Tohle číslo bylo zaměřeno hlavně na hledání zásob. Robert Kirkman se v zákulisních