Černý lékař v New Yorku na počátku 20. století. Mysleli jste si, že to má Dr. Edwards těžké? Omyl, má to ještě mnohem těžší. Jeho představitel André Holland nám v následujícím rozhovoru přiblíží postavu ztrápeného doktora, jeho myšlenky, motivaci a budoucnost.
Za sebou máme čtyři epizody druhé řady seriálu The Knick a rozhodně si nemůžeme stěžovat, že by se toho událo málo. Obzvlášť pak v případě Dr. Algernona Edwardse, jemuž se ve třetím díle k překvapení jeho i diváků vrátila žena Opal, kterou si vzal během svého času v Evropě. Server Indiewire o postavě neobyčejně nadaného lékaře a vědce se spoustou problémů vyzpovídal herce Andrého Hollanda.
Omlouvám se, pokud mi neslouží paměť, ale byl tu někdy předtím nějaký náznak toho, že je Algernon ženatý?
Nikoliv, vůbec ne. Hodně lidí se mě na to ptá, ostatně i já sám. Když jsem to přečetl, řekl jsem si: „Cože?!“ Ale je to velmi dramatické překvapení, jsem zvědavý, co si o tom diváci pomyslí.
Měl jsem z toho pocit, že bylo úmyslem to narafičit jako velké odhalení, ale chtěl jsem mít jistotu, že jsem něco nepřehlédl. Rovněž jsem chtěl vědět, jak jste se to dozvěděl vy. Zní to, jako byste četl scénář a najednou to tam vyskočilo.
V podstatě ano. Dostal jsem scénář pár týdnů dopředu, než jsme začali. V klidu jsem si sedl, přečetl ho a byl jsem v šoku. Vůbec jsem to nečekal. Nějaký čas jsme pak nad tím strávili a pár věcí doladili. Museli jsme se ujistit, že ten příběh bude odvyprávěn tak, jak my chceme. Takže se to postupem času rozvíjelo, ale ze začátku to byl rozhodně šok.
Kolik jste se toho o Edwardově ženě chtěl dozvědět, co nebylo před třetím dílem ve scénáři?
Dlouhou dobu jsme to probírali, protože jsem jednoduše chtěl pochopit, jak se dali dohromady, z jakého důvodu a jak dlouho už to trvá. Její city dodávají jeho postavě nový, zajímavý rozměr. Algernon je úspěšným a schopným chirurgem, ve své práci je špičkový, ale jakmile dojde na osobní život, najednou vidíme, že v něm už tak úplně nevyniká.
Jako herec do tvůrčího procesu celkem zasahujete. Slyšel jsem, že režiséři a scenáristé mají většinou odlišný přístup, co se vyzrazování informací hercům před natáčením týče. Čemu dáváte přednost vy? Chcete toho vědět vždy co nejvíce, nebo jste prostě spokojený s tím, co je ve scénáři, co vám sami dají k dispozici?
Jsem rozhodně jedním z těch lidí, co vážně chtějí vědět všechno nebo alespoň co nejvíce. Vždycky říkám, že když vám lidé – ať už režiséři nebo herci – něco tají, ve smyslu „Ne, my ti to neřekneme“, je to, jako by s vámi manipulovali. Jako herec cítím, že mám schopnost v sobě jistou informaci udržet a případně ji vytěsnit, aby neovlivnila mou reakci v dané chvíli. Například jsem velmi rád, že dostáváme scénář celého dílu najednou, protože pak mám možnost udělat si představu, kam zhruba budeme směřovat a tím pádem mám možnost zvolit tu nejlepší cestu v každé scéně. A pak už je to jen o náhodě. I ta je součástí našeho řemesla a já jsem velmi hrdý, že ho mohu vykonávat.
Abychom na to navázali, víte o nějakých dalších tajemstvích z Algernonovy minulosti? Myslíte, že nějaké další jsou? Dlouhou dobu strávil mimo Spojené státy a nějací kostlivci z té doby ještě mohou vyskočit.
Myslím, že v kontextu této řady je jeho manželství velkým překvapením. Netuším, zda tu jsou další potenciální „kostlivci,“ ale je to, jak říkáte, strávil v Evropě úplně jiný život, takže do třetí řady a do budoucna bych tuhle možnost určitě nevyloučil, už jen proto, že Steven Soderbergh a scenáristé mají velká překvapení hodně rádi.
Algernon je opravdu skvělá postava. Má toho naloženo tolik, že musí být velice lákavé to vypustit všechno najednou, ale zároveň to musíte naopak udržet, abychom se mohli na každou událost plně soustředit a nechat věcem přirozený průběh. Je velmi komplexní.
