Věda v seriálu Expanse: Dulcinea

V prvním ze série článků o skutečné vědě za seriálem The Expanse si za pomoci komentářů tvůrců projdeme ty záběry, které nás jako fanoušky sci-fi potěšily, či v některých případech přímo fascinovaly.

Seriál Expanse je balík plný šikovných hraček, technologie a také (alespoň pilotní epizoda) sexuálních hrátek. Ale do jaké míry je to všechno realistické? Podívejme se zblízka na všechny ty technologické vychytávky z budoucnosti z každé epizody a rozeberme spolu, jak moc je možné, aby 23. století takhle reálně vypadalo. Pár komentářů s vysvětlením a kurzívou přidal náš nanotechnolog @Zero.

Začněme úplně první scénou úplně první epizody – konkrétně tím, jak se vlasy Julie Mao vznášejí kolem její hlavy v nulové gravitaci.

Producent seriálu Expanse Mark Fergus řekl k Juliinu účesu v nulové gravitaci tohle: „Nulovou gravitaci jsme si pořádně proklepli. Není to tak divné, jak to ve filmech většinou vypadá. Vlastně to vypadá podobně, jako když plavete ve vodě. Vykašlali jsme se na to jen jednou – a to v okamžiku, kdy jsme chtěli, aby vlasy Julie Mao vypadaly úchvatně, jako to vidíte u mořských panen. Tak ale vlasy na nulovou gravitaci nereagují – drží se tak nějak u sebe. A nevypadá to nijak krásně a úchvatně. Tak jsme si řekli, že na to kašleme.“ Je to proto, že každé dva hmotné předměty na sebe navzájem gravitačně působí a pokud se nenacházíme v gravitačním poli planety, tak se projeví i ta, do té doby zanedbatelná síla, kterou vlasy a tělo a vše okolo na sebe vzájemně působí. Podle vztahu F=k(m1m2)/r².

Takže protentokrát zvítězila krása nad vědou.

Vzhled lidí z Pásu je velmi specifický, a to hlavně kvůli tomu, že celá dlouhá léta strávili v nízké gravitaci. Například tu jsou ty výčnělky nahoře na Millerově páteři, kde mu zkrátka kosti správně nesrostly, což je důsledek toho, že mu dávali jen „levnej koktejl na hustotu kostí“, když se o něj v dětství staral stát.

Je to teprve dvacet let, co se na trhu objevil Fosamax, první léčivo z kategorie zvané bisfosfonáty. Bisfosfonáty ovlivňují remodelační cyklus kosti, kam spadá kostní resorpce (rozpad existující kostní tkáně) a formace (vyplnění takto vzniklých malých dutin novou kostní tkání). Bisfosfonáty už používají astronauti, kteří se často pohybují v nulové gravitaci, a není důvod si myslet, že by se tato technologie nevyvíjela v příštích stovkách let mílovými kroky. Pokud lidé z Pásu žijí v nulové gravitaci jen někdy, pak by tento futuristický lék měl fungovat. Hlavní funkce je, že zpomalují odbourávání kostní hmoty organismem; inhibice aktivity osteoklastů – buněk odbourávajících kostní hmotu.

Některým lidem z Pásu se kvůli životu v nízké gravitaci kosti přímo prodloužily. Jaká vědecká zjištění se za tím skrývají? Pokud byste vyrůstali v nulové gravitaci, bude vaše tělo nakonec vypadat, jako kdyby si někdo hrál s nástrojem na pokřivení ve Photoshopu? Odpověď není tak jasná, jak si možná myslíte.

Růst naší páteře po narození částečně závisí na gravitaci. Ale děti upoutané na lůžko pořád dorůstají poměrně normální výšky, takže je ve hře očividně spousta dalších faktorů, které v této otázce stojí proti sobě.

A pak je tu ta všemi oblíbená scéna: Holden a Ade si užívají sex při nulové gravitaci. Do detailů se zas tolik pouštět nebudeme, takže se pojďme soustředit na třetí Newtonův zákon akce a reakce, který vlastně říká, že pokud je na předmět působeno silou, bude předmět na původce síly působit stejně velkou silou opačně orientovanou, takže pohyby jednoho člověka vyvolají pohyb druhého. Přirážení (v tomto případě spíš odrážení) je mrcha. Stručně řečeno, pokud by jeden ze zúčastněných byl připoután ke zdi nebo posteli (nebo k čemukoli jinému, tak jako Holdenova chodidla), rozhodně by to mohlo zásadně pomoci.

Závěr zní, že sex se v nulové gravitaci rozhodně provozovat dá, ale je potřeba nějaké ukotvení. Alespoň pokud Holden pod dekou neskrývá nějaký futuristický oblek 2Suit.

A co ty boží budoucí smartphony, kterým se často říká datakrychle?

Pomyslete na to, jak daleko se mobilní telefony dostaly za posledních dvacet let. Teď to vynásobte deseti. Datakrychle jsou jen velmi konzervativním odhadem toho, jak rychle se budou osobní počítačové technologie vyvíjet.

Chudák Paj přišel kvůli kusu ledu o část paže. Ale to je na palubě Canterbury běžná záležitost, protože dostat novou ruku je v budoucnosti docela brnkačka.

Takže jak bychom si mohli nechat dorůst chybějící končetinu? Asi jako to dělá mlok. Po amputaci se buňky z té nejkrajnější vrstvy kůže přeskupí, aby zakryly ránu. Nové buňky se promění v bazální epidermis a ta pošle chemickou informaci buňkám umístěným níže. V reakci na to začnou nervy v pahýlu znovu růst, zatímco se dospělé buňky, například ve svalech a šlachách, vrátí zpátky do stavu nedospělé hmoty zvané blastém. A tak je končetina nahrazena. Jak funguje regenerace.

Sice víme, na jakém principu regenerace končetin funguje, ale těch několik málo specialistů v tomto oboru tvrdí, že nejsme ani o kousek blíž k vyřešení tohoto problému. Ale s tím, jak se exponenciálně zrychluje vývoj technologie používané jako umělá náhrada končetin, toto řešení ani rozkrýt nemusíme. Dilema, kterému Paj musí čelit, by se však mohlo stát reálným: nechat si končetinu znovu narůst, nebo dostat umělou, která by v ledasčem mohla být lepší než ta skutečná?

Pamatujete na ten „obrat a zážeh“, před kterým si posádka Canterbury musí injekcí vpíchnout „šťávu“, koktejl, který jim umožní zůstat při vědomí během obrovského přetížení, ve kterém lidské tělo váží víc než 500 kg?

V této scéně je důležité pochopit relativní rychlost, jakou se Canterbury pohybuje. Díky Epsteinově pohonu, který jim umožňuje cestovat opravdu šíleným tempem, letí Cant směrem k Ceresu vážně rychle. Aby mohli změnit směr a odpovědět na nouzové volání, musí drasticky zpomalit a nemají žádný vytuněný brzdový systém. Takže co vlastně dělají? Obrátí loď a „zrychlí“ v opačném směru, čímž se zpomalí a mohou omrknout, co se vlastně děje. Naprosto proveditelné.

Zdroj a foto: Syfy

Která scéna z první epizody se vám nejvíce líbila? Chtěli byste Millerův mobil?