Věřím, že by se tento seriál mohl jednoho dne dočkat i 7 serie. Má pořád co nabízet a je to veliké téma myslím, že to jen tak 5serií neskončí. Ale kdo ví třeba se pletu.
Tak jsem konečně dodívala 3. řadu a mám velmi smíšené pocity… Furt někdo přebíhá na druhou stranu a zpátky, dějí se nepříliš pravděpodobné věci a postavy umírají zbytečně (a dost podivnou smrtí). Jinak za mě taky trochu překvapivý vývoj Aethelwolda.
je sice pravda,že se serial už dost lišil od knížek,ale je vlastně jedno,které postavy tam zemřeli např.Thyra,protože pro další přiběh už stejně nebyla důležita a nebo Ragnar který v knize zemře spiš na infarkt.Tady to bylo dramatičtější a ničemu to neublížilo.Jinác mělo to spád,bylo to dojemný,napínavý í. vtipny.Prostě super a budu doufat ve čtvrtou serii.Těším se na linku se Stiorou
Musím přiznat, že u toho dílu, kde sedí Uhtred s Alfredem u stolu, jsem regulérně brečela… Třetí řada se sice s knihami již začala rozcházet, ale protože už je to dost dlouho,co jsem je četla, tak mi to ani nevadí, protože i tak je seriál úžasný ;) a jsem mooc zvědavá a doufám ve čtvrtou řadu!
Ještě poznámka k tomu Ivarovi. Rozhodně mi přijde realnější, že byl např. impotentní, případně ohebný, až to působilo, že nemá kosti, než že byl mrzák jako je to stvárněno v Vikings. Podle mě by takový mrzák do dospělosti nepřežil
Cornwell v historických poznámkách na konci knih píše:
Ivar, přezdívaný Bezkostný nebo Vychrtlý, Ubba, Halfdan, Guthrum, různí králové, Alfredův synovec Æthelwold, ealdorman Odda a ealdormanové, jejichž jména začínají na Æ, ti všichni skutečně existovali. Alfred by měl správně být psán Ælfred, ale zde jsem dal přednost dnes ustálenému anglickému úzu. Není jisté, jak vlastně zemřel Edmund, král Východní Anglie, třebaže byl nepochybně zabit Dány, a podle jedné ze starobylých verzí byl tento budoucí světec skutečně prostřílen šípy jako svatý Šebestián. Ragnar a Uhtred jsou smyšlené románové postavy, třebaže v pozdějším anglo-saském období nějaká rodina s Uhtredovým jménem skutečně držela pevnost Bebbanburg (nyní Bamburský hrad), a protože tato rodina patří k mým předkům, rozhodl jsem se přidělit jim toto kouzelné místo o něco dříve, než dokládají záznamy. Většina z významnějších událostí se skutečně odehrála; napadení Yorku, obléhání Nottinghamu, útok na čtyři království, to vše je zachyceno v Anglo-saské kronice nebo v Asserově životopisu krále Alfreda, což spolu představuje hlavní prameny pro toto období.
Vylíčení Guthrumova záboru Warehamu, výměny rukojmí a porušení příměří, vražda rukojmí i zábor Exeteru, to vše se zakládá na skutečnosti, stejně jako ztráta většiny Guthrumova loďstva ve velké bouři u Durlston Head poblíž Swanage. Jedinou velkou změnou, kterou jsem udělal, bylo uspíšení Ubbovy smrti o rok, aby v další knize už Uhtred mohl být jinde. Přesvědčen argumenty, obsaženými v knize Johna Peddie Alfred – Král válečník, umístil jsem tento děj do Canningtonu v Somersetu, spíše než bych jej spojil s tradovaným dějištěm na Countisbury Head v severním Devonu.
