V posledním čísle šestého svazku Rick podruhé zabije živého člověka. Robert Kirkman prozradil, jestli jednal oprávněně, nebo jestli Martinez mluvil pravdu a Rick zabil nevinného člověka.
Máme tady číslo se zabitím Martineze. Tohle bylo velké. Zabití Dextera bylo tehdy mnohem víc omluvitelné, ale Martinez? To byla mnohem větší šedá zóna. Skutečně by zavedl Guvernéra do věznice? Nebo říkal pravdu a přivedl by jenom nevinné lidi z Woodbury? A záleželo na tom? Kolik z nich bylo ve skutečnosti nevinných? Kdokoliv z nich mohl představovat hrozbu… ale bylo by to skutečně tak? Schválně jsem to nechal nejasné. Chtěl jsem, aby si lidé mysleli, že Rick možná chladnokrevně zavraždil nevinného člověka.
Chcete vědět, jak to bylo? Tak já vám to řeknu. Martinez byl dobrý člověk. Mluvil pravdu a nechtěl do věznice přivést Guvernéra. Jenže kdyby se vrátil do Woodbury… kdo ví, co by se stalo. Možná by ho Guvernérovi věrní přemohli, dostali by z něj polohu věznice a Guvernér by na ni zaútočil, zatímco by její obyvatelé nebyli v nejmenším připraveni.
Takže Rick zabil nevinného člověka, který ale představoval hrozbu, takže možná udělal správnou věc.
To jsou Živí mrtví… šedé zóny.
Podívejme se na papír. To je ale binec! Tohle číslo bylo plné dialogů, takže je můžete vidět naškrábané po celém papíru.
U tohohle čísla jsem měl jasný plán a přesně jsem věděl, co se bude dít a kam to všechno povede, alespoň co se týče první poloviny. U dialogů se to trochu zamotává.
A podívejme, původně měl Rick umlátit Martineze šutrem, ale změnil jsem to na uškrcení, což je mnohem intimnější metodou zabití.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. Navrch papíru si často zapíšu velkou zápletku, kterou se dané číslo bude zaobírat.
2. – 5. Tady beze změny. Přesně jsem věděl, jak to tady chci mít, takže jsem si to nezapisoval.
7. Spousta zkratek. „Mluvení, sobec, blah“ je všechno, co jsem potřeboval, abych si vybavil, co bude říkat Martinez.
8. – 11. Tady jsem chtěl udělat velkou scénu s úmrtím, ale bohužel to všechno to mluvení prodloužilo a smrt nastala na pravé straně. Ale ve výsledku to nevadilo, protože díky tomu následuje ta skvělá dvoustrana, kde Rick stojí nad Martinezovým tělem, což byl okamžik, ke kterému jsem celou dobu směřoval. Takže to fungovalo. A Charlie to skvěle nakreslil, ten mrtvý Martinez u Rickových nohou je tak smutný.
12. Opět menší poznámky, ze kterých jsem si vybavil konverzaci. Všechno jsem to měl v hlavě.
13. Žádné změny. Jsem rád, že mi při psaní na poslední chvíli napadla ta scéna s Carlem a Sophií. „Pořád jsi moje přítelkyně?“
14. Líbí se mi, jak praktická a divná je tahle scéna mezi Hershelem a Glennem. Obyčejné věci, které se stanou divnými kvůli zombie apokalypse kolem nich.
15. Prázdná strana! Něco tam doplním když budu psát samotný obsah. Co třeba Tyreeseho a Axela jak tahají těla ke spálení? Splněno! Někdy je to tak jednoduché.
16. – 18. Tady se to všechno posunulo. Celá ta věc s Glennovou žádostí Maggie o ruku byla vymyšlena až při psaní finálního obsahu. Právě tehdy, když něco píšu jen tak bez plánování, je to největší zábava.
19. „Mluvení o věcech.“ Očividně se z toho stala ta konverzace „jsem zlý člověk“, která je napsaná na spodní straně papíru. Podívejte se na tu malou poznámku na konci: „Rick je zděšen představou, že ho Lori považuje za zlého člověka – ona to nepopírá.“ Nejsem si jistý, jestli jsem to ve výsledku zpracoval správně. To mě trochu mrzí.
22. Trochu slabý zvrat, obzvláště když se jedná o konec celého svazku, ale občas se to stane. Myslím, že to bylo dostačující. „Woodbury se blíží“ zní mnohem děsivěji, když víte, co se bude dít.
Foto: Image Comics
