Heinrich Himmler: Realita vs. alternativní svět

Heinrich Himmler: Realita vs. alternativní svět

17.10.2018 23:15


Už od druhé sezóny nás světem The Man in the High Castle provází i postava Heinricha Himmlera. Prominentní nacista se nakonec stal Vůdcem a ve třetí sérii přilétá i do Americké říše. Pojďme se podívat na jeho reálný život a porovnejme jej s alternativní realitou.


Seriálový Himmler působí nejprve ve své klasické funkci Reichsführera SS a během druhé série je nejdříve pevně na straně Martina Heusmanna. Posléze však díky Smithovi odhalí spiknutí a nechá Heusmanna popravit. Následně stojí i za vraždou majora Raedera a posílá Blakea zabíjet na západní pobřeží. Následně přilétá do Ameriky a nechává odstranit říšského maršála Rockwella a na jeho místo dosazuje Smitha.

Kenneth Tigar jako Reichsführer SS Heinrich Himmler. Foto: Amazon


Skutečný Himmler se narodil do vážené rodiny učitele v Mnichově dne 7. října 1900. Jméno Heinrich dostal po svém kmotru, princi Heinrichu Wittlesbachovi, budoucímu veliteli německých sil v první světové válce. Malý Heinrich byl vychováván v přísně katolickém duchu. Navštěvoval školu v Landshutu, kde exceloval ve všech předmětech, selhával však v tělesné výchově. Během války začal trénovat s kadety a zatímco jeho bratři bojovali proti mocnostem Dohody, připravoval se Heinrich i na vysokoškolská studia.

Po válce vystudoval Technische Universität a stal se agronomem. Během studií se z Heinricha stal antisemita a ve třetím ročníku se navíc potkal s Ernstem Röhmem, vyznamenaným válečným hrdinou, členem NSDAP a hlavně zakladatelem úderných oddílů Sturmabteilung (SA). Roku 1922 se Himmler, jenž v té době pracoval na farmě, přidal k Röhmově skupině Bund Reichskriegsflagge. Zde se zamiloval do okultních věd a germánské mytologie.

V roce 1923 vstoupil Himmler do NSDAP a zúčastnil se Pivnicového puče, tedy neúspěšného pokusu o převrat. Kvůli účasti na nezákonné akci přišel Heinrich o práci a musel se přestěhovat zpět k rodičům. Během dalších let upustil od katolické víry a plně se oddal starogermánským mýtům a navštěvoval schůzky společnosti Thule, která hledala počátky germánské civilizace. Roku 1924 pak spolupracoval s Gregorem Strasserem na propagandě NSDAP.

Ve stejném roce vstoupil do řad Schutzstaffel (SS) s pořadovým číslem 168 a okamžitě začal stoupat po žebříčku této malé organizace, jež v té době byla součástí větších SA. SS se však pod Himmlerovým vlivem začaly od SA odlišovat. Zatímco SA byly považovány za buranské mlátičky, černokošilácká SS se stala symbolem čisté árijské rasy a elitní jednotky NSDAP. Roku 1927 jej Hitler jmenoval zastupujícím Reichsführerem SS.

Himmler na sklonku roku 1934. Foto: Bundesarchiv

Vedle SS začal na konci dvacátých let Himmler působit i ve skupině Artamanen-Gesellschaft, která řešila problém zemědělské politiky a razila heslo Blut und Boden (Krev a půda). Zde se Himmler jako vystudovaný agronom zapříčínil o vzestup německého zemědělství a zároveň poznal nové přátele, Rudolfa Hösse, budoucího velitele tábora v Osvětimi, Baldura von Schiracha, vůdce Hitlerjugend, a teoretika Walthera Darého.

Když se NSDAP povedlo v roce 1931 proniknout do parlamentu, byl už Himmler díky rezignaci Reichsführera Heidena nejvyšším vůdcem SS. Okamžitě vzniklo oddělení SD, kam si Himmler vyhlédl novou hvězdu NSDAP Reinharda Heydricha. Rovněž založil organizaci Rasse und Siedlungshauptamt působící po boku SS, která se starala o dodržování rasové čistoty, jejímž předsedou učinil Darého. Podporoval stále větší vliv nacistů na německou společnost a spolu se svými silami po boku SA oslavoval následně 30. ledna 1933 definitivní převzetí moci. O rok později držel s SS čestnou stráž při pohřbu prezidenta Paula von Hindenburga a následně spolu s Hermannem Göringem zvětšili dosavadní vliv Gestapa z Pruska na celé Německo. Himmler stanul v čele Gestapa mimo Prusko a s hodností Chef Polizei jej společně s ministrem vnitra a budoucím protektorem Čech a Moravy Wilhelmem Frickem řídil až do hořkého konce.

21. června 1934 se Himmler dohodl s ostatními prominentními nacisty na zničení úderných oddílů SA, respektive odstranění Röhma a omezení moci těchto složek. Počítal s tím, že úpadek SA zvýhodní SS a umete mu cestičku na vrchol. Během Noci dlouhých nožů nechal zabít vzpurné členy SA, a SS definitivně získaly nezávislost, kterou Hitler potvrdil 20. července 1934.

Himmler na jednání s Heydrichem. Foto: Bundesarchiv

Později Himmler nadšeně podporoval přijetí Norimberských zákonů a díky spolupráci s dalším budoucím protektorem Čech a Moravy Kurtem Daluegem znovu upevnil i moc Gestapa. Spolu utvořili novou odnož Ordnungspolizei a následně Kriminalpolizei a Sicherheistpolizei. Na začátku válečného konfliktu sestavil Himmler organizaci s názvem Rasse- und Siedlungshauptamt, jež konsolidovala jeho vliv v Gestapu i SS. Vedle něj byli nejvyššími muži této organizace Heydrich a Ernst Kaltenbrünner.