To, co se stalo v Chippenhamu, bylo výsledkem [Alfrédovy] přílišné velkorysosti při dohadování podmínek míru, jež umožnily Guthrumovi odejít z Exeteru a stáhnout se do Gloucesteru v Mercii ovládané Dány. Zmíněný mír měla zaručovat dánská rukojmí, ale Guthrum znovu dokázal – podobně jako v případě míru, uzavřeného v roce 876 ve Warehamu –, že mu nelze věřit, mírovou smlouvu porušil a bezprostředně po svátku Zjevení Páně vtrhl do Chippenhamu, obsadil ho a uvrhl tak Alfreda do největší krize za jeho dlouhého panování. Král byl poražen a většinu jeho země obsadili Dánové. Někteří wessexští velmoži, mezi nimi i ealdorman Wiltshiru Wulfhere, přešli na stranu nepřítele a Alfredovo království se prakticky omezilo na bažinaté pustiny dnešních Somerset Levels. Přesto s příchodem jara, pouhé čtyři měsíce po katastrofě v Chippenhamu, dal Alfred dohromady vojsko, vytáhl s ním k Ethandunu a tam Guthruma porazil. To všechno se stalo.
Alfred, Ælswith, Wulfhere, Æthelwold a bratr (později biskup) Asser, to všechno jsou historické postavy, stejně jako dánský vojevůdce Guthrum. Naopak Svein je postava pouze románová. Největšími dánskými nepřáteli Sasů před Guthrumem byli tři bratři Lothbrokové a porážka posledního z nich v bitvě u Cynuitu – zatímco Alfred byl v té době v Athelney – je rovněž historickou skutečností. Abych však mohl lépe zkonstruovat děj této knihy, posunul jsem vítězství Sasů u Cynuitu do doby o rok pozdější. Ze stejného důvodu jsem si vymyslel postavu Sveina z Bílého koně a spálení jeho lodí, abych se mohl znovu vrátit do Cynuitu.
Vůdce poraženého vojska Guthrum se stáhl zpět do Chippenhamu, kde ho Alfred oblehl, avšak záhy nato jejich nepřátelství skončilo a oba spolu uzavřeli mír. Dánové potom odešli z Wessexu a všichni jejich přední velmožové se nechali pokřtít a stali se křesťany. Na oplátku Alfred uznal Guthruma za krále Východní Anglie. Alfred neměl příliš mnoho důvodů Guthrumovi věřit, neboť dánský vůdce porušil jak mír uzavřený ve Warehamu, tak i ten následný, na němž se dohodli v Exeteru. Avšak tento mír, chippenhamský, skutečně vydržel. Guthrum se za asistence Alfreda jako kmotra nechal pokřtít a přijal jméno Æthelstan. Traduje se, že byl pokřtěn svěcenou vodou z křtitelnice, kterou lze dodnes vidět v Alleru v hrabství Somerset, a zdá se, že jeho obrácení na křesťanskou víru bylo opravdové, neboť po návratu do Východní Anglie vládl jako křesťanský panovník. Jednání mezi Alfredem a Guthrumem však pokračovala a v roce 886 spolu ve Wedmoru podepsali mírovou smlouvu, jež rozdělovala tehdejší Anglii na dvě sféry vlivu. Wessex a jižní Mercie zůstaly podle ní saské, zatímco Východní Anglie, severní Mercie a Northumbrie měly spadat pod dánské právo. Tak vznikl Danelaw, rozsáhlé území, na kterém vládli po nějakou dobu dánští králové a jehož místopisné názvy a dialekty nesou dodnes pečeť té doby. Na smlouvu z Wedmoru Alfred přistoupil, protože neměl dostatek sil k tomu, aby vyhnal Dány z celé Anglie, ale na druhou stranu jí získal čas, během kterého mohl opevnit srdce své říše Wessex. Obecně lze říct, že vítězství u Ethandunu a následná mírová dohoda s Guthrumem zajišťovaly nezávislost Wessexu a umožnily Alfredovi a jeho nástupcům na trůnu Danelaw znovu