Historie Rychlé záchranné služby

Protože některé z vás v seriálu zaujala funkce pana Clearyho, který ve městě New York provozuje ambulanci, připravila jsem si pro vás něco málo z historie rychlé záchranné služby.

Snahu dostat raněného k doktorovi měl člověk od nepaměti. Nejznámější případ je sepsán již v Bibli a jistě jste zaslechli alespoň jméno člověka, který v příběhu poskytl první pomoc. Ano, je to dobrý Samaritán.

Během středověku Maltézští rytíři začínají cíleně pomáhat svým raněným druhům. Ale první záznam o použití ambulance je z roku 1487 z doby panování královny Isabely. Španělská armáda tehdy byla jedna z nejmodernějších, a proto ji vyhledávalo i mnoho dobrovolníků. Někteří z těchto dobrovolníků zakládali provizorní tábory určené k ošetření zraněných v bitvě tzv. ambulancias. Bohužel, k ošetření docházelo až po bitvě, proto byly ztráty na životech nadále obrovské.

Revoluci udělal až Jean Dominique Larrey (1766–1842) který zavedl hned několik zásadních věcí:

• zavedl nosítka
• zjistil, že nejdůležitější je zastavit krvácení a začal používat sterilní obvazy, když vypozoroval, že jinak téměř vždy hrozí infekce
• nedělal rozdíl mezi „vlastními“ a nepřátelskými raněnými, v tomto byl v „moderní“ době první
• navrhl sanitní vůz tažený koněm či mulou, který projížděl bojištěm ještě v průběhu boje, personál vozu poskytoval okamžité ošetření a transportoval do lazaretů bezprostředně za bitevním polem k primárnímu ošetření a až poté byli pacienti odvezeni do stálých lazaretů

Zkrácení vzdálenosti od raněného k lékaři bylo opravdovou revolucí, protože v té době zdravotníci nepožívali žádné speciální ochrany. Podle Larreyových myšlenek byly zřízeny ambulance ve všech moderních armádách a stála na nich i známá M.A.S.H. (Mobile Army Surgical Hospital).

Velkou hybnou silou pro rozvoj ambulance je Červený kříž, který byl založen roku 1863 pěti muži: Henrim Dunantem, Gustavem Moynierem, Louisem Appianem, Theodorem Maunoirem a Henri Dufourem. Rozhodli se tak na základě obrovských zrát v bitvě u Solferina roku 1859. Po jeho založení vznikly i mezinárodní úmluvy o neútočení na zdravotníky a vozidla označená znakem červeného kříže.

Od 18. století se v Evropě také rozvíjí snaha dostat lékaře včas i k civilním pacientům. K tomu slouží hlavně koňské povozy. Auta se používají od poloviny 20. století. První záchranná služba funguje v Čechách od 60. let 20. století.

Na sanitce, či jiném vozidle RZS si můžete všimnout modré hvězdy. Každý z jejích šesti paprsků je za jednu funkci záchranného řetězce: Rozpoznání stavu – Oznámení – Výjezd – Péče na místě – Péče během transportu a Předání k definitivní péči. Používá se od roku 1977, po stížnosti podané Červeným křížem, že dosud používaný oranžový kříž záchranné služby příliš připomíná jejich symbol.

Jak přesně fungovala ambulance na počátku 20. století ať už v Evropě nebo v Americe, se mi nepodařilo vypátrat. Ale věřím, že jelikož seriálu předcházela rozsáhlá historická rešerše, tak odpověď najdete v Knick, tak se nechte svézt. :-)