Recenze sedmé série a ohlédnutí za celým seriálem

Recenze sedmé série a ohlédnutí za celým seriálem

6.10.2020 17:57


A je tu konec. Seriál The 100 skončil minulý týden svou sedmou sérií, takže pokud už jste viděli poslední díl, rozhodně si přečtěte naši recenzi. Nyní konečně můžeme ohodnotit, jak se závěrečná řada povedla oproti těm ostatním. Jak se Jasonu Rothenbergovi podařilo uzavřít příběh?


Seriál The 100 se začal vysílat v roce 2014, kdy to zpočátku vypadalo, že půjde jen o klasickou teenagerovskou zábavu, jak je ostatně u stanice CW zvykem. Alespoň první díly se nesly v tomto duchu, ale jak čas ubíhal, seriál najednou divákům dokazoval, že má mnohem zajímavější témata k prozkoumání. A ze seriálu pro náctileté se stala show, která by mohla přilákat i dospělejší diváky.

A to se v podstatě také stalo. Příběh, zápletky, boje a mytologie celého světa se prohloubily především ve skvělé druhé řadě, která je podle nás samotným vrcholem seriálu od prvního do posledního dílu. Jason Rothenberg opravdu rozehrál velkou hru, rozšiřoval svět The 100 a nebál se zabíjet hlavní postavy, o kterých jsme si mysleli, že tu s námi budou až do samého konce. V podobném duchu, leč trochu slabším, pokračovala i řada třetí.


Čtvrtá řada zasela první větší problémy, které se následně projevily v dalších sériích. Příběhově to stálo stále za to, jenže sérii chyběla nějaká výraznější záporná postava. Přeci jenom jsme stáli proti neviditelnému nepříteli (Praimfaya – přírodní katastrofa), takže jsme si museli vystačit s postavami, které nám seriál nabídl v předchozích řadách. Navíc známých a oblíbených postav stále víc odpadalo (Roan, Luna apod.) a Rothenberg je nedokázal nahradit těmi novými, které většinou diváky až tak nezaujaly (Bryan, Ilian a dále).

(Nejdřív někoho zabij, až pak se ptej. Foto: CW)

Pátá řada se přesto zvedla a vrátila se kvalitativně ke druhé a třetí řadě. Nová parta vězňů byla neokoukaná a přišla na Zem s podobným motivem jako kdysi naše Stovka. Bylo tedy velice zajímavé sledovat prakticky stejný příběh, ale vyprávěný z jiného úhlu pohledu, kdy jsme se mohli vcítit do role Zemšťanů. Konečně jsme pochopili, jak jim asi bylo, když jim někdo přistál doslova na dvorku. Problém opět tkvěl v tom, že dospělé postavy umíraly jako na běžícím páse, zatímco teen hrdinové zůstávali bez škrábnutí.

Strach z toho, že může zemřít prakticky kdokoliv a kdykoliv, který jsme měli během druhé a třetí řady, byl najednou pryč. Sledovali jsme stále více deus ex machina scén, kdy hlavní hrdinové se ocitali v naprosto bezvýchodné situaci, ze které nakonec dokázali poměrně snadno vybruslit. A právě v tento moment, kdy se přestanete bát o postavy, to šlo se seriálem trochu z kopce. Navíc všichni zajímaví vězňové (Paxton McCreary) zemřeli a my se museli rozloučit i s pár velkými charaktery ze samotného začátku seriálu (Marcus Kane, Thelonius Jaha), kteří (aspoň hereckými výkony) povznášeli seriál o úroveň výš.

Šestá řada přinesla svěží zápletku na nové planetě. Bohužel Jason Rothenberg začal recyklovat stará témata, naše postavy procházely minimálním vývojem osobnosti a rázem se z nové planety prakticky stala naše Země jen s jiným sluncem. Konec šesté sezóny byl už dozajista scénáristicky nezvládnutý, a tak jsme čekali, s čím tvůrci přijdou v řadě závěrečné. Ostatně už snad během čtvrté řady Rothenberg prohlásil, že konec má dlouhá léta vymyšlený.

A chvilku mu to v průběhu sedmé řady i vycházelo. Vrátil do hry poměrně zapomenutého Billa Cadogana, který se mihl ve čtvrté sérii. Dále nám byla představena zajímavá dějová linka s kameny Anomálie a cestováním napříč prostorem a časem. Právě epizody, kdy jsme začali chápat ony zákonitosti cestování, patřily k těm nejlepším dílům v celé sérii vůbec. Tady ovšem končíme s klady sedmé řady.

