Scenáristka a autorka knižní předlohy seriálu Daisy Goodwinová se rozpovídala o snaze vybalancovat seriálové drama a historickou přesnost, a o tom, proč ji tolik přitahuje život královny Viktorie.
Daisy Goodwinová je britská televizní producentka, novelistka a autorka scénáře historického dramatu stanice ITV, v jehož šesté epizodě první série si dokonce zahrála i malou epizodní roli lady Cecílie Underwoodové, vévodkyně z Inverness.
Přečtěte si, co o zákulisí seriálu prozradila pro web RadioTimes:
O vztahu k postavě královny Viktorie
Kdybych někdy měla možnost nahlédnout někomu do mysli, byla by to Viktorie. Jsem jí posedlá už od studentských let, kdy jsem začala číst její deníky. Dříve jsem si ji vždy představovala jako zasmušile se tvářící dámu v černém. Byla jsem ohromená, když jsem zjistila, jak nadšeně jako teenager psala o „v kašmírových pumpkách krásně vypadajícím drahouškovi Albertovi“. Byla to dívka, která milovala hudbu, večírky a muže – žena podle mého gusta.
new career as clapper loader beckons #Victoria pic.twitter.com/bOFLnATyjA
— Daisy Goodwin (@DaisyGoodwin) 27. listopadu 2015
Jako pracující matka jsem schopná se s Viktorií ztotožnit více než ostatní. Byla první panovnicí, která měla děti, a byla také první ženou na trůnu, která dosáhla všeho – manželství, rodiny a práce v čele mocného království. Nosila na hlavě korunu. Tou ale skrývala zápas, který bojovala, aby se to vše nerozpadlo. Stejně jako já. Byla pro mě výzva odhalit opravdovou ženu pod korzetem a tiárou.
O královniných denících
Když píšu scénář seriálu, vždy se vracím ke všem 62 miliónům slov, které moje hrdinka napsala. Její deníky a dopisy nejsou mou Biblí, ale spíše zdrojem od nespolehlivého vypravěče. Nesmíme zapomínat, že psala nejen pro budoucí generace, ale i pro obecenstvo, které jí bylo mnohem blíže – její matku, vévodkyni z Kentu, která deníky četla, když bydlela v Kensingtonském paláci, a po sňatku je jistě četl i její manžel.
O dynamice vztahu královského páru
Když její zápisy znovu a znovu pročítám, říkám si, jestli Alberta tolik nevychvaluje i proto, aby ho utěšila a odškodnila kvůli tomu, že on nikdy nebude králem. O jejich partnerských dramatech se nezmiňuje. Nepíše o hádkách, o kterých díky dvořanům víme, že jich nebylo málo. Jednou po Albertovi dokonce hodila sklenici s vínem. Namísto toho píše o jeho moudrosti a vizích – je to způsob usmíření po některé z jejich potyček.
(Foto: ITV)
Dalším způsobem smíření byly aktivity za zavřenými dveřmi ložnice. Intimní život Viktorie a Alberta byl velmi čilý. Šest dětí během prvních osmi let manželství a celkem devět dětí budiž toho důkazem. Viktoriina plodnost je pro scénáristu oříškem. Kdybych měla do seriálu zahrnout všechny porody, byla by Viktorie v nebezpečí zisku role „svolávačky královských porodních bab“. Po zvážení se rozhodla využít scény porodu jen tam, kde to slouží dramatické lince.
O zrození nového života
Porod Prince z Walesu byl velmi obtížný a Viktorie po něm trpěla poporodní depresí. Dokonce si v té době ani nepsala zápisy do deníku. V její době samozřejmě pro takovou sklíčenost neexistovalo pojmenování a doktoři to ani nepovažovali za diagnózu.
Cítila jsem, že starší žena jako vévodkyně z Buccleuch by mohla být s problémy tohoto typu obeznámena a mohla by ji povzbudit ujištěním, že není sama, kdo trpí pocity beznaděje po narození dítěte.
O tenké hranici mezi historickými fakty a fikcí
Největší výzvou je pro mě vybalancování dramatické linky s historickou přesností. Mým pravidlem je, že můžu měnit některá data, pohybovat s lidmi sem a tam, ale to vše jen tak,abych vždy zachovala emocionální upřímnost jejich postavy. Mnoho diváků asi bude vědět, že královnin milovaný kokršpaněl Dash zemřel dlouho před lordem Melbournem, ale já jsem jejich osudy propletla, protože výstižně symbolizují definitivní konec Viktoriina dětství.
V epizodě o irském hladomoru jsem Viktorii napsala setkání s irským knězem Robertem Traillem (mým praprapradědečkem), i když k němu ve skutečnosti nikdy nedošlo. Chtěla jsem ukázat, jak moc byla zasažená utrpením v Irsku. Byla nazývána „Hladovou královnou“, ale pravdou je, že Viktorie z vlastních finančních zdrojů darovala 2 000 liber (přepočítáno na dnešní peníze přibližně 150 000 liber) na pomoc hladovějícím. Byla to vláda, která nechala Iry umírat, ne jejich královna.
O těžko uvěřitelné pravdě
Další dilema, kterému při psaní scénáře musím čelit, je, když chci do děje zahrnout něco, co se doopravdy stalo a pak zjišťuji, že si ostatní myslí, že jsem si to vymyslela. Když jsem psala scénu, ve které Albert dává Viktorii slunečník olemovaný drátěnkou, aby ji chránil před útokem atentátníka, producenti si mysleli, že jsem zašla příliš daleko. Ale návrh a výroba obrněného slunečníku je přesně to, co by Albert udělal, aby svou milovanou ochránil. A on to skutečně udělal.
Netvrdím, že tento seriál má být studijní pomůckou, ale pokud inspiruje alespoň některé diváky k tomu, aby se začali o historii zajímat blíže a uvědomili si, že lidé žili, milovali a bojovali stejně jako my dnes, pak můžu mít pocit dobře odvedené práce.
Zdroj: Radio Times
#3 klarahuncarova: Též jsem se snažila něco vygooglit, ale nezadařilo se :/
#4 risisisi: aha, tak to je škoda :( ale moc děkuji za informaci :)
#3 klarahuncarova: Jsou online, ale pouze pro britské občany :/ (pokud je mi známo)
#5 klarahuncarovaJe to trošku mimo téma, ale nevíte náhodou někdo jestli se dají sehnat aspoň nějaké zápisky z Viktoriiných deníku? :) Jinak musím říct, že scénáristka odvedla opravdu skvělou práci :)
#4 risisisi #6 heidiMyslím že odvádějí dobou práci. A každému snad musí být jasné, že se to nemůže 100% držet historických faktů.
Opravdu povedení seriál, myslím si, že snad nikdo nepočítá s tím, že to bude historicky 100%, ale díky jejím deníkům se to jistě hodně blíží :-)