Rick, Glenn, Michonne a Alice s pomocí Martineze utekli z Woodbury, jenom aby zjistili, že věznice je plná zombií. Touhle dobou už Kirkman věděl, že komiks tady bude delší dobu a začal plánovat více do budoucna. Co prozradil tentokrát?
Tohle číslo pro mě představuje zábavu v tom, že vyprávíte dlouhodobý příběh formou komiksu. Prostě nemůžete udělat takovéhle číslo, pokud neplánujete váš příběh vyprávět ještě hodně dlouho. Žádný z komiksů, které teď píšu, není plánovaný tak, že bude vycházet do nekonečna, takže takovéhle čísla v současnosti nedělám. Trochu mě to mrzí. Jednou možná opět udělám komiks, který bude mít víc jak sto čísel. V současnosti jsem jediným člověkem, který pro Image Comics udělal hned dva komiksy, jež mají přes sto čísel. Bylo by super, kdybych udělal třetí. Uvidíme.
Každopádně, co to tady máme? Nuže, tohle číslo je v podstatě přesně o tom, co se píše navrchu papíru. „Číslo, ve kterém se vrátí domů.“ To je vlastně jediná věc, která se v tomhle čísle stane. Postavy se vrátí zpátky do věznice. Jednoduché. Možná to zní jako nic moc, ale je to skvělé číslo s hromadou akce a pořádným zvratem na konci.
Někteří lidé si stěžovali na pomalý děj a čísla, ve kterých se nic nestane. Jako fanoušek jsem už takové četl, ale tohle číslo bych nepovažoval za jedno z nich. Měli jste tam přeci ten odkaz na Negana s Martinezem, co víc chcete?
Všimněte si, co je navrchu: „Půjdou na stanici národní gardy, najdou vozidla, doktor zemře? Cestou zpátky narazí na Michonne a konec.“ Touhle dobou jsem již věděl, že tenhle komiks tady bude delší dobu, takže jsem začal plánovat mnohem víc do budoucna než doteď. Nyní jsem už pomýšlel na 50. číslo a doufal ve 100. číslo a dále. Takže tu poznámku jsem musel napsat předtím, než jsem začal psát 31. číslo. Proto jsem nevěděl, že doktor Stevens už v tomhle čísle bude mrtvý… a proto se nic z tohoto nakonec v tomhle čísle neobjevilo. Proto jsem časem přestal plánovat jednotlivá čísla na několik měsíců dopředu.
Zpočátku se mě Charlie Adlard vyptával, co se v příběhu stane dál. Po čase mi ale řekl, abych to už nedělal, protože se vždy těší na to, co jsem mu řekl, ale já to pak změním a on je zklamaný. A to protože se na komiks dívám jako na celek, a když dostanu nápad na něco lepšího, použiju to. Vždy jsem měl hrubý plán na to, co se bude dít dál, ale často jsem to přizpůsobil, když jsem pak dostal lepší nápad.
Také si všimněte, že když jsem si tohle číslo psal, někdo mi doporučil hudbu od Corinne Bailey Rae, a tak jsem si to zapsal.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. Jako většina tohohle čísla beze změny.
2. Nakonec jsem se naučil Martinezovo jméno a už ho nekomolil, ale v tomhle čísle to nebylo.
3. Naneštěstí, poznámka „spánek/snový proslov?“ mi z paměti úplně vypadla a netuším, co to mělo být. Možná si na to vzpomenu někdy jindy.
4. – 5. Minulost Alice jsem nakonec neprozkoumal. Ale minulost Martineze ano. Abych to ujasnil, neměl jsem s tím žádné velké plány, proto jsem napsal to první, co mě napadlo. Bylo to vidět? To proto byl Martinez učitelem tělocviku stejně jako později Negan? Proč jsem si myslel, že tělocvikáři by byli v apokalypse drsní chlápci? Jsem divný.
6. Spíše útok Michonne než zombií.
7. – 9. Ano, bojování.
10. – 11. Ano, utíkání.
12. – 17. Žádná změna. Všechna akce v tomhle čísle byla velmi jednoduchá, proto jsem tyhle poznámky asi napsal velmi rychle. Všechny dialogy jsem pak vymyslel až při psaní samotného obsahu.
18. – 22. Co se týče konce, promluvme si o tom, jak skvělé je být autorem komiksů. Těchhle pět posledních stránek se kreslilo stejně jako předchozích sedmnáct. Když už tak těchhle pět stránek možná bylo trochu těžších. Ale jako spisovatelovi mi to zabralo jenom tak půl hodinky. Někdy jsou ty nejtěžší stránky na kreslení těmi nejlehčími na psaní. Abych vám ukázal, co tím myslím, tohle je výsledný obsah dvoustrany na stranách 18. – 19.:
„Velký záběr. Mělo by to být stejné jako pohled na věznici na konci 12. čísla. Bylo by hezké, kdyby to bylo trochu z jiného úhlu, abychom viděli i parkoviště z 25. čísla, abychom věděli kde je, protože předtím bylo mimo záběr.
Ukázat auto, které nechali před věznicí. Malý odkaz na 30. číslo. Všechny tři brány jsou otevřené a všechny zombie, které byly venku, jsou teď uvnitř vězení. Daleův karavan je zaparkovaný přesně tam, kde ho nechali. Kolem by měla být těla. Jsou to zombie, nebo naše postavy? Kdo ví? Venku by nemělo být víc než pět zombií. Zbytek by měl být uvnitř věznice, stovky, úplně všude, mezi ploty, kolem budov, na nádvoří, na zahradě, úplně všude. Skupina nedokázala zavřít brány, když se Tyreese vrátil.“
Podívejte se na to! Tyhle jednoduché instrukce se nějakým zázrakem změnily na tu nádhernou dvoustranu! Komiksoví umělci jsou ti nejlepší. Třikrát hurá pro Charlieho Adlarda!
Foto: Image Comics