V roce 1938, krátce po obsazení Sudet, Himmler pyšně pozoroval útoky Hitlerjugend, SS i oslabené SA na židovské obchody během Křišťálové noci. Rovněž útočil na katolickou církev, ačkoli kdysi býval jejím členem, a prohlašoval, že éra křesťanství je u konce. K moci se mají vrátit mocní bohové z dávných časů, jmenovitě hlavně Wodan (Ódin) a Tyr, germánští váleční bozi.

Kdybychom se měli krátce vyjádřit k Himmlerově posedlosti mystikou, ezoterií, okultismem a germánskou mytologií, musíme zmínit jeho tajemné sídlo na hradě Wewelsburg, kde hledal portály do jiných světů, vyvolával duchy dávno mrtvých osobností a připravoval toto místo na úlohu Centra nového světa (Zentrum des Neuen Welt). Wewelsburg hostil seance ezoterické společnosti Schwarze Sonne, která toužila ovládnout celý svět i další světy za jeho hranicemi. Himmlerovo neogermánské náboženství uctívalo staré bohy z germánských mýtů a jako hlavní animální symbol si vybralo vlka. Himmler rovněž miloval různé symboly, přičemž Sig rune se stala oficiálním logem SS. Vedle toho byl ale schopen vymyslet i vlastní „starobylé“ symboly, díky čemuž vznikl germánský kolovrat, jenž pouze kopíroval slovanský, který se do německé ideologie nehodil.

Hitler a Himmler na schůzce v Polsku. Foto: Bundesarchiv

Na prahu další světové války vedl Operation Himmler, tedy falešný útok Poláků na Německo, díky kterému mohli Němci napadnout a zničit svého souseda. Na dobytém území vypravil Heinrich jednotky Einsatzgruppen SS, které měly za úkol germanizaci a asimilaci obyvatelstva a rovněž intelektuální čistku. Stejně jednotky fungovaly i během invazí do Beneluxu a následně i během Falkenhorstova severního tažení za dobytím Dánska a Norska.

Po napadení SSSR dostal Himmler za úkol vypracovat Generalplan Ost, tedy plán na přesun Rusů na Sibiř a zisk Lebensraumu pro německé obyvatelstvo. Počítalo se s přesunem 5–10 miliónů Němců na území Ukrajiny, Běloruska a Pobaltí a následně dalších 15 do Ruska. Himmler považoval útok na Sovětský svaz za začátek nové křížové výpravy, ve které se nacisti jakožto následovníci Řádu německých rytířů vydávají zastavit východní hordu bezbožných bolševiků.

Velice důležitý krok učinil Himmler 29. září 1941, kdy jmenoval Reinharda Heydricha do čela Protektorátu Čechy a Morava, přičemž Reinhard nahradil slabého Konstantina von Neuratha, který byl poslán na zdravotní dovolenou. Heydrich zde na popud Himmlera zahájil rozsáhlou germanizaci a likvidaci odboje. Následně, rovněž na Himmlerův rozkaz, v lednu 1942 na Konferenci ve Wannsee vyhlásil politiku holocaustu. Když byl Reinhard v červnu 1942 postřelen a umíral na Bulovce, byl jej Himmler osobně navštívit a přísahal pomstu všem nepřátelům režimu. Roku 1943 během sjezdu v Poznani Himmler oznámil, že Heydrichem stanovené podmínky systematického vyhlazování Židů dodrží a splní svatou povinnost, kterou mu uložil jeho božský původ a krev německých rytířů v jeho žilách.

V listopadu 1941 navštívil Himmler Prahu. Foto: Bundesarchiv

Roku 1944 stál Himmler u překažení plánů Clause von Stauffenberga a Wilhelma Canarise, kteří chtěli zabít Hitlera a následně převzít moc v celé Říši. Zatímco Stauffenberg byl zabit, Canarise přesunuli do tábora ve Flossenbürgu, kde zemřel až krátce před koncem války. Ve stejném roce se z Himmlera stal i vojenský velitel Heeresgruppe Oberrhein, kterou převzal kvůli úbytku vojevůdců. Jeho Ofenziva v Ardenách však nakonec neuspěla a Německo ztrácelo západní i východní frontu. Himmler později vystřídal ještě vedení několika armádních skupin, kvůli nedostatku taktických schopností však neuspěl ani v jedné funkci a s blížící se porážkou se radši soustředil na výstavbu vojska Volkssturm složeného z civilistů, které mělo bránit Říši do posledního dechu.

Na počátku roku 1945 Himmler zradil myšlenky celého vedení a uvažoval nad mírovým jednáním se Spojenci. Spolu s Walterem Schellenbergem už dokonce dojednal schůzky, spojenecké vedení se s ním však nakonec nesešlo. S Hitlerem se naposledy sešel během oslav Vůdcových narozenin 20. dubna 1945 a po jeho smrti se pokusil získat místo ve vládě nového ministerského předsedy Krosigka a Vůdce Dönitze. Admirálu Dönitzovi se dokonce nabídl jako osobní pobočník. Nakonec byl však odmítnut.

Po konci bojů prchal Heinrich pod falešným jménem Heinrich Hitzinger do jižního Německa, odkud se chtěl dostat patrně do Švýcarska. Po cestě jej však chytla britská patrola a Himmler byl přesunut do tábora v Lüneburgu, kde 23. května 1945 ve věku nedožitých 45 let spáchal sebevraždu rozkousnutím kyanidové kapsle.


Jít na The Man in the High Castle | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!