Závěr epizody nám přinesl další překvapivé odhalení.
Sarah Lindenová objevuje v Rosiině tajné skrýši dopisy od neznámého ctitele. Text jednoho z nich se nám podařil rozluštit.
Drahá Rosie,
jsi stará duše, uvěznená v mladém těle. Překroč hranice toho, co znáš, i když z toho máš strach. Zkus všechno, pociť všechno, i kdyby to mělo být jen jednou. Tato pasáž mě donutila o tobě dnes přemýšlet.
"Existuje spousta druhů ticha a každý z nich znamená něco jiného. Je tu ticho, které přichází s ránem v lese, ale liší se od ticha ve spícím městě.
…
Jiné je ticho před bouří a zcela jiné je ticho po bouři. Existuje ticho prázdnoty, ticho strachu a ticho pochybností. Existuje jisté ticho, které může vyzařovat z neživého předmětu, třeba z nedávno obsazeného křesla nebo ze starého klavíru s prachem na klávesách, nebo z čehokoliv, co sloužilo člověku pro práci či zábavu. Takové ticho k nám může promlouvat. Jeho hlas může být melancholický, ale není tomu tak vždy. Na křesle mohlo sedět smějící se dítě a poslední noty klavíru mohly být bujaré a rozjásané.
…
Ať jsou nálada či okolnosti jakékoliv, podstata jejich hodnoty může setrvat v tichu, které je následuje. A tou je ozvěna ticha."
Bennet
Hlavní, co nás zajímá je to, kdo je pod dopisem podepsaný. Ano, jde o pana učitele Benneta. Vypadá to, že opravdu každý skrývá nějaké temné tajemství.
Jen tak pro doplnění, ve svém dopisu cituje Beryl Markhamovou, první ženu, která sama přeletěla Atlantický oceán z východu na západ. Citát pochází z její knihy vzpomínek, kterou nazvala West with the night (Nocí na západ).
Sice jsme viděli jen první a poslední list dopisu, ale je pravděpodobné, že prostřední list obsahoval právě námi doplněnou pasáž, čemuž nasvědčují i úvozovky na začátku i na konci citátu.
Přikládáme i originální úryvek ze zmíněné knihy.
"There are all kinds of silences and each of them means a different thing. There is the silence that comes with morning in a forest, and this is different from the silence of a sleeping city.
There is silence after a rainstorm, and before a rainstorm, and these are not the same. There is the silence of emptiness, the silence of fear, the silence of doubt. There is a certain silence that can emanate from a lifeless object as from a chair lately used, or from a piano with old dust upon its keys, or from anything that has answered to the need of a man, for pleasure or for work. This kind of silence can speak. Its voice may be melancholy, but it is not always so; for the chair may have been left by a laughing child or the last notes of the piano may have been raucous and gay. Whatever the mood or the circumstance, the essence of its quality may linger in the silence that follows. It is a soundless echo."
— Beryl Markham (West with the Night)
Překlad: Araziel, Clear, BuBBleS2