Stephen Moyer mluví o zlém Billovi

Stephen Moyer se ještě před finálem ohlíží za celou 5. sérií v rozhovoru pro TVLine. Jak pro něj bylo těžké hrát tuto řadu Billa a co si o něm sám myslí, to se dozvíte uvnitř.

Baví vás hrát Billa opravdu tak, jak to vypadá?

Vy tvrdíte, že je zlý. Já tvrdím, že si myslí, že dělá správnou věc. To si ale nejspíš myslí všichni diktátoři (smích). Byl ztracený a našel něco, co považuje za správné se tím vést… Když hrajete nějakou postavu, musíte se zeptat sami sebe: „Dávám sám smysl tomu, co se právě odehrává? Je to autentické?“ A pak právě onu autentičnost najdete, pak můžete směle hrát – což někomu může připadat jako zlé. Našlo by se však pár momentů, které bylo těžké zahrát, například ty s Deborah Ann (Jessica).

Chtěl jsem se zeptat, jaké to bylo, praštit ji a nechat letět přes celý pokoj v minulé epizodě.

Zbožňuji vztah mezi Billem a Jessicou, je to opravdová láska. Když se navíc Sookie obrátila ve 3. a 4. sérii k Billovi zády, zbylo mu už jen tohle. Bylo to proto velice obtížné, zahrát tuto scénu. Chovala se však v rozporu s tím, co po ní Bill chtěl, takže jak říkám – byla to prostě autentická reakce.

Když jste si to přečetl ve scénáři, řekl jste si sám pro sebe: „Eh… cože to musím udělat?“

Ano, každý má někdy takový moment. Během natáčení této řady se Alex (Eric) a pár dalších lidí ptali samotných scénáristů, z jakého důvodu to vše dělají, aby to jim samotným dávalo smysl. Musíte prostě vědět, že k tomu máte dobrý důvod. Samozřejmě, že jsem si to tedy řekl. Práci s Deborah navzájem zbožňujeme a chtěl jsem tedy vědět, zda je to tak opravdu správné. I scéna v desáté epizodě, kde Bill vysvětluje Jessice jeho nový objev v Knize Lilith byla dost obtížná. Těžké to bylo hlavně proto, že zde Bill musí vypadat, jako že tomu opravdu věří. Navíc si vzpomínám, že jsme o tom mluvili s Alexem. Zeptal se mě: „Co si o tom myslíš? Nevadí ti to?“ Já mu odpověděl: „Myslím, že nevadí.“ Bill prostě věří tomu, že to, co dělá, je správné. Ať už to správné bylo či nebylo, to zjistíme na konci. Chová se však jako každý, kdo se zasvětí nějakému kultu. Je obětí. Má vymytý mozek. Ale abych odpověděl na vaši první otázku, zda mě to baví – to si sakra pište.

Vypadá to tak.

Bylo tam pár opravdu zábavných scén. Jak se k tomu jednou dostanete, řeknete si: „Dobře, takže Deborah Ann poletí přes celou místnost.“ (smích) Je to jako ptát se: „Dává to smysl? Dává! Super, tak jdem k*rva na to!“ A pak přijde další moment: „Kterou rukou tě mám praštit, Deb? Chceš odlítnout přes pravý rameno? Anebo přes levý? Chceš klouzat po zemi? Chceš se radši proletět?“ (smích) Jakmile na to jednou přistoupíte, je to stejná zábava, jako natáčení zbytku seriálu.

Bill a Sookie spolu neměli tuto sérii téměř žádný kontakt. Jaké to bylo?

Když jsem v práci já, Anna (Sookie) je doma. A když jsem doma já, je zase v práci ona. Posledních pár let to tak bylo pořád. Abych pravdu řekl, ani o tom nemluvíme. Dokud oba dva milujeme naši práci, neřešíme to.

Na druhou stranu spolu hodně času strávil Bill s Ericem.

Celá ta záležitost s Billem a Ericem na útěku byla zábavná. S Alexem jsme si blízcí, takže bylo prima, že na sebe nemusíme pořád vrčet, ale konečně se spolu taky trochu zasmát.

Drželi vás někdy na place stejně dlouho, jako vás teď drží ve velítelství Autorit?

Je zajímavé, že se to tak dá říct. Máme obrovský exteriér velitelství Autorit, který tvoří obří elektrický komplex kousek od Los Angeles. Tam nejsme ale příliš často. Jsme hlavně v interiéru. Proto taky na rozdíl od jiných upírů točíme hlavně ve dne a obvykle se vracíme domů třeba v sedm nebo v osm večer, kdy jiní začínají točit. Jestli jsme někdy s Alexem natáčeli v noci, pak to bylo asi ve 2. a 3. epizodě. A pak ještě v 5., kdy se vydáváme na ten lov jako ze Scooby-Doo. Naštěstí je plac, kde se natáčejí scény Autorit, po čertech obrovský.