Rick v tomto čísle brutálně zmlátí Thomase poté, co se přijde na to, že on je pravým vrahem. Kromě toho obyvatelům věznice ujasní jejich základní pravidlo. Proč je toto číslo oblíbeným číslem tvůrce komiksu a jakou scénu do něj nedal, protože podle něj byla přes čáru?
Rád si kupuju původní rukopisy komiksů. Řekl bych, že je to moje jediná vášeň, ale upřímně… cheesburgery. To je fuk, prostě jsem byl vždy nadšen umělcovým původním rukopisem nějakého komiksu. Je to zábavné a je to kus historie a já to zbožňuju. Když Charlie Adlard začal kreslit tenhle komiks, zeptal se mě, jestli bych chtěl jeho rukopisy. Byl jsem všemi deseti pro. Když kreslíte tak rychle jako Charlie, každý rok vyprodukujete hromadu kreseb. Co si počít s hromadou kreseb z nějakého černobílého komiksu o zombie, který skoro nikdo nezná? Na žádné z těch kreseb není Batman nebo tak něco, takže kdo by to chtěl?
Charlie tedy souhlasil, že si za poplatek můžu koupit původní rukopis na každé jeho číslo. Už je to přes deset let, ale zdá se mi, že to bylo kolem tisícovky dolarů. Takže každý měsíc zaplatím Charliemu extra tisíc a dostanu za to jeho nádherný rukopis, no není to skvělé? Samozřejmě jsem do toho šel!
Poté, co jsem zaplatil za dvě čísla… jsem si uvědomil, že si to nemůžu dovolit. Na začátku mé kariéry jsem na tom byl finančně velice špatně, a ani poté, co začal vycházet tento komiks, to pořád nebylo nejlepší. Nemohl jsem si dovolit každý měsíc platit tisíc za něco, co má dnes… vždyť víte… mnohem větší hodnotu. Takže jsem mu musel zavolat a říct, že si to nemůžu dovolit a ruším to. Už jsem zaplatil za dvě čísla a Charlie mi už poslal sedmé číslo, které bylo jeho první v tomto komiksu, tak řekl, že mi ještě jedno dluží a že mu mám dát vědět, které bych chtěl.
Které jsem si nakonec vybral? Přesně tohle číslo. Číslo sedmnáct. Když tohle číslo vyšlo, bylo ohromující. Rick zmlátí Thomase. Rick sedící v depresi na tom křesle na druhé straně je skvělý. Ta dvoustrana poté, co ho zmlátil, a ta poslední stránka? Je to skvělé číslo pro původní rukopis. Skutečně skvostné. Vtipné je, že tehdy jsem si říkal, jak bude tohle číslo významné. Zmlácení Thomase, Rick si poraní ruku, napadení Andrey, prostě spousta nezapomenutelných scén. Vážně jsem věřil, že když budu mít štěstí a tento komiks bude vycházet ještě za několik let, tohle bude číslo, na které budou lidé často vzpomínat. Ale dnes, když se ohlédneme za tím vším, co se stalo… pamatují si lidé vůbec ještě Thomase? Za tu dobu tu bylo tolik větších, šílenějších a nezapomenutelnějších čísel.
Takže dnes, když někomu řeknu, že mám původní rukopis na 17. číslo, lidé se mě ptají, proč právě tohle, a já se musím zasmát.
U tohohle čísla mám hodně o čem mluvit, ale v mnohém se to váže k dalšímu 18. číslu, takže s tím ještě počkám. V osmnáctém čísle je první skutečně velká změna oproti mému původnímu návrhu, takže tam bude o čem mluvit. Těšte se.
Nahoře je pak napsáno „Rick z chlapíka vymlátí duši“, abych věděl, že tohle je to číslo.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. Hádám, že Thomas se měl původně s Andreou zamknout v cele, nebo tak něco, ale to tam nebylo potřeba.
4. Věřím, že tady měli Rick s Lori mluvit o Shaneovi, ale pak jsem se rozhodl, že to tam nemusí být. Teď si tím už tak jistý nejsem. Možná by bylo dobré, kdyby si o něm promluvili, ale možná jsem si to nechával na jiné číslo. Místo toho jsem tam dal Billyho, jak řve na Hershela a obviňuje ho ze smrti svých sester. Ubohá rodina Greeneových…
6. – 7. Při zpětném pohledu se nemůžu rozhodnout, jestli scéna, kde se Dale a Glenn snaží přijít na to, jak zabíjet zombie přes plot, je dobrá, nebo je to zbytečné plýtvání místem. Přišlo mi, že bude zábava sledovat postavy, jak se na něco snaží přijít. Budiž!
8. Trochu slušnosti, mladý Kirkmane.
10. Původně měla Andrea přijít o celé ucho? Už si nevzpomínám.
12. – 13. Páni… Rick měl původně uhodit Lori, když se ho pokoušela zastavit. Tohle souvisí s tím, o čem budu hovořit u příštího čísla, ale je očividné, že jsem se ty dvě postavy snažil postavit proti sobě, ale prostě to nefungovalo. Uvědomil jsem si, že by bylo až příliš, kdyby ji uhodil a spokojil jsem se s větou: „Zavři kurva klapačku,“ která je sama o sobě dost drsná.
18. – 20. Tohle časem uvidíte stále častěji. Když mám prostě jasnou vizi toho, co se bude v daném čísle rozebírat, nepotřebuju si to zapisovat. Ty strany nejsou prázdné, protože jsem nevěděl co tam dát, naopak jsou prázdné, protože jsem přesně věděl, co tam bude.
Foto: Image Comics
