Barevný komiks: Zákulisní informace k 1. číslu

Ke každému číslu barevného komiksu, které během příštích osmi let vyjde, bude zveřejněn i doslov od Roberta Kirkmana, ve kterém nám prozradí jak dané číslo vznikalo a co mělo být původně jinak. Toto řekl k legendárnímu prvnímu číslu.

Myslím, že první věcí, která stojí za zmínku, je konverzace, kterou jsem měl s tvůrcem komiksů Erikem Larsenem před začátkem své práce. Bylo to o tom, jak měl vždy po úvodní stránce dvojstranu. Řekl mi, že z jeho pohledu se tak čtenář dostane do příběhu rychleji a na čtvrté straně, když začne číst, je už obeznámen s dějem. Až do té doby jsem tak své komiksy také rád začínal. Jeho metoda se mi velmi zamlouvala.

Na druhou stranu poukázal na to, že Todd McFarlane začíná své příběhy s hromadou slov. Většina jeho prvních stránek je nahuštěná a plná textu. Todd chtěl, aby lidé už od začátku věděli, že se jejich peníze vyplatily. Řekl jsem, jak mi tento způsob vždy přišel jako odrazující bariéra. Erik se zasmál a řekl: „Ale Toddovy komiksy se vždy prodávají lépe než moje.“

Takže když jsem začal psát komiks Živí mrtví, chtěl jsem zkusit něco jiného. Chtěl jsem dát na první stránku tolik slov, kolik to jen šlo, jenom abych zjistil, jestli bude výsledkem lepší prodej. No, zbytek už znáte.

Tak se dáme do toho! Myslím že můj rukopis, i když někdy nepřehledný, je čitelný, vaše názory se však můžou různit.

V pravém horním rohu si často píšu nějaký rychlý dialog, který do čísla plánuji dát, to tady uvidíte často. Tyhle dva kousky se nakonec do příběhu nedostaly… ale když jsem začínal, myslel jsem si, že jsou dost důležité, a tak jsem si je zapsal, abych na ně nezapomněl.

Když se na to podíváte, je zajímavé, jak moc se toho nakonec změnilo. Dívka na kole měla být původně dítě. Pak jsem se však rozhodl, že dospělá žena bude smutnější, nebo bude mít větší emoční odezvu pro Ricka? Nevím, jestli s tím teď souhlasím, dítě by možná bylo lepší. Velký záběr na zombíky v nemocničním bufetu měl být původně dvoustrana, ale kromě toho tam tehdy nebyl žádný větší střet se zombíky. Ten jsem přidal na policejní stanici, a tak jsem to musel všechno upravit.

Můžete vidět, jak se věci pořád hýbou. Rick měl být původně v domu Morgana na 17. straně, ale stalo se to o dvě strany dříve.

Morgan byl v původním návrhu označen jako „černý chlápek“. Morgan měl být v mnoha ohledech poctou práci spisovatele George Romera. Ve všech třech hlavních filmech o zombících, které napsal, je nejskvělejší a nejschopnější postavou „černý chlápek“. Takže jsem věděl, že chci hned na začátku uvést silnou černou postavu. Řekl jsem Tonymu Mooreovi, aby ho udělal jako „mladší verzi Morgana Freemana“ a jméno bylo na světě. Jeho příjmení spolu s křestním jménem jeho syna „Duane Jones“ je jasným odkazem na skvělého herce, který hrál Bena ve filmu Noc oživlých mrtvol.

Poznámka pro fanoušky seriálu: na páté straně si určitě všimnete chybějícího nápisu „DON'T DEAD OPEN INSIDE“ (hehe) na dveřích bufetu. Ten byl adaptací nápisu „ALL DEAD DO NOT ENTER“, který se objevil až v osmém čísle.

Poznámky k jednotlivým stranám:

1. Jsem na sebe hrozně pyšný, že jsem tu scénu dal na jednu stranu. Nemyslím si, že bych to dnes dokázal vměstnat. Byl jsem v mládí lepší spisovatel?

4. Všimněte si jak jsem přesunul „najde mrtvé tělo“.

8. Když jsem psal tuhle scénu, přidal jsem zombíka, který napadne Ricka a zlomí si vaz, aby to bylo více vzrušující.

10. Rozhodl jsem se strávit méně času v garáži, abychom mohli strávit více času s holkou na kole.

11. Teď jsem si uvědomil, že jsem změnil dítě na kole na holku na kole, aby Rick na tom kole mohl odjet. Bylo by to příliš směšné, kdyby musel jet domů na dětském kole. Dobré rozhodnutí, starý Roberte. Plusové body Tonymu za to, že správně nakreslil ženské kolo. Já jsem tehdy ani nevěděl, že tam je rozdíl.

14.-16. Tohle všechno nakonec potřebovalo méně prostoru, než jsem si myslel. Nakonec jsem to byl schopen dát na jednu stránku.

17. Když napíšu něco jako „spousta mluvení“, mám celkem jasnou představu, o čem se tam bude mluvit, je to jenom připomenutí, abych nezapomněl, že se tam bude hodně mluvit.

20.-24. Tak tato část příběhu je pořádně nahuštěná. Tehdy jsem si ani nemyslel, že se mi tam všechno vejde. Takže dělám to, že dokončím kostru příběhu, načrtnu si důležité události, které na těch stránkách chci, ale jak postupuji, snažím se ušetřit místo a hýbu scénami. Takže to, co mělo být na 14.-16. stránce, je nakonec na 14. straně. Takže když dokončuji kostru, obsah 20. strany končí na 17. straně, což mi dovoluje doplnit další skvělý zombie okamžik a přidat Rickovu finální scénu s holkou na kole.

Tenhle návrh končí slovy „vystřelí, pláče, odjede“. Myslím, že je to skvělý způsob, jak zakončit toto číslo scénou, která měla být velmi emotivní. Časem tu podobných věcí uvidíte spoustu. Tyhle kostry jsou pro mě jenom shrnutím toho, co půjde na kterou stranu. Občas to vypadá až směšně stroze, tak buďte připraveni.

Foto: Image Comics