Říkali mu anděl smrti. I když se v seriálu moc neukázal a jeho úloha nebyla velká, stal se námětem pro poslední ze série článků, které porovnávají naši a alternativní realitu.
Seriálový Mengele je šéfem monumentálního projektu Die Nebenwelt, který má nacistům umožnit průchod realitami za cílem jejich dobytí. Je loajální Říši a pomáhá Johnu Smithovi a Vůdci Himmlerovi se vším potřebným. Události třetí řady přežil, proto doufejme, že si jej řádně užijeme v sérii čtvrté.
Mengele v čele projektu Die Nebenwelt. Foto: Amazon
Skutečný Josef Mengele vůbec nebyl pro Říši tak důležitý, jak se obecně traduje. Jeho příběh začal v bavorském Günzbergu 16. března 1911. Narodil se do rodiny bohatého továrníka a v mládí žil v přepychu. Vynikal ve všech školních předmětech, proto si později troufl rovnou na dvě vysoké školy a studoval medicínu ve Frankfurtu a filosofii v Mnichově. Díky studiu v bavorské metropoli brzy navštívil schůze NSDAP a roku 1931 se stal členem Stahlhelm, Bund der Frontsoldaten, do strany ovšem ještě nepatřil.
Promoval s vyznamenáním roku 1935 a později uspěl i ve Frankfurtu. V roce 1937 zde začal asistovat na biologických výzkumech a věnoval se genetice. Brzy získal i doktorát z medicíny a měl před sebou zářnou kariéru. Ve stejném roce pak, ovlivněn nacistickou eugenikou, pangermánskými tezemi a antisemitskými texty, konečně vstoupil do strany a následně i do jednotek Schutzstaffel (SS). Poté podstoupil vojenský výcvik a počítal s tím, že se během následujícího válečného konfliktu podívá na frontu.
A předpokládal správně. Po vypuknutí bojů dokončil výcvik a roku 1940 nastoupil do sboru mediků pod štítkem Waffen-SS (tzv. zbraní SS). Získal hodnost SS-Untersturmführer a odkroutil si zde několik měsíců služby. Následně byl přesunut do obsazené Poznaně coby člen SS-Rasse-und Siedlungshauptamt. Jeho cílem zde bylo podporování germanizace. Ač měl Josef v té době celkem nízkou hodnost, povedlo se mu navázat osobní přátelství s prominentními nacisty Hansem Frankem, tedy vládcem General Gouvernementu (území obsazeného Polska) a hlavně Rudolfem Hössem (rasovým teoretikem a následně vůdcem koncentračního táboru v Osvětimi).
Útok na SSSR přinesl Německé říši nové území vhodné pro poněmčení. I když se někteří obyvatelé Ukrajinské SSR přidali k německým silám, stále zde zůstávaly tisíce nežádoucích lidí, o které se staraly postupující jednotky Waffen-SS. Mengele sem byl poslán krátce po začátku Operation Barbarossa, následně však z Waffen-SS na čas přešel do SS Division Wiking a zúčastnil se i několika bojů, což mu vyneslo vyznamenání Železného kříže.
Mengele, Höss a vůdce osvětimské SS Richard Baer v roce 1944. Foto: Bundesarchiv
Když kvůli zranění roku 1942 opouštěl frontu, bylo již díky Heydrichově proslulé Konferenci ve Wannsee, které se mj. účastnili i Adolf Eichmann, Heinrich Müller a Otto Hoffman, rozhodnuto, že se musí začít se systematickou likvidací nežádoucích ras. Mengele v době otevírání táboru v Osvětimi pracoval v Berlíně na eugenických projektech pro Císařský institut antropologie, později zažádal o přesun a roku 1943 stanul v roli vrchního doktora právě v Osvětimi. K tomu všemu získal hodnost SS-Hauptsturmführera.
V Osvětimi se znovu setkal s přítelem Hössem a společně vypracovali projekt pro segregaci příchozích vězňů. Brzy se přesunul do laboratoří a zahájil své nechvalně proslulé pokusy. Podle svědectví přeživších obcházel všechny nově příchozí vězně a vybíral si subjekty pro své eugenické pokusy. Jeho hlavním plánem bylo zjištění pravděpodobnosti narození dvojčat a velmi se zajímal i o lidi s trpasličím vzrůstem. Snil o úspěšném dokončení pokusů, díky kterým by si jej všimlo nejvyšší velení strany a on se tak konečně dočkal řádného úspěchu. Na svých subjektech testoval omamné látky, rentgenové záření, apod. S blížícím se koncem války však uzřel, že Němci prohrají a okamžitě začal plánovat úprk. Na čas se ještě v roce 1945 zastavil v táboře Gross-Rosen, kde experimentoval na sovětských zajatcích, následně však prchl zpět do Německa.
