V jednadvacátém čísle komiksu Živí mrtví musí Rick učinit drastické rozhodnutí – zachrání Allena useknutím nohy? Jak tato událost odpovídá realitě a byla amputace vůbec původně v plánu?
Fajn, takže obálka tohoto čísla mě rozhodně ujišťuje v tom, že Allenovo pokousání a amputace jeho nohy nebyly původně v plánu. Mám celkem dobrou paměť, ale občas se stane, že si na něco nemůžu za nic na světě vzpomenout. Omlouvám se.
Kdysi dávno jsem tyhle zákulisní informace plánoval vydat v pevné vazbě. Věřili byste tomu, že tento komiks byl kdysi tak populární, že mi to přišlo jako dobrý nápad? Taková kniha zákulisních informací by vyšla už před deseti lety, kdyby to vyšlo, jak jsem plánoval. Lituji, že jsem ji nevydal, když jsem původně chtěl, protože jsem si tehdy komiks pamatoval mnohem lépe. Ale takhle jsou alespoň tyhle mé rozmluvy delší a detailnější, než kdyby vyšly všechny naráz v jedné knize.
Každopádně, tohle bylo další nabité číslo. Mám hroznou chuť začít nový komiks, kde bych udržoval takto nabité tempo. Ty scény s Michonne mi dnes díky tomu přijdou trochu mimo mísu… Tedy, na takové věci existuje vhodné místo i čas, dámo!
Na spodku stránky je napsáno „název svazku: „Spasitel“ a „Ctít“, poté: „Ti, které ctíme,“ což jsem nakonec použil jako název svazku… počkejte, najdu si to… aha, očividně jsem nikdy nepoužil „Ti, které ctíme“ jako název svazku. To je divné. Přísahal bych, že ano. Dokonce jsem strávil několik minut hledáním názvů všech třiadvaceti svazků. Divné. Mandela efekt? Zdá se, že ano. No nic, vždy jsem chtěl použít jako název svazku něco zajímavého, a čas od času to tady uvidíte.
Poslední věc před poznámkami ke stranám. Prvních pět odrážek na konci papíru jsem napsal jako první, protože jsem ty věci chtěl dát do tohohle čísla. Nejdříve jsem napsal název svazku a pak tyhle poznámky. Občas použiji spodní kousek papíru a někdy si to zapisuji do pravého horního rohu, abych na to nezapomněl. Ale to už jsem vám říkal, že jo? Zase se opakuji?
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. – 6. Tady jsem očividně věděl, co se tam bude dít a neztrácel jsem čas zapisováním.
7. – 9. Tedy, tohle šlo celkem přesně podle návrhu. Osobně nenávidím, když si musím vyhledat nějaké podklady, ale přísahám, že to dělám tak často, jak můžu. Když Hershel odřeže Axelovi vlasy a řekne: „Není to koňská hříva, ale postačí,“ je to odkaz na amputace během občanské války, kdy se k uzavření cév používala koňská hříva. Chtěl jsem zjistit, jak se kdysi dávno dělali amputace, protože v zombie apokalypse bude potřeba oživit všechny ty staré způsoby.
10. „Scéna s Carlem a Sophií pro obálku.“ Panečku, to byly časy. Už jsem o tom mluvil, že všechny tyhle obálky byly uloženy Tonymu tak, aby tam byl jenom slabý náznak toho, co se stane v daném čísle. „Carl a Sophia se drží za ruce a koukají se na zombíky za vězeňským plotem.“ To je skvělý moment a umožní mi to udělat v daném čísle naprosto cokoliv. Je celkem zábava dělat takhle komiks. Mít celkem jasnou představu, kam se bude příběh ubírat a pak si sednout, kouknout se na obálku a začít psát.
12. Super, Roberte… vážně jasná poznámka.
14. – 18. Tady trocha zkracování. 17. a 18. strana se změnily jenom na krátký dialog na 15. straně. Opravdu nebylo nutné, aby to bylo na dvě strany.
19. – 20. Bylo dobré přejít ze scény s Michonne a Tyreesem na tu s Glennem a Maggie? Možná ne. Potřebovali jsme tu scénu, jak se ti dva tulí? Eh… ale fungovalo to.
21. – 22. Opět říkám, jak bylo tohle číslo napěchované. Vidíme tady, že Michonne je tak trochu blázen, a celkově se toho na těch posledních stránkách tolik stalo. Charlie Adlard to nakreslil prostě skvěle a Dave McCaig to nyní nádherně vybarvuje. Ukončím to jednou kritikou na sebe. Hej, mladý Roberte! Andreina poznámka „S kým to tady mluvíš?“, když Charlie nakreslil tak jasně úplně prázdnou celu, bohatě stačí! Dát k tomu ještě větu „Vždyť tady nikdo není,“ je rouhání!
Prosím, čtěte i nadále The Walking Dead Deluxe, je to vážně úžasné dílo, na které jsem moc hrdý.
Foto: Image Comics
