Příjice neboli lues. Choroba, o níž nejstarší dochovaná zpráva o výskytu je z roku 2637 před naším letopočtem z Číny. Zmínku o ní najdeme i v Bibli. O jakou nemoc jde? O syfilis.
Původcem onemocnění je bakterie Treponema pallidum, která se přenáší pohlavním stykem či z matky na plod v těhotenství. K infekci dochází po narušení povrchu kůže či sliznic, proto k ní nejčastěji dochází v ústech nebo na genitálu. Treponema špatně snáší vzduch a vyšší teplotu těla a k přenosu dochází od jedince v 1. nebo 2. stádiu nemoci. Choroba má čtyři stádia: primární, sekundární, latentní a terciární.
Treponema pallidum; Foto: Dr. Cox, CDC, PHIL, #1971
Primární stádium: Bakterie se množí v místě průniku, kde vzniká takzvaně tvrdý vřed čili šankr a to zhruba tři týdny od nakažení. Nemocného to nebolí a za pár dní to zase zmizí, ale nemoc se dál šíří krví a mízními cévami, takže cca za šest týdnů od nakažení zduří mízní uzliny. Na sliznici ale může místo vředu vzniknout nevystouplá oděrka a nákaza tak unikne pozornosti.
Sekundární stádium: Devět týdnů po nakažení se na rukách nebo chodidlech objevují bradavičnaté útvary, případně se objevuje vyrážka, která sice nesvědí, ale zůstávají po ní tmavé nebo červené fleky. Pokud je člověk nakažený z úst, dají se příznaky zaměnit s angínou. Syfilis se totiž projevuje narudlým krkem a zdrsněním hlasu. Dále pak může nastat horečka, bolest kloubů a svalů.
Latentní stádium: Také se mu říká skryté, protože příznaky buď vymizí nebo jsou velmi mírné. Toto stádium trvá déle než rok a může, ale nemusí, přejít v terciální stádium. Postižení již nejsou nakažliví.
Terciální stádium: Poslední stádium přichází tři až sedm let od sekundární fáze a projevuje se jako destrukce tkání, čili gummata, postižení neurologické nebo kardiovaskulární. Gummata jsou nádorovité výrůstky nejčastěji na kůži, kostech či játrech. Neurologické problémy se projevují jako zánět mozkových blan, ochrnutí, demence. Kardiovaskulární potíže jsou pak hlavně záněty cév a aneuryzma.
Plakát z roku 1936; Foto: Library of Congress, cph 3b48848
Dnes se syfilis léčí antibiotiky, a protože jde o nemoc pohlavní, řídí se léčba zákonem. V prvních stádiích velmi rychle zabírá penicilin, a to už za čtrnáct dní. V pozdějších fázích vyléčení trvá až třicet dní, ale u všech fází je pak pacient dlouhodobě sledován. U třetího a čtvrtého stádia dokonce doživotně.
Kde se přesně toto onemocnění vzalo není úplně jisté, protože ve středověku se často zaměňovalo s leprou. Někdo tvrdí, že jej do Evropy přivezl Kolumbus, v jiných pramenech se uvádí, že Kolumbus byl již při své cestě do Ameriky nakažen. Pravda je, že v letech 1494–1496 vypukla epidemie. Nejdřív bylo všem syfilitiků líto, proto byli například osvobozováni od daní. Jejich počet však rychle rostl, proto byli velmi brzy izolováni a později vystěhováni za městské hradby. Nárůst mezi obyvateli je přičítán i tomu, že nemocné prohlížela komise složená z duchovních a vymizení vyrážky bylo považováno za uzdravení. Navíc pro syfilis neexistoval jednoznačný popis.
V Německu i v Anglii pro syfilitickou vyrážku používali stejný název jako pro neštovice, v dalších zemích bylo vžité označení francouzská nemoc. Francouzi sami ji označovali za neapolskou nemoc, Poláci za německou nemoc a Rusové za polskou; uherská či španělská nemoc také označuje syfilis. Současný název prý pochází z básně Giroloma Francastora z roku 1530, ve které píše o pastevci Syphilovi, kterého bůh Apollon potrestal touto nemocí za to, že stavěl oltáře svému králi a ne bohům. V Čechách se užíval název mor venerický či Venušina nemoc a název příjice, který použil profesor porodnictví A. Jungmann, podle bohyně lásky Prie.
Portrét Gerarda de Lairesse od Rembrandta van Rijna
Ze začátku byl syfilis léčen rtutí a to již ve výše zmiňované Číně. Lazebníci používali rtuťové zábaly a masti. Na otravu rtutí ale bohužel zemřelo více lidí, než bylo s její pomocí uzdraveno. Později se místo rtuti používala rumělka. Na přelomu let 1529–1530 se syfilidou zabýval Paracelsus (Theophrast von Hohenheim), ten zavedl léčbu pomocí rtuťových pilulí, hladu a pocení. Aby se pacienti řádně zapotili, zavírali je na osm (někdy ale i třicet) dní do horké utěsněné místnosti nebo do parních lázní.
Dr. Thackery v seriálu vychází z poznatků rakouského psychiatra, neurologa a lékaře Juliuse Wagnera Jauregga, který experimentoval s léčbou pomocí vyvolané horečky. Nakonec ale Dr. Jauregg nezvítězil nad syfilidou, ale nad malárií, za což dostal i Nobelovu cenu. Zajímavostí jistě je, že doktorův děd pocházel z Krnova.
Bohužel se syfilis nepodařilo do dnešní doby vymýtit a jedinou možnou prevencí je bezpečný sex a dodržování základních hygienických pravidel.
Plakáty v galerii: Library of Congress, WPA
#1 Gwyn: Opraveno, díky. Pod obrázkem dobře, ale v textu nám to ujelo.
Treponema pallidum, nikoliv pallium ;-)
#2 Lucifrid