dobýt a vytvořit velké anglické království. Jedním z prvních Alfredových kroků v tomto dlouhém procesu bylo, že provdal svou nejstarší dceru Æthelflaed za mercijského velmože Æthelreda, spojence, který měl zájem o sjednocení mercijských Sasů s wessexskými. Æthelflaed se později ukázala jako velká hrdinka v boji proti Dánům. Přenést se na konci devátého století z Wessexu do Northumbrie je jako přejít ze světla do temnoty. O tehdejších poměrech v Northumbrii toho dnes víme velmi málo, dokonce ani neznáme přesná jména tamních králů a data jejich vlády. Víme však, že nedlouho po Ethandunu nastoupil na trůn v Yorku (Eoferwiku) muž jménem Guthred (některé zdroje ho uvádějí jako Gutfritha) a nahradil tak saského krále, který byl nepochybně loutkový panovník dosazený Dány. Guthred vládl v devadesátých letech devátého století a stal se významným panovníkem ze dvou důvodů: za prvé, třebaže Dán, byl křesťan, a za druhé, k jeho jménu se pojí pověst, že byl kdysi otrok. Na těchto skrovných základech jsem postavil svůj příběh. Není pochyb, že král Guthred byl v přátelském vztahu s opatem Eadredem, opatrovatelem těla svatého Cuthberta (a také hlavy svatého Oswalda a lindisfarenského evangeliáře) a že Eadred nakonec postavil pro Cuthbertovy ostatky velkou svatyni v Cuncacesteru, nyní Chester-le-Street v hrabství Durham. V roce 995 tak bylo konečně světcovo tělo uloženo k odpočinku v Durhamu (Dunholmu), kde se nachází dodnes.
Kjartan, Ragnar a Gisela jsou románové postavy. Ivarr existoval, ale musím přiznat, že s jeho osudy jsem ve své knize nakládal dosti volně. Ivarr byl významný hlavně díky svým následníkům, kteří působili na severu velké potíže. Pokud vím, neexistují žádné záznamy o tom, že by v Durhamu byla v devátém století nějaká pevnost, na druhou stranu se mi nechce věřit, že by tehdejší velmožové opominuli místo, jež k vybudování pevnosti vysloveně vybízí. Naopak je víc než pravděpodobné, že pokud tam pevnost skutečně stála, byly její zbytky rozebrány během stavby katedrály a hradu, které stojí na vrcholu už téměř tisíc let. Pevnost Bebbanburg však zcela jistě existovala a v průběhu staletí byla přeměněna v současnou nádheru hradu Bamburghu.
Pokud někdy Vikingové Alfredovu dceru Æthelflaed zajali, pak o tom historické kroniky mlčí, takže tato nit příběhu je výsledkem mé invence. Stejně tak nemám ani nejmenší střípek důkazu o tom, že by Æthelred podrobil svou mladou ženu zkoušce hořkou vodou prokletí, ale čtenář, kterého by taková prastará zlovolná magie zajímala, může najít její přesný popis v bibli ve Starém zákonu ve čtvrté knize Mojžíšově.
Víme, že Alfredovo vojsko dobylo Londýn, ale panují spory o tom, v kterém roce bylo město včleněno do Wessexu. Z hlediska tehdejšího práva patřilo k Mercii, ale Alfred byl ctižádostivý muž a zřejmě se rozhodl udržovat v Mercii bezvládí, aby byla tato země podřízena Wessexu. Ovládnutím tehdejšího Lundene zahájil neúprosnou expanzi směrem na sever, jež nakonec, po jeho smrti, proměnila království Sasů Wessex v zemi, kterou dnes známe jako Anglii. Většina zbývajících událostí popisovaných v knize je založena na pravdě. Skutečně došlo k útoku Vikingů na Rochester (Hrofeceastre) v hrabství Kent, které skončilo naprostým fiaskem.