Ano, je to nejlepší role, jakou jsem kdy hrál. Máte pravdu, že je velmi komplexní, má v sobě hodně stránek. Je to ohromná čest, že ho mohu hrát. Jsem si jist, že Steven měl jasnou představu o tom, kdo by ho měl hrát, takhle skvěle je ta postava napsaná, a takový režisér samozřejmě umí přilákat spoustu zájemců, takže jsem vděčný, že si vybrali zrovna mě. Jsem velice hrdý a navždy budu jejich dlužníkem.
Jedna věc mi došla, když jsme se dozvěděli o jeho manželství, a sice že Dr. Edwards nemá se ženami příliš štěstí. Měl sice nějaké potíže se vztahy, ale nevypadá to, že by na ně rezignoval tak jako třeba Dr. Thackery. Jak důležité jsou pro něj vztahy v porovnání s prací?
To je pravda, myslím, že Algernon je ten typ, který je opravdu pracovitý a výtečný v tom, co dělá, ale osobní život je pro něj oříškem. Z nějakého důvodu mi to dává smysl. Myslím, že by vedle sebe měl rád někoho, kdo by pro něj byl opravdovým partnerem, ale také si myslím – a je možné, že nad tím přemýšlím už trochu moc – že se musel hodně otáčet, soustředit se na práci, být vždy ten nejlepší ve všem co, dělal, aby se dostal tam, kde je teď. A na rozvíjení dovedností, které jsou potřeba k udržení stabilního vztahu, si už neudělal čas. Takže v tomhle ohledu je tak trochu pozadu, ale v průběhu oněch deseti epizod mu jeho žena Opal určitě pomůže tohle manko dohnat.
Zatím to vypadá, že se v této řadě z Dr. Edwardse a Thackeryho stali něco jako přátelé. Jsou mezi nimi ještě nějaké nedořešené záležitosti, ale když přijde na práci – medicínu a výzkum – opravdu si rozumí. Myslíte si, že je to pro Algernona dobré, obzvlášť když víme, jak daleko umí Thackery zajít?
To je dobrá otázka. Sice bych to ještě nenazýval přátelstvím, ale navzájem se uznávají, navzdory svým vlastním problémům a dokonce i vlastnímu přesvědčení. Když přijde na práci, jsou schopni se na ni společně soustředit a spolupracovat, o to je to smutnější. Kdyby žili v jiné době, kdoví, čeho by spolu mohli dosáhnout. Myslím, že od Edwardse to chtělo hodně pokory, aby se vůbec otevřel myšlence přátelství a mohl tak v této řadě pomoci Thackerymu s Abbie a dalšími projekty, protože na začátku jsme ho viděli v pozici šéfa, kdy řídil nemocnici, předkládal radě černé na bílém, jak za jeho působení klesla úmrtnost, dosáhl zisku většího než kdy předtím, lidé chodili do práce rádi a všechno bylo lepší. A přes to všechno ho odmítli, načež se vrátil Thackery a v podstatě si nakráčel zpět na svoje místo. Takže si vážně myslím, že chtělo hodně pokory, aby s ním vůbec vydržel v jedné místnosti a s něčím mu pomáhal. Ale opakuji, že se bavíme o práci, v téhle oblasti si rozumí. Co se týče osobní stránky, tam už je to složitější.
Jsem rád, že jste nadhodil téma pozice šéfa chirurgie, protože v prvních dvou epizodách jsme jasně viděli, že k tomu vaše postava směřuje. Avšak po třech dílech se zdá, že uvízla na mrtvém bodě. Thackery vypadá, že se v této roli opět zabydlel. Co se teď Dr. Edwardsovi honí hlavou? Pořád je optimistický? Má ještě nějaký dlouhodobý plán, jak dosáhnout kýženého cíle? Cítí se na to ještě?
Myslím, že Algernon vždy jedná na základě optimismu, který je tak nějak nutností, pro něj asi ani není jiná možnost. Rovněž si myslím, že ve chvíli, kdy se mu zhoršily potíže se zrakem, šlo všechno ostatní stranou. Vyléčit to oko je teď pro něj zásadní prioritou. Ale abych odpověděl, myslím, že je stále optimistický. I když nemá konkrétní plán, jak toho dosáhnout, pořád věří, že se mu nějak podaří dosáhnout na pozici šéfa chirurgie. Pro něj to také znamená, že bude mít příležitost a čas dělat to, co opravdu chce, čili objevovat nové věci a vytvářet nové postupy, experimentovat – v podstatě to, co dělá Thackery. Takže určitě věří, že k tomu dojde, upřímně, ani nemá na vybranou. Tolik tomu věnoval a ve chvíli, kdy ho začne zlobit oko, je pro něj ještě těžší vzdorovat a bojovat, protože se o sebe musí postarat.
Foto: Cinemax
