáčí v průběhu pozdního jara a léta, takže ti tam mívají tepleji. Tím lze sice vysvětlit ty deky, ale tu plošinu si měli spíše hráči postavit sami. Ale jak jsme si mohli povšimnout, oni ani po týdnu nebyli schopni postavit pořádné přístřešky, takže možná je nakonec dobře, že jim tam tu plošinu umístili předem.

Abychom na závěr jen nekritizovali, tak musíme pochválit, jak působí show na pohled. Kamera odvádí kvalitní práci. Pěknou inovací jsou i ikonky soutěžících, kteří se účastní souboje o individuální imunitu a vždy, když někdo vypadne, tak zmizí i jejich ikonka. Celkově by mohl mít Survivor Česko & Slovensko mít velmi dobře našlápnuto, kdyby se epizody více sestříhaly a místo zbytečných záběrů jsme se dočkali nějakého taktizování a aby nebyli všichni tak sluníčkoví, že táhnou za jeden provaz a vůbec nemají žádné strategické plány. Zatím tam totiž jsou jen jako jedna velká šťastná rodinka (tedy vlastně dvě), která si zajela na dovolenou, občas si ji zpestří nějakou hrou a na konci dne musí vždy jeden z dovolené předčasně odejít. Když se tohle podaří v dalších dílech vylepšit a nejlépe se epizody zkrátí maximálně do hodiny a půl (nejlépe ještě na kratší stopáž, ale nedělejme si iluze, to se určitě nestane), budeme této show tleskat (ale ne tak moc, jako soutěžící tleskali u každé banální informace od moderátorů – pozn. red.).

Foto: Nova

Jak se první epizoda povedla podle vás? Všimli jste si sami nějakých dalších věcí, které se moc nepodařily, nebo byly naopak velmi zdařilé? Jestli ano, podělte se o ně s námi v komentářích.