Zde padl do amerického zajetí, což pro něj bylo štěstí, neboť kdyby se stal vězněm Rusů, pravděpodobně by dlouho nepřežil. Chvíli pobyl v jednom ze zajateckých táborů následně byl však propuštěn a utekl do Rosenheimu, kde pracoval jako nádeník. Když se později naplno rozjela pátrání po válečných zločincích, uprchl díky rodinným příspěvkům do Argentiny a díky fašistickému režimu tam nalezl útočiště. Mengele v Jižní Americe pracoval jako farmaceut a podle některých konspiračních teorií dokonce na čas odcestoval do Brazílie, aby zde prováděl pokusy na domorodcích (odtud námět na knihu Iry Levina Hoši z Brazílie i pozdější filmové zpracování).
Mengele během jihoamerického exilu. Foto: Bundesarchiv
Na sklonku padesátých let po něm aktivně pátral Mosad a na počátku další dekády, krátce po chycení Eichmanna, jej skutečně vypátral. Mengele tedy prchl do Paraguaye, kde se stal osobním přítelem vojenského diktátora Alfreda Stroessnera, díky čemuž si jej Mosad netroufl dopadnout, neboť by tento akt dosti výrazně zhoršil vztahy Izraele s Paraguayí. Mengele o zájmu Mosadu o svou osob věděl a v posledních letech života často měnil bydliště, neboť ani v Paraguayi si nebyl svým postavením jist. Od roku 1969 tak žil v Brazílii, nejprve na farmě, kterou si pořídil s dalšími nacisty a později přímo v São Paulu. V roce 1976 měl menší mrtvici a jeho zdravotní stav se neustále zhoršoval. Roku 1979 zemřel na infarkt při plavání v letovisku Bertioga.
Mengele byl dvakrát ženat. První ženu, Irene, si vzal roku 1938 a jejich svazek vydržel překvapivě dlouho, téměř dvacet let. Po rozvodu si Josef vzal vdovu po svém bratrovi Martu, se kterou nějaký čas žil v Jižní Americe. Když se však rozjelo pátrání Mosadu, Marta od něj odešla a přestěhovala se zpět do Německa.
#3 zombieficator: Že Použili Britové koncentrační lágry v Búrských válkách nijak nesnižuje zvěrstva v Auschwitzu a dalších. Pomineme-li, že ty koncentráky v dnešní JAR nebyly primárně vyhlazovací – jejich účelem bylo zamezit podpoře búrských povstaleckých jednotek ze strany civilistů – a nepochybně to mělo i vydírací potenciál (protože v těch lágrech byly většinou manželky, matky, sestry a děti těch chlapů v buši). Britové se zde snažili řešit stejný problém, jaký řešili Američané ve Vietnamu, Němci v SSSR, na Slovensku, v Jugoslávii… Jistě, mohli místo lágrů zvolit nějakou „humánnější cestu“, třeba tu z My Lay či jedné z mnoha vesnic v Bělorusku… Ale dost sarkasmu, to si oběti nezaslouží. Ano, Britové jsou historicky viní oběťmi, které zemřely v jejich lágrech. Že Britové „jenom podcenili“ otázku zásobování a hygieny Brity nijak neomlouvá. Ale přeci jen je mezi těmito lágry a Aschwitzem, Treblinkou a dalšími zatracený rozdíl už v samé podstatě jejich zřízení. Přestože osobně občas protestuji proti jisté monopolizaci a někdy až komercionalizaci někdejšího utrpení, podobným teoretikům bych občas nejraději popřál čtrnáctidenní ozdravný pobyt v rukách těch, které obhajují.
#1 zombieficator: To jsi vymyslel sám, nebo jsi to slyšel na přednáškách vysoké školy života?
