Rozhovor s hlavní hvězdou The Last Kingdom

Alexander Dreymon, hlavní protagonista seriálu The Last Kingdom, poskytl rozhovor pro časopis Variety. Dočíst se můžete například o tom, jakým novým způsobem se seriál točil nebo jak mu šel dějepis ve škole.

Proč jste se rozhodl pro tak doslova epický příběh?

Zbožňoval jsem knihy Bernarda Cornwella. Zbožňoval jsem ten příběh. Zbožňoval jsem tu postavu. Viděl jsem potenciál, do kolika míst bychom se s tím příběhem mohli vydat. Právě začal psát desátou knihu, takže je tam spousta materiálu. Ale co mě nejvíc přitáhlo, byla vize, kterou měl Nick Murphy. Je ko-producentem seriálu a režíroval první dva díly. Byl velmi neoblomný ohledně toho, že to chce točit ve skoro dokumentárním stylu. Nechtěl tam žádné typické epické prvky a historické věci. Vždycky pro to používal příklad, že lidi se umí bavit o rozvodu, zatímco umývají nádobí. To jsou zásadní momenty, které mění život, a přitom se odehrávají při takto obyčejných každodenních činnostech.

To je pohled na lidi, kteří vytváří historii, v tomto případě je to zrod Anglie. To mělo dopad na celý svět a pořád do dnešní doby má. Lidé, kteří tvoří dějiny, si to v tom okamžiku neuvědomují. Vrátil jsem se zpátky k realismu a to je styl, o který se jako herec zajímám.

Co máte na mysli – dokumentární styl?

Ten byl specifický pro první dvě epizody, protože jsme měli čtyři různé režiséry a každý to točil sým stylem. Nickův styl byl, že nás nechal na place. Dal nám volnost a natáčel nás na kameru.

Byl tam 1. asistent režie, Simon Heck. Nikdy nevěděl, jaký bude náš další pohyb, ale přesto to vždycky zvládl natočit a zaostřit. Myslím, že se nepovedly asi tak dva tři záběry kvůli neostrosti za celé dvě epizody, což je vážně neuvěřitelné, když si uvědomíte, že nevěděl, co se bude dít.

To vypadá, že jste měli mnohem víc práce, než se dělá pro obyčejný televizní seriál.

Nemáte moc velké přestávky při tomhle způsobu natáčení. Docela často natáčíte při přirozeném světle, takže mezi přestavováním scén bylo mnohem míň času. U jiných projektů byste čekal tak hodinu dvě, než se přestaví scéna. To my jsme neměli. Spousta záběrů se natáčela na jednom místě uprostřed lesa, takže jsme museli pracovat celý den.

Osobně dávám přednost tomuto způsobu, protože je mnohem jednodušší zůstat v příběhu. Existuje mnoho způsobů, jak pracovat jako herec a každý je naprosto opodstatněný, dokud vám přináší kýžené výsledky, ale já nemůžu tolik vypadávat z role. Třeba nemůžu mít na natáčení mobil, preferuju to, že zůstávám v roli.

Četl jste knihy, než vás obsadili?

Mám kamaráda, na ně nedal dopustit, takže byly na mém seznamu. Konkurzy byly dost dlouhé, takže jsem během nich dost četl.

Jste fanoušek historie?

Víte, moje máma byla učitelka dějepisu, takže jako dítě jsem dějepis nesnášel z principu. Ale mou oblíbenou stránkou mé práce je to, že se dostanete do tolika rozlišných světů. Trochu jsem se stal dějepisným nadšencem díky práci, ale určitě jsem jím nebyl jako malý. Nesnášel jsem učit se všechna ta data nazpaměť.

Co si myslíte o tom, že je v dnešní době spousta historických příběhů jako The Bastard Executioner nebo Vikingové?

Je normální, že když se vysílá nový seriál, řekne se: „Tohle je nová Hra o trůny nebo: „Tohle jsou noví Vikingové jenom proto, abychom si ty seriály nějak zaškatulkovali. Ale na světě je tolik příběhů a můžete je vyprávět z 20. století nebo z 9. století. Myslím, že 9. století skýtá příležitost pro krvavé příběhy jako The Bastard Executioner stejně jako pro fantasy jako Hra o trůny. U Vikingů je zajímavé, že tak trochu kombinuje drastičnost a brutalitu s neuvěřitelným zaměřením na detaily, a to se mi vždycky líbilo.

Myslím, že vytvoříme náš vlastní žánr, protože tu zatím nebylo historické drama natočené v dokumentárním stylu. Doufejme, že se to stane novým žánrem samo o sobě.

Zdroj: Variety

Jak jste na tom s dějepisem vy? Brečíte nad historickými nepřenostmi nebo si užíváte děj? A co říkáte na hlavního hrdinu? Poznali byste ho bez vlasů a vousů?