Prostě 9 století s pár reálnými postavami a událostmi, ale hodně říznuté alternativní realitou a scénaristickou fantazií, stejně jako seriál Vikings,( navíc stejně z té doby se nedá těm pár dochovaným důkazům moc věřit a žádné moc detaily nejsou , takže si scenaristi mohou dělat co chtějí ) co na tom nechápete :D. Ano možná by to bylo reálnější kdyby nosily víc kroužkovou zbroj a helmy , místo těch kožených vestiček, a někdy se nechovali jako floutek z dnešní doby ( viz Uthred ) , ale jak už bylo řečeno nebylo by to tak COOL a faninky by nebyly tak odvařený z těch vypracovaných sexoušů :D
Mě to prostě štve, protože to odvádí mou pozornost :) Navíc pořád nevím jaké období ten serial znázorňuje. Alfréd vládl koncem 9st. ( to že Wessex zachránil tím, že se u Dánů vykoupil ponechám stranou), Až poté Dany porazil a dokonce dobyl Londýn, který v seriálu je pod vladou (téměř) zaniklé Mercie. Dánové se o pár let později vylodili na východě anglie a plenili jih a východ. No a v 10.st. se objevili Norové, kteří dobyli Dánům York.
S těmi kostými a zbrojí souhlasím, v knihách je to líčeno daleko věrněji, jenže to by nebylo tak sexy :) do televíze :) by mě totiž zajímalo, kde brali tolik kožených oblečků na tělo, případně který blázen by šel do bitvy bez přilby. Navíc většina vojáků té doby měla spíše sekery a kopí než meče. Sasové znali štítovou hradbu dávno a nepotřebovali nějakého venouše od Dánů aby je to učil :) Navíc štíty měli stejně jako Dánové kulaté, ale v televízi se líp podle tvaru štítu rozlišuje :D#59 Cliff:
#59 Cliff: No Vikingové, ale první dvě série. Poslední řada byla aspoň pro mě osobně už dost zklamání, ztratilo to šmrnc. Na historickou věrohodnost všichni kašlou, nevypadalo by to tak „dobře“. Herci by museli být mnohem zarostlejší, škaredější a ve 40 umírat a vypadat už přece jen trochu „použitě“, ne jako Lagertha, která teď vypadá skoro mladší než její syn… V tomhle ohledu se aspoň Last Kingdom „nějak“ drží.
#57 Wolfinator1: Utíká to strašně rychle :( Seriál má úspěch a s druhou sérií už i kvalitu, předlohy je dost (knížek je hodně), takže mají podle čeho psát a točit. Ale čekat zase rok a půl bude peklo :D
#56 hermionablack: Fajn dík. Sakra už jen 2 díly, něco mi říká, že se to Anglánům ještě posere a Alfréd ještě přileze za Uthredem aby mu pomohl opět. :D A pak budu doufat, že ještě uvidíme pár serií tohoto super seriálu a že neztratí svou vysokou kvalitu.
#55 Wolfinator1: V raném křesťanství nebylo výslovně zakázáno manželství kněží, až od 11. století bylo vydáno nařízení papežem Lvem IX., že se klerikové nesmí ženit a již ženatým farářům bylo zakázáno sloužit mše. Předtím se celibát sice doporučoval, ale nebyl vyžadován jako nutná podmínka.
Vážně nikomu nevadí, že kněz má manželku ? :D To jako vážně kněz má svatbu a hned na to oddává dceru krále a kousek dál stojí jeho žena ? To to v té době ještě nevadilo ? :D Ani supervěřícímu králi ? :D To mi přijde divný, jinak super seriál.
Věřím, že by se tento seriál mohl jednoho dne dočkat i 7 serie. Má pořád co nabízet a je to veliké téma myslím, že to jen tak 5serií neskončí. Ale kdo ví třeba se pletu.