(Sedmou řadu táhly nahoru vedlejší a nové postavy. Foto: CW)

Zbytek už byla jedna velká blamáž a znouzectnost zlomeného tvůrce, který zkrátka musel přepisovat scénáře jako na běžícím páse, protože herci se k němu ve velkém hrnuli s omluvenkami. Rozhodně chápeme, že je velice obtížné vystavět závěrečnou řadu kolem vedlejších postav, nicméně už nešlo až tak o ty postavy, jako o samotný příběh, který zkrátka za moc nestál.

Hrozba v podobě poslední války proti neznámému druhu, o které se neustále mluvilo, nebyla dostatečně představena či vysvětlena tak, abychom v ní viděli skutečnou hrozbu. Ono je vždy obtížné mít v seriálu strach z něčeho, co je celou dobu neviditelné, nehmotné a jen se o tom blbě kecá. Druhá polovina řady se již soustředila na fanatiky okolo Pastýře, kdy i my jsme prakticky nevěděli, čemu přesně tato zmanipulovaná sebranka věří. Nikdo se nám totiž neodvážil vysvětlit, oč tu vlastně jde. A dokonce to nevěděl ani Cadogan, vůdce fanatiků, do poslední chvíle svého mizerného života.

Cadogan a planeta Bardo byli zajímaví tak do té doby, než nám bylo vysvětleno cestování časem. Následně se většina scén odehrávala v šedých interiérech, kdy naše postavy (někdy i bezdůvodně) zabíjely zakuklence v maskách, za což je nikdy nikdo pořádně nepotrestal. Tématem celé sedmé řady mělo být zřejmě vykoupení, kdy naše postavy měly odčinit zlé skutky, které spáchaly v předchozích řadách (a že jich bylo).

Podobnému tématu se věnoval i seriál Ztraceni během šesté řady, ale zatímco právě tam se všechny postavy skutečně vykoupily, kdy jedna za druhou dělaly správná rozhodnutí, která je k onomu vykoupení vedla, tak u The 100 to bylo přesně naopak. Ať už mluvíme o Clarke Griffin či o jiných, tak tady se vraždilo až do poslední chvíle, přítel nepřítel, hlava nehlava.

(Akční scény patří v závěrečné řadě k těm nejhorším z celého seriálu. Foto: CW)

Možná pak celé finále působí až trochu směšně, protože když vidíte masakr zakuklenců v každé epizodě, někdy snad ani nemůžete fandit našim hrdinům při oné zkoušce, která měla rozhodnout o vykoupení celé lidské rasy (nemluvě o tom, že i Clarke ve finálové epizodě odkrágluje hned několik postav). Zkrátka nikdo z nich si nezasloužil složit zkoušku a povznést se. Lidé dělali stále stejné chyby i ve finálovém díle a happy end je tak další znouzectností, ke které se tvůrci uchýlili.

Když se podíváme na děj v první a ve druhé řadě, který se primárně soustředil na holé přežití v přírodě, a na řadu sedmou, která se zabývala pokročilou sci-fi zápletkou, tak je asi na první pohled vidět, jakým směrem se seriál vydal a jak moc se změnil od svého začátku. U většiny seriálů bývá zvykem, že na konci již není tím seriálem, který kdysi před lety začínal, u The 100 to ovšem platí o to víc.

Dá se říci, že veškeré problémy nahromaděné od čtvrté do šesté řady (absence dospělých postav, prokreslení jednotlivých charakterů, nezajímaví záporáci, soustředění na stále nudnější charaktery) se na té závěrečné podepsaly nejvíc. To je rozhodně škoda, ale tak už to bohužel někdy bývá, že tou nejhorší řadou je právě ta závěrečná, od které mají všichni velká očekávání.

Jak se tedy seriál povedl? První tři řady jsou dost možná tím nejlepším, co vůbec kdy vzniklo od stanice CW. Čtvrtá a pátá řada má stále slušnou a nadprůměrnou kvalitu, na zbytek je možná lepší zapomenout a tvářit se, že naši hrdinové nikdy na Sanctum nedoletěli a příběh skončil koncem páté řady. Pokud si toto řeknete a bude se vám lépe usínat jako nám, tak seriál The 100 zůstane vždy jedním z vašich nejoblíbenějších.

Hodnocení celého seriálu: 80%
Hodnocení závěrečné řady: 40%

Jak sedmou řadu a potažmo celý seriál hodnotíte vy?


Jít na The 100 | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!