Čtvrtá epizoda byla speciálně věnována Milovi Ventimigliovi, s nímž se v seriálu setkáváme sporadicky, neboť jeho postava vystupuje pouze v dějové linii zaměřené na minulost. Herec v nedávném rozhovoru prozradil, jak obtížné bylo natáčet některé scény.
REPORTÉRKA: Kdy jste se dozvěděl, že Jack přijde o svou matku?
MILO VENTIMIGLIA: Koncem třetí série mě Dan Fogelman připravoval na to, že čtvrtá epizoda bude speciálně dedikovaná mé postavě, ale o detailech se nezmiňoval. Více jsem se dozvěděl, až mi přišel scénář, abychom se mohli připravit na natáčení, a chytlo mě to za srdce. Nikdy jsem žádného z rodičů nepohřbíval, neznám to. Vážně se na to netěším. Ale dokážu si představit, jak to člověka změní.
Epizoda je udělaná tak, že Jack vzpomíná na své mládí, kdy ještě mohl být se svou matkou, a zároveň musí zápolit s osobními překážkami a následky, kvůli nimž si ke konci epizody uvědomí to, co řekne Rebecce, „Rebecco, já už nemám matku“. Je to velmi silné téma plné smutných emocí. Ačkoliv je Jack typ člověka, který se snaží zachovat kamennou tvář, každého uklidňovat, když se potýká s problémy nebo se cítí v tísni, ani on v sobě nedokáže udržet všechno. Musí si zažít to, čím si každý jiný člověk prochází.
Povězte mi něco o té scéně s Mandy Moore. Jak jste se na ni připravoval? Je to poměrně komplikovaná scéna, kterou byste asi nechtěli dělat několikrát.
Natáčeli jsme chronologicky. Možná jsme ještě něco dodělávali před tou velkou sekvencí, jak rodina přijede z pohřbu, vaří večeři a děti ji pak zkouší u stolu. Pamatuju si, jak jsem koukl na děcka – takhle jsem to měl ve scénáři – Jack uvařil svým dětem jídlo, které jako malý zbožňoval, a pamatuju si, jak jsem koukl na Kaza (ztvárňuje malého Kevina, pozn. redaktora), který se na mě u toho jídla usmál, a v tu chvíli jsem se sesypal – jak bylo původně v plánu.
Hned nato měla následovat scéna, jak Jack potřebuje na chvíli odejít do vedlejší místnosti, a Mandy mě hned uklidňovala: „Milo, můžu pro tebe něco udělat? Potřebuješ něco?“ A já, že „jen mi dej vědět, že jsi tam se mnou“. Jelikož Jack je produktem čtyřicátých let a v mladém věku musel na vojnu, má problém projevovat emoce. Takže když věděl, že o místnost dál sedí jeho děti a jeho manželka stojí za ním, otočil by se jim zády, aby ho takto neviděli.
Pro Milu Ventimigliu byla čtvrtá epizoda hereckou výzvou. Foto: NBC
Přesně tak to bylo ukázáno ve třetí sérii, když Jack s Rebeccou seděli v autě a Rebecca mu zpívala písničku. Jack se musel otočit, aby neviděla, jak ho to rozhodilo. Jack je prostě takový. Takže po našem rozhovoru se rozjely kamery a já jsem toho měl pro ten den akorát, vzhledem k tomu, co všechno jsme natáčeli. A Mandy přišla, položila mi ruku na rameno, já se otočil a takhle to tam nechali.
Jako herec tuto otázku dostáváte často, ale jak zvládáte rozbrečet se na povel, jelikož si to sama nedokážu představit.
Mám štěstí, protože Jack má emocionální blok. Nedává emoce najevo, ale to neznamená, že jako herec to umět nemusím. Je to součástí mé práce, musíte to umět zvládat, když je to potřebné. Takže jsem se snažil, aby to vypadalo co nejvíce skutečně. A byl jsem poměrně ve stresu z toho, že budu muset věřit tomu, co Jack v ten moment cítil.
A celkem to na mě dopadlo. Když jsem potom byl se svými rodiči, koukal jsem pořád na mámu, jak večeřela, až ji to donutilo se mě zeptat, jestli se něco nestalo. A já, že „nic, jen chci koukat na mámu, jak se mnou večeří“. (Smích)
Zdroj článku: TVLine
Zdroj anotačního obrázku: NBC