Tak jsem konečně dodívala 3. řadu a mám velmi smíšené pocity… Furt někdo přebíhá na druhou stranu a zpátky, dějí se nepříliš pravděpodobné věci a postavy umírají zbytečně (a dost podivnou smrtí). Jinak za mě taky trochu překvapivý vývoj Aethelwolda.
je sice pravda,že se serial už dost lišil od knížek,ale je vlastně jedno,které postavy tam zemřeli např.Thyra,protože pro další přiběh už stejně nebyla důležita a nebo Ragnar který v knize zemře spiš na infarkt.Tady to bylo dramatičtější a ničemu to neublížilo.Jinác mělo to spád,bylo to dojemný,napínavý í. vtipny.Prostě super a budu doufat ve čtvrtou serii.Těším se na linku se Stiorou
Musím přiznat, že u toho dílu, kde sedí Uhtred s Alfredem u stolu, jsem regulérně brečela… Třetí řada se sice s knihami již začala rozcházet, ale protože už je to dost dlouho,co jsem je četla, tak mi to ani nevadí, protože i tak je seriál úžasný ;) a jsem mooc zvědavá a doufám ve čtvrtou řadu!
Tak třetí řada na netflixu komplet včetně českých titulků… :) juchůůůů :D
#66 archetta: no kdyz vezmu v potaz jake typy prileb se v tomto obdobi vyuzivaly tam by jim do obliceje slo videt :)
desátá vychází v květnu a už se nemůžu dočkat :)#65 archetta:
Ještě poznámka k tomu Ivarovi. Rozhodně mi přijde realnější, že byl např. impotentní, případně ohebný, až to působilo, že nemá kosti, než že byl mrzák jako je to stvárněno v Vikings. Podle mě by takový mrzák do dospělosti nepřežil
Jo a k absenci přileb – nesmíme zapomenout, že se jedná o seriál; bez ochrany hlavy jdou do bitev z důvodu, abychom jim viděli do obličeje :)
#69 CliffKaždopádně momentálně je děj seriálu téměř na konci čtvrté knihy; knih je zatím(?) deset.
#68 SimonnekCornwell v historických poznámkách na konci knih píše:
Ivar, přezdívaný Bezkostný nebo Vychrtlý, Ubba, Halfdan, Guthrum, různí králové, Alfredův synovec Æthelwold, ealdorman Odda a ealdormanové, jejichž jména začínají na Æ, ti všichni skutečně existovali. Alfred by měl správně být psán Ælfred, ale zde jsem dal přednost dnes ustálenému anglickému úzu. Není jisté, jak vlastně zemřel Edmund, král Východní Anglie, třebaže byl nepochybně zabit Dány, a podle jedné ze starobylých verzí byl tento budoucí světec skutečně prostřílen šípy jako svatý Šebestián. Ragnar a Uhtred jsou smyšlené románové postavy, třebaže v pozdějším anglo-saském období nějaká rodina s Uhtredovým jménem skutečně držela pevnost Bebbanburg (nyní Bamburský hrad), a protože tato rodina patří k mým předkům, rozhodl jsem se přidělit jim toto kouzelné místo o něco dříve, než dokládají záznamy. Většina z významnějších událostí se skutečně odehrála; napadení Yorku, obléhání Nottinghamu, útok na čtyři království, to vše je zachyceno v Anglo-saské kronice nebo v Asserově životopisu krále Alfreda, což spolu představuje hlavní prameny pro toto období.
Vylíčení Guthrumova záboru Warehamu, výměny rukojmí a porušení příměří, vražda rukojmí i zábor Exeteru, to vše se zakládá na skutečnosti, stejně jako ztráta většiny Guthrumova loďstva ve velké bouři u Durlston Head poblíž Swanage. Jedinou velkou změnou, kterou jsem udělal, bylo uspíšení Ubbovy smrti o rok, aby v další knize už Uhtred mohl být jinde. Přesvědčen argumenty, obsaženými v knize Johna Peddie Alfred – Král válečník, umístil jsem tento děj do Canningtonu v Somersetu, spíše než bych jej spojil s tradovaným dějištěm na Countisbury Head v severním Devonu.