#2 bublifuk: Jde o to,že možná „byli tito i bez toho dost velkými zločinci na to, aby si danou roli v dějinách zasloužili“-ale nedopustili se těch zločinů,za které jsou celým světem odsuzováni a opovrhováni,dopustili se asi jiných,kterých se ale dopouští každá společnost,nejen ty „totalitní“,ale hodně se jich dopouštěli a dodnes dopouštějí i ty společnosti „demokratické“ a „humanistické“,které jsou nám dnes dávány za vzor-naopak hodně těchto věcí je dokonce jejich vynálezy-věděl jste třeba,že koncentrační a vyhlazovací lágry vymysleli britové,když přišli holandským a německým Bůrům ukrást jejich zem JAR plnou nerostného bohatství,kterou oni bůrové vybudovali z ničeho v poušti obývané pouze pár křováky(ani ti negři,kteří si dnes JAR nárokují tam nebyli doma,ti se tam nasrali až když viděli,že JAR začíná prosperovat)-ano,vyhlazovací lágry vymyslela nejstarší „demokracie“ na světě-a to v době,kdy Hitler ani Stalin ještě ani nebyli na světě.O různých „nelidských experimentech,mýdel z vězňů,stínítek na lampy“ a podobných propagandistických lžích a kravinách se ani nemá cenu bavit(…
#5 bublifuk#1 zombieficator: Historie je plná tak neuvěřitelných hrůz, že se jim běžný člověk zdráhá uvěřit a má je za smyšlenou propagandu. Nebude trvat dlouho a i ty koncentráky budou vlastně jen „standardními“ zajateckými tábory / vězeními / pracovními tábory na nichž si „sionistická propaganda vybudovala svou živnost“ a dehostenovala tak všechny ty „čestné, pracovité humanisty v černých uniformách, kteří po dobu nejstrašnějšího konfliktu v dějinách obětavě pracovali ve prospěch svých svěřenců“…
No a pak už to nebude trvat dlouho a někdo podobné wellnes zařízení někde začne stavět pro nás samotné…
Na rovinu, i kdybychom odignorovali otázku experimentování na lidech, jeví se mi stále charakteristika (a to i v případě buchenwaldské bestie) „Neříkám,že JM byl nějakej andílek“ jako nepřiměřený eufemismus. Doba a místa vyvrácená z kloubů – a doba a KL takovými místy byly – dává šanci projevit naši podstatu, které bychom nikdy neuvěřili, že v nás dřímá. Měli bychom být obzvláště opatrní při relativizaci činů jednotlivců v boji za jakousi morální spravedlnost – abychom spolu s nimi nerelativizovali vše, co daná jména představují. Za sebe to mám tak, že i kdyby byla jména Koch a Mengele skutečně jen zneužita k tomu, aby se na ně přenesla společná vina německého národa a tím se z něj sejmul hřích (protože si vážně neumím představit, jak jinak bylo možno po válce přijmout Němce zpět mezi civilizovaný svět – nebylo možné potrestat všechny), byli tito i bez toho dost velkými zločinci na to, aby si danou roli v dějinách zasloužili. Relativizací jejich konání však relativizujeme hrůzy, které (byť třeba pod vlivem propagandy) představují. A za to daná jména vážně nestojí.
#3 zombieficatorO osobu JM jsem se hodně zajímal,přečetl řadu knih a viděl nespočet dokumentů,protože mě zajímalo,jak může být někdo tak krutý a zvrácený a musím říct,že těm zkazkám o něm a jeho ůdajných experimentech jsem brzy přestal věřit,protože ti „přeživší“ se do těch svých výpovědí začali nějak zamotávat a rovněž jeho kolegové o něm mluví ůplně jinak-Mengele ten železný kříž na východní frontě dostal proto,že pod přímou palbou zachránil život dvěma svým spolubojovníkům,když je vytáhl z hořícího tanku a ošetřil,což je opravdu hrdinský čin.Jeho jméno poprvé zaznělo při norimberských procesech,kde ale pouze zaznělo,že byl lékařem v Osvětimi,nic víc,a ani jej nikdo z nějakých válečných zločinů neobviňoval-o tom svědčí i fakt,že sice po válce utekl do Jižní Ameriky,ale do tehdejšího Západního Německa pod svým jménem(!!!)několikrát jezdil za rodinou a nikomu to nevadilo-není to zvláštní???Pak se najednou z ničeho nic vyrojily zkazky o jeho ůdajných nelidských experimentech a z JM se stala štvaná zvěř-a opravdový zlatý důl pro Simona Wiesenthala a další lovce nacistů,kteří díky němu pumpovali peníze z dobrodinců,kteří jejich činnost sponzorovali(třeba o Adolfu Eichmanovi Mossad věděl už tři roky,kde se skrývá,ale unesli ho,až když v Izraeli vypukl obrovský korupční skandál,aby odvedli pozornost lidí).Stejně tak je totální blbost,že Mengele vlastnil někde nějakou farmu ještě s dalšími nacisty-ta farma nebyla jeho,patřila manželům Bossertovým a on na ní pracoval jako ošetřovatel dobytka,po zbytek života už se pouze schovával a utíkal…Neříkám,že JM byl nějakej andílek,ale těm věcem o jeho nelidských experimentech opravdu nevěřím(další taková sporná osoba je Ilse Koch)!!!!!Ona propaganda dokáže dělat zázraky…A pro ty,kdo se o tyto věci zajímají můžu doporučit třeba knihu od G.Posnera & J.Wareho-Mengele-anděl smrti:ůplný životní příběh
#2 bublifuk #4 904a2878