Jak to bylo a jak to dopadlo I.

V prvním článku se podíváme na životy přátel a nepřátel rodu Borgiů.

Caterina Sforza
Caterina se narodila jako nemanželská dcera milánského vévody Galeazza Marii někdy v roce 1463. Dětství strávila v Miláně a dostalo se jí výtečného vzdělání. Sforzové byli vždy velmi bojovný rod a Caterina se v tomto ohledu nijak nelišila. V 10ti letech se provdala za Girolama Riaria (ano, možná ho znáte z Da Vinci's Demons). Později se s ním přestěhovala do Říma, kde sloužil papeži Sixtovi IV. (údajně se v té době přátelili s kardinálem Rodrigem Borgiou!).
Po papežově smrti nastal ve městě chaos, kterého Riariovi chtěli využít a násilím konkláve donutit, aby zvolilo papeže podle jejich výběru. Nakonec se ale spokojili s udělením panství Forlí a Imola a z Říma odtáhli. Nový papež Inocenc VIII. jim ale příliš nefandil.
Girolamo byl v dalších letech nucen zvednout daně, což jej učinilo značně nepopulárním a ve výsledku jej to stálo život. Spiklenci, kteří jej zavraždili, zajali i Caterinu a její děti. Jenže zbytek jejích mužů se opevnil v pevnosti Ravaldino a nechtěl se vzdá. Caterina měla vyjednat podmínky kapitulace, přičemž děti musela nechat spiklencům. Jakmile byla uvnitř, obrátila se proti nim. Tehdy prý padla ta slavná slova o tom, že si dětí může udělat kolik jen bude chtít. Nakonec s pomocí strýce Ludovica zvítězila a obnovila svou vládu ve Forlí.
Když do Itálie vtrhla armáda francouzského krále Karla VIII., byla na straně papeže Alexandra VI.. Jenže když si uvědomila, že Francii nedokáže čelit, obrátila. Přesto se jí nakonec po vyhnání Francouzů z Itálie podařilo obnovit dobré vztahy s papežem.
Následně se ještě dvakrát vdala. Její druhý manžel byl rovněž zavražděn v rámci spiknutí. Vedli ho mimo jiné její vlastní děti (!), protože se jim nelíbilo, jaký vliv na ni její muž měl a jaký podíl na moci si na jejich úkor uzurpoval. Caterina se pomstila naprosto děsivým způsobem a ztratila tak přízeň svého lidu. Třetí manžel zemřel relativně přirozeně, onemocněl neznámou chorobou.
A teď asi to nejpodstatnější, jak to vlastně bylo s Caterinou a Borgii? Pravda je trochu jinde, než jak nám to bylo předloženo v seriálu. Když se králem Francie stal Ludvík XII., začal si nárokovat vládu v Milánu a Neapoli. Alexandr VI. byl ochotný jeho nárok podpořit za předpokladu, že Ludvík pomůže Cesaremu získat vládu v Romagne. Obě strany se dohodly a papež vydal bulu, v níž pány Romagni zbavil nároku na jejich země. Byla mezi nimi i Caterina, která se však odmítla jen tak vzdát.
Cesare nejprve bez obtíží zabral Imolu a vydal se na Forlí. Caterina vyzvala obyvatele Forlí k obraně města, ale když viděla, že nejeví velký zájem se Cesaremu a Francouzům vzpírat, nechala je odejít a opevnila se v pevnosti Ravaldino. Po dlouhých dnech ostřelování byla pevnost 12.1.1500 dobyta a Caterina zajata. Odvezli ji do Říma, kde po pokusu o útěk skočila uvězněná v Andělskému hradu. Oficiální důvodem k jejímu uvěznění bylo obvinění, že se papeže pokusila otrávit dopisem. Nakonec byla nucena vzdát se svých statků ve prospěch Cesareho, tou dobou již vévody z Romagni. Poté se odebrala do Florencie ke svým dětem.
Když Alexandr VI. zemřel, naskytla se Caterině příležitost získat zpět svá panství. Papež Julius II. byl ochotný jí je udělit, ale obyvatelé Imoly a Forlí to odmítli. Caterina pak už zůstala ve Florencii a věnovala se svým koníčkům. Zemřela 28.5.1509 ve věku 46ti let na zápal plic.

Giuliano della Rovere
Giuliano della Rovere byl v seriálu vykreslen jako zapřísáhlý nepřítel podle něj zhýralého papeže Alexandra. Ve skutečnosti si neměli moc co vyčítat a možná i to bylo důvodem značné vzájemné nevraživosti.
Guiliano se narodil 5.12.1443 do rodiny vysoké italské šlechty. Studoval pod záštitou řádu františkánů. Jeho strýc Francesco della Rovere se stal roku 1471 papežem Sixtem IV. a udělil mu kardinálský klobouk (a pak chtěl Rodrigovi vyčítat nepotismus!). Strýci pak několik let sloužil jako papežský legát ve Francii. Jeho vliv dále rostl, a to i za vlády dalšího papeže Inocence VIII. Roku 1483 se mu narodila nemanželská dcera, podle některých zdrojů měla být jeho milenkou i Vanozza Cataneo!
Přestože se s Rodrigem nejspíše neměli rádi již dávno předtím, k tvrdému střetu došlo až po Inocencově smrti. A všichni víme, jak to dopadlo, v tomhle ohledu se autoři drželi poměrně přesně reality. Po Alexandrově smrti se stal papežem starý, dobrý kardinál Piccolomini, který přislíbil Cesaremu svou podporu. Bohužel po pár týdnech zemřel a papežem se stal della Rovere, dokonce za podpory Cesareho, kterému namluvil, že jeho postavení v papežském státě zůstane zachováno. Po svém zvolení ale rázem otočil. Cesare musel uprchnout. Předpokládá se, že svého zvolení dosáhl prakticky stejnými prostředky jako Rodrigo Borgia.
V následující letech svého papežství téměř nepřetržitě s někým bojoval, měnil strany a vůbec byl vojensky velmi aktivní. Papežskou armádu dokonce vedl sám! Mezi jiným také udělil dispens Jindřichu VIII. a Kateřině Aragonské, aby se mohli vzít (a to byl začátek Tudorovců :-) ). Podporoval umělce a nechal vyzdobit Sixtinskou kapli. Kvůli svým vojenským aktivitám měl mnoho nepřátel a ti o něm s chutí vykládali, přestože se vědělo, že měl milenky a dokonce dceru, že je sodomita.
Když si všechno shrneme, nedá se říci, že by della Rovereho boj proti Alexandrovi byl kdovíjak nábožensky motivovaný. Nejspíš ho prostě štvalo, že svůj první boj o papežský stolec prohrál…

Cesareho smečka
Vitellozzo Vitelli, Gian Paolo Baglioni, Giulio a Paolo Orsini a Oliverotto da Fermo. V seriálu sledujeme, jak skupina námezdních vojáků převlékne kabát, opustí Caterinu Sforzu a přeběhne k Cesaremu. Ve skutečnosti tahle parta přišla na scénu až po dobytí Forlí a pomáhala Cesaremu zabrat zbytek Romagni. Prospero Colonna k nim nikdy nepatřil, naopak, bojoval proti Cesaremu jako obránce Neapole a Capuy, které se chystal Cesare dobýt pro francouzského krále. Někteří kondotiéři se ale nakonec začali Cesareho bát a spikli se proti němu. Cesare je svolal pod záminkou usmíření do Senigallie, kde nechal Vitelliho a da Ferma bez milosti popravit.
Inu, jak bylo řečeno v seriálu, „…znáte pravidla. Nikdy nepředpokládejte, že se nezachovám podle svých nejhorších instinktů.“

Micheletto
Micheletto (celým jménem Micheletto Corrella, na obrázku zcela vpravo) byl kondotiér z Valencie. Údajně byli s Cesarem přátelé už od dětství a studovali spolu na univerzitě v Pise (takže nejspíš nebyl tak úplně negramotný). Machiavelli v jednom ze svých dopisů naznačil, že to byl právě Micheletto, kdo uškrtil Vitelliho a da Ferma a říkalo se, že měl na svědomí i uškrcení Lucreziina druhého manžela Alfonsa, který „odmítal podlehnout svým zraněním“. Cesaremu sloužil jako jeden z jeho nejvěrnějších vojenských velitelů. Když Borgiové padli, byl zajat a uvězněn, nejdříve ve Florencii, pak v Římě, kde ho vyslýchali a mučili. O tajemstvích rodu Borgiů prý ale nikdy nepromluvil… Roku 1505 byl propuštěn a na přímluvu Machiavelliho se stal bargellem (něco jako šéf policie) ve Florencii. Byl zavražděn v Milánu roku 1508.

Niccolò Machiavelli
Kdo by neznal slavného Machiavelliho a jeho spis Vladař? Byl to významný spisovatel, diplomat a politik. Po pádu Savonaroly byl jmenován kancléřem Florentské republiky a měl na starost diplomatická jednání a vojenské záležitosti. Podle všeho výbojným snahám Borgiů jen přihlížel a nijak se s nimi nepřátelil. Po znovunastolení vlády Medicejů byl obviněn ze spiknutí proti nim, vyslýchán a mučen. Nakonec byl odsouzen k vyhnanství za branami Florencie, florentská území však opustit nesměl. Usadil se na venkovském statku a během svého exilu sepsal svá nejpodstatnější díla. Medicejové jej nakonec omilostnili, jenže brzy opět padli a nová vláda Machiavelliho odmítla. Krátce na to těžce onemocněl a zemřel. Bylo mu 58 let.
Ve Vladaři častokrát jako model dobrého vladaře uvádí Cesareho Borgiu, protože oproti původním pánům Romagni se ke svým poddaným choval na tu dobu poměrně velmi slušně a solidně. Ale o tom zase příště…