To, co se stalo v Chippenhamu, bylo výsledkem [Alfrédovy] přílišné velkorysosti při dohadování podmínek míru, jež umožnily Guthrumovi odejít z Exeteru a stáhnout se do Gloucesteru v Mercii ovládané Dány. Zmíněný mír měla zaručovat dánská rukojmí, ale Guthrum znovu dokázal – podobně jako v případě míru, uzavřeného v roce 876 ve Warehamu –, že mu nelze věřit, mírovou smlouvu porušil a bezprostředně po svátku Zjevení Páně vtrhl do Chippenhamu, obsadil ho a uvrhl tak Alfreda do největší krize za jeho dlouhého panování. Král byl poražen a většinu jeho země obsadili Dánové. Někteří wessexští velmoži, mezi nimi i ealdorman Wiltshiru Wulfhere, přešli na stranu nepřítele a Alfredovo království se prakticky omezilo na bažinaté pustiny dnešních Somerset Levels. Přesto s příchodem jara, pouhé čtyři měsíce po katastrofě v Chippenhamu, dal Alfred dohromady vojsko, vytáhl s ním k Ethandunu a tam Guthruma porazil. To všechno se stalo.
Alfred, Ælswith, Wulfhere, Æthelwold a bratr (později biskup) Asser, to všechno jsou historické postavy, stejně jako dánský vojevůdce Guthrum. Naopak Svein je postava pouze románová. Největšími dánskými nepřáteli Sasů před Guthrumem byli tři bratři Lothbrokové a porážka posledního z nich v bitvě u Cynuitu – zatímco Alfred byl v té době v Athelney – je rovněž historickou skutečností. Abych však mohl lépe zkonstruovat děj této knihy, posunul jsem vítězství Sasů u Cynuitu do doby o rok pozdější. Ze stejného důvodu jsem si vymyslel postavu Sveina z Bílého koně a spálení jeho lodí, abych se mohl znovu vrátit do Cynuitu.
Vůdce poraženého vojska Guthrum se stáhl zpět do Chippenhamu, kde ho Alfred oblehl, avšak záhy nato jejich nepřátelství skončilo a oba spolu uzavřeli mír. Dánové potom odešli z Wessexu a všichni jejich přední velmožové se nechali pokřtít a stali se křesťany. Na oplátku Alfred uznal Guthruma za krále Východní Anglie. Alfred neměl příliš mnoho důvodů Guthrumovi věřit, neboť dánský vůdce porušil jak mír uzavřený ve Warehamu, tak i ten následný, na němž se dohodli v Exeteru. Avšak tento mír, chippenhamský, skutečně vydržel. Guthrum se za asistence Alfreda jako kmotra nechal pokřtít a přijal jméno Æthelstan. Traduje se, že byl pokřtěn svěcenou vodou z křtitelnice, kterou lze dodnes vidět v Alleru v hrabství Somerset, a zdá se, že jeho obrácení na křesťanskou víru bylo opravdové, neboť po návratu do Východní Anglie vládl jako křesťanský panovník. Jednání mezi Alfredem a Guthrumem však pokračovala a v roce 886 spolu ve Wedmoru podepsali mírovou smlouvu, jež rozdělovala tehdejší Anglii na dvě sféry vlivu. Wessex a jižní Mercie zůstaly podle ní saské, zatímco Východní Anglie, severní Mercie a Northumbrie měly spadat pod dánské právo. Tak vznikl Danelaw, rozsáhlé území, na kterém vládli po nějakou dobu dánští králové a jehož místopisné názvy a dialekty nesou dodnes pečeť té doby. Na smlouvu z Wedmoru Alfred přistoupil, protože neměl dostatek sil k tomu, aby vyhnal Dány z celé Anglie, ale na druhou stranu jí získal čas, během kterého mohl opevnit srdce své říše Wessex. Obecně lze říct, že vítězství u Ethandunu a následná mírová dohoda s Guthrumem zajišťovaly nezávislost Wessexu a umožnily Alfredovi a jeho nástupcům na trůnu Danelaw znovu dobýt a vytvořit velké anglické království. Jedním z prvních Alfredových kroků v tomto dlouhém procesu bylo, že provdal svou nejstarší dceru Æthelflaed za mercijského velmože Æthelreda, spojence, který měl zájem o sjednocení mercijských Sasů s wessexskými. Æthelflaed se později ukázala jako velká hrdinka v boji proti Dánům. Přenést se na konci devátého století z Wessexu do Northumbrie je jako přejít ze světla do temnoty. O tehdejších poměrech v Northumbrii toho dnes víme velmi málo, dokonce ani neznáme přesná jména tamních králů a data jejich vlády. Víme však, že nedlouho po Ethandunu nastoupil na trůn v Yorku (Eoferwiku) muž jménem Guthred (některé zdroje ho uvádějí jako Gutfritha) a nahradil tak saského krále, který byl nepochybně loutkový panovník dosazený Dány. Guthred vládl v devadesátých letech devátého století a stal se významným panovníkem ze dvou důvodů: za prvé, třebaže Dán, byl křesťan, a za druhé, k jeho jménu se pojí pověst, že byl kdysi otrok. Na těchto skrovných základech jsem postavil svůj příběh. Není pochyb, že král Guthred byl v přátelském vztahu s opatem Eadredem, opatrovatelem těla svatého Cuthberta (a také hlavy svatého Oswalda a lindisfarenského evangeliáře) a že Eadred nakonec postavil pro Cuthbertovy ostatky velkou svatyni v Cuncacesteru, nyní Chester-le-Street v hrabství Durham. V roce 995 tak bylo konečně světcovo tělo uloženo k odpočinku v Durhamu (Dunholmu), kde se nachází dodnes.
Kjartan, Ragnar a Gisela jsou románové postavy. Ivarr existoval, ale musím přiznat, že s jeho osudy jsem ve své knize nakládal dosti volně. Ivarr byl významný hlavně díky svým následníkům, kteří působili na severu velké potíže. Pokud vím, neexistují žádné záznamy o tom, že by v Durhamu byla v devátém století nějaká pevnost, na druhou stranu se mi nechce věřit, že by tehdejší velmožové opominuli místo, jež k vybudování pevnosti vysloveně vybízí. Naopak je víc než pravděpodobné, že pokud tam pevnost skutečně stála, byly její zbytky rozebrány během stavby katedrály a hradu, které stojí na vrcholu už téměř tisíc let. Pevnost Bebbanburg však zcela jistě existovala a v průběhu staletí byla přeměněna v současnou nádheru hradu Bamburghu.
Pokud někdy Vikingové Alfredovu dceru Æthelflaed zajali, pak o tom historické kroniky mlčí, takže tato nit příběhu je výsledkem mé invence. Stejně tak nemám ani nejmenší střípek důkazu o tom, že by Æthelred podrobil svou mladou ženu zkoušce hořkou vodou prokletí, ale čtenář, kterého by taková prastará zlovolná magie zajímala, může najít její přesný popis v bibli ve Starém zákonu ve čtvrté knize Mojžíšově.
Víme, že Alfredovo vojsko dobylo Londýn, ale panují spory o tom, v kterém roce bylo město včleněno do Wessexu. Z hlediska tehdejšího práva patřilo k Mercii, ale Alfred byl ctižádostivý muž a zřejmě se rozhodl udržovat v Mercii bezvládí, aby byla tato země podřízena Wessexu. Ovládnutím tehdejšího Lundene zahájil neúprosnou expanzi směrem na sever, jež nakonec, po jeho smrti, proměnila království Sasů Wessex v zemi, kterou dnes známe jako Anglii. Většina zbývajících událostí popisovaných v knize je založena na pravdě. Skutečně došlo k útoku Vikingů na Rochester (Hrofeceastre) v hrabství Kent, které skončilo naprostým fiaskem.
