Ve 26. čísle komiksu se Rick, Glenn a Michonne vydávají na místo havárie helikoptéry. To ovšem netuší, kam je tato cesta zavede a co to způsobí. Přečtěte si další zákulisní informace od autora Živích mrtvých Roberta Kirkmana, kde se mimo jiné dozvíte, podle čeho dává svým postavám jména.
Nejprve si promluvme o názvech svazků, které jsem si vpravo nahoře načrtl. Pravidlem u vymýšlení názvu svazku bylo, že se musí skládat ze tří slov a že musí znít domýšlivě. Nebo tak alespoň musí znít mně. Což není moc těžké, řekl bych. Očividně jsem nepoužil všechny a ani jsem je nepoužil v tomhle pořadí. Myslím, že jsem je prostě napsal, jak mi přišli na mysl. Takže to není tak, že by se události osmého svazku „Zrozeni k utrpení“ měli stát v šestém svazku, jenom jsem si tehdy myslel, že by se ten název hodil i na šestý svazek.
Nemůžu uvěřit, že jsem nikdy nepoužil „Ti, které ctíme“. Kruci, ten by byl skvělý.
Carol v tomhle čísle navrhne svůj nápad na polygamní vztah s Lori a Rickem. Když se za tím ohlédnu, přijde mi zábavné, jak jsem to použil jako takový malý zvrat. I tak ale musím vysvětlit, že jsem tím chtěl ukázat to, jak je Carol v téhle postapokalyptické době zmatená, jak se stává zoufalou a navrhuje věci, které by normálně neřekla. Nikdy to nebylo myšleno jako žert. Doufám, že je to všem jasné, ale nikdy nevíte.
Tentokrát tady nemáme žádné velké odhalení. Omlouvám se, každé číslo nemůže být s velkou změnou jako to minulé. Myslím, že se můžeme alespoň podívat na spodek stránky. „Noah – prezident města.“ Podívejme na to… první zmínka o Guvernérovi! Měl se původně jmenovat Noah? Proč jsem mu dal takové biblické jméno? Divné. No nic, zřejmě jsem se tehdy ještě nerozhodl pro titul „guvernéra“, i když se objeví již v příštím čísle.
Upřímně, nikdy jsem nepřikládal velkou váhu jménům svých postav. Někdy je pojmenuji, když si píšu tenhle papír, ale pak když dělám na finálním komiksu, tak jméno změním. Někdy zase to jméno nechám, protože jsem si už na něj zvykl. Když jsem začínal, prostě jsem náhodně vybíral jména ze své minulosti. „Co tak Glenn? To je super jméno.“ První Glenn, kterého jsem znal, byl kluk, se kterým jsem hrál tee-ball. Lori byla holka, kterou jsem znal na druhém stupni. Jméno nemůžete vlastnit! Že jo? To je fuk. Po čase mi došla jména z dětství a začal jsem používat spamovou schránku v e-mailu. Spousta náhodných jmen k použití! To bylo moc nápomocné.
Takže co se týče jmen, jsem celkem líný.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. Původně jsem chtěl začít s útokem zombií. Pak jsem se rozhodl dát více prostoru helikoptéře, aby se útok odehrál až poté, co čtenář otočí stránku. Díky tomu to bylo nečekanější!
5. Dialog s Tyreesem. Zjistil jsem, že někdy jsou mé původní návrhy dialogů mnohem lepší než ty, které nakonec dám do komiksu. „Helikoptéra? Nekecej! Kde?“ bylo mnohem lepší než: „Helikoptéra? Nekecej! Byla vojenská?“ Na mou obranu, chtěl jsem tam dát tu spekulaci o vojenském původu helikoptéry, aby si čtenáři mysleli, že zanedlouho bude hrát velkou roli armáda. Ale stejně…
6. – 7. Tuhle scénu jsem trochu rozšířil. V podstatě jsem jenom přidal víc mluvení.
8. – 9. Prázdné stránky! Věděl jsem, co tam budu dávat a byl jsem připravený začít pracovat na samotném komiksu. Necítil jsem potřebu psát tam „jsou na cestě“, protože jsem věděl, že na 10. straně bude odhalení toho, že dál se po silnici nedostanou. Takže tyhle dvě strany musely být o tom, že budou cestovat.
11. Tady to samé. 12. strana – „Auto uvízne.“ Fajn… takže 11. strana musí být o tom, že tím autem pojedou přes pole.
14. – 17. „Chození po lesích“ tak úplně přesně nevystihuje, co se tam dělo, ale mně to stačilo. Často konkrétní scénu vymýšlím až později. Tady jsem si pak řekl, že takový útok zombií by nebyl vůbec špatný nápad, aby se tam alespoň něco stalo.
18. – 19. Celkem přímočaré.
22. Vážně jsem musel přidat „kdokoliv byl v té helikoptéře“? Tedy, přijde mi, že bez toho by se to četlo lépe. A hele, špatně jsem napsal „somebody“… Kruci, já vážně neumím pravopis. Hele, píšu rychle! To je moje omluva.
Na spodku papíru je kromě té zmínky o Noahovi spousta dialogů z dalšího čísla. Občas to udělám, když mám jasný nápad na to, co bude následovat po zvratu na konci čísla. Vtipné ovšem je… netuším, proč prostě rovnou nezačnu psát návrh dalšího čísla. Někdy to dělám, ale často si to takhle napíšu na konec papíru. Většinou si píšu návrh dalšího čísla hned na druhou stranu papíru, takže by ho stačilo jenom otočit. Já nevím.. je to divné. Neumím to vysvětlit.
Díky za přečtení!
Foto: Image Comics
