Historie v obrazech: Epizoda 2

Davy vzbouřenců pochodují k branám paláce a královna se zmítá v porodních bolestech. Zůstane v Londýně se svým lidem, nebo zvolí útěk do bezpečí? Pojďme se podívat na další historické obrázky, tentokrát zaměřené na události druhé epizody.

1. Šestý porod královny Viktorie

V druhé epizodě vidíme Viktorii přivést na svět její šesté dítě. V roce 1848 byl porod stále nebezpečnou a bolestivou záležitostí, královnu nevyjímaje. Znalosti o způsobu šíření infekcí byly velmi omezené – Louis Pasteur měl svou teorii o mikrobech formulovat až za dalších třináct let – riziko nákazy bylo vysoké. Porodní komplikace často končily úmrtím dítěte nebo matky a analgetika prakticky neexistovala. Vše se ale mělo změnit.

Třiceti šestiletý skotský porodník James Young Simpson rok před narozením princezny Louise poprvé úspěšně použil éter a následně zjistil, že chloroform je ještě bezpečnějším a efektivnějším anestetikem.

Viktorie i Albert byli s jeho metodami a objevy seznámeni, ale královský lékařský tým je v té době považoval za riskantní. Při následujících porodech jich ale i Viktorie využila a byla velmi spokojena.

Dodnes jsou i na moderních porodních sálech používány tzv. Simpsonovy porodní kleště, původní design doktora Simpsona z 1. poloviny 19. století.

2. Princezna Louise Caroline Alberta

Královnina nevlastní sestra Feodora nedokáže skrýt svoje zklamání, když zjistí, že nový přírůstek do rodiny není pojmenován po ní. Místo jména Feodora padne volba na jméno Albertovy zesnulé matky, Louisy Sasko-Gothajsko-Altenburské.

Viktoriina a Albertova čtvrtá dcera se narodila 18. března 1848, v době, kdy Evropu zachvátily revoluční nálady. V den porodu si Viktorie do svého deníku zapsala:

Narodila se do rušných časů, a byla tak odsouzena k výjimečnosti.

Traduje se, že z královských sourozenců byla právě Louisa nejodvážnější a nejzvídavější, čím si v rodině vysloužila přezdívku „Slečna Proč“.

Už od útlého dětství prokazovala velký výtvarný a pohybový talent. Hladiny společenského protokolu rozvířila, když navzdory tradicím pojala za manžela muže z nižší šlechty, Johna Campbella, markýze z Lorny. Celý život zasvětila podpoře umění, vyššího vzdělávání a feministického hnu­tí.

3. Arthur Wellesley, 1.vévoda z Wellingtonu 

Nezlomný sedmdesáti devítiletý vévoda s královskými insigniemi lesknoucími se na červené uniformě vede královské oddíly, aby se postavily buřičům.

Jeden z nejvýznamnějších vojenských velitelů své doby, který se nejvíce proslavil lvím podílem na porážce Napoleona v bitvě u Waterloo, byl za svou kariéru účastníkem zhruba 60 bitev. V jeho životopise bychom také našli dvě období, která strávil na pozici premiéra.

Z politického života odešel v roce 1846, ale jako hlavní velitel britské armády, kterým zůstal až do své smrti, byl v roce 1848 povolán na obranu Londýna před Chartisty.

4. Velká demonstrace Chartistů

Chartisté se houfují v ulicích a v zástupech pochodují směrem k budovám parlamentu, kde chtějí předložit svou petici.

Chartisté zamýšleli zůstat nenásilným hnutím, a to i během velké demonstrace 10. dubna 1848. Nehledě na to se představitelé vlády rozhodli neponechat nic náhodě.

Vévoda z Wellingtonu byl pověřen organizací vojenských jednotek, které byly připravené vůči protestujícím zasáhnout ve chvíli, kdy by se chtěli pokusit překročit řeku Temži. Policejní jednotky dokonce přijaly 100 tisíc mužů jako posilu obrany.

Pochod byl nicméně pokojný a petice se dostala až do parlamentu. Historici se neshodují na celkovém počtu podpisů, které Chartisté posbírali – dle toho, koho bychom se zeptali, se počet pohyboval od 1,9 až po 6 milionů. Výsledek byl ale stále stejný – požadavky petice byly zamítnuty.

Zdroj: Masterpiece