Prostě 9 století s pár reálnými postavami a událostmi, ale hodně říznuté alternativní realitou a scénaristickou fantazií, stejně jako seriál Vikings,( navíc stejně z té doby se nedá těm pár dochovaným důkazům moc věřit a žádné moc detaily nejsou , takže si scenaristi mohou dělat co chtějí ) co na tom nechápete :D. Ano možná by to bylo reálnější kdyby nosily víc kroužkovou zbroj a helmy , místo těch kožených vestiček, a někdy se nechovali jako floutek z dnešní doby ( viz Uthred ) , ale jak už bylo řečeno nebylo by to tak COOL a faninky by nebyly tak odvařený z těch vypracovaných sexoušů :D
Mě to prostě štve, protože to odvádí mou pozornost :) Navíc pořád nevím jaké období ten serial znázorňuje. Alfréd vládl koncem 9st. ( to že Wessex zachránil tím, že se u Dánů vykoupil ponechám stranou), Až poté Dany porazil a dokonce dobyl Londýn, který v seriálu je pod vladou (téměř) zaniklé Mercie. Dánové se o pár let později vylodili na východě anglie a plenili jih a východ. No a v 10.st. se objevili Norové, kteří dobyli Dánům York.
S těmi kostými a zbrojí souhlasím, v knihách je to líčeno daleko věrněji, jenže to by nebylo tak sexy :) do televíze :) by mě totiž zajímalo, kde brali tolik kožených oblečků na tělo, případně který blázen by šel do bitvy bez přilby. Navíc většina vojáků té doby měla spíše sekery a kopí než meče. Sasové znali štítovou hradbu dávno a nepotřebovali nějakého venouše od Dánů aby je to učil :) Navíc štíty měli stejně jako Dánové kulaté, ale v televízi se líp podle tvaru štítu rozlišuje :D #59 Cliff:
#59 Cliff: No Vikingové, ale první dvě série. Poslední řada byla aspoň pro mě osobně už dost zklamání, ztratilo to šmrnc. Na historickou věrohodnost všichni kašlou, nevypadalo by to tak „dobře“. Herci by museli být mnohem zarostlejší, škaredější a ve 40 umírat a vypadat už přece jen trochu „použitě“, ne jako Lagertha, která teď vypadá skoro mladší než její syn… V tomhle ohledu se aspoň Last Kingdom „nějak“ drží.
#58 hermionablack: Nop nevím nevím, mě to spíše připadá, že druhá serie jede na stejné fantasy lince jako Vikingové. Jak kostýmy tak zbroje.
#60 hermionablack #61 Simonnek#57 Wolfinator1: Utíká to strašně rychle :( Seriál má úspěch a s druhou sérií už i kvalitu, předlohy je dost (knížek je hodně), takže mají podle čeho psát a točit. Ale čekat zase rok a půl bude peklo :D
#59 Cliff#56 hermionablack: Fajn dík. Sakra už jen 2 díly, něco mi říká, že se to Anglánům ještě posere a Alfréd ještě přileze za Uthredem aby mu pomohl opět. :D A pak budu doufat, že ještě uvidíme pár serií tohoto super seriálu a že neztratí svou vysokou kvalitu.
#58 hermionablack#55 Wolfinator1: V raném křesťanství nebylo výslovně zakázáno manželství kněží, až od 11. století bylo vydáno nařízení papežem Lvem IX., že se klerikové nesmí ženit a již ženatým farářům bylo zakázáno sloužit mše. Předtím se celibát sice doporučoval, ale nebyl vyžadován jako nutná podmínka.
#57 Wolfinator1Vážně nikomu nevadí, že kněz má manželku ? :D To jako vážně kněz má svatbu a hned na to oddává dceru krále a kousek dál stojí jeho žena ? To to v té době ještě nevadilo ? :D Ani supervěřícímu králi ? :D To mi přijde divný, jinak super seriál.
#56 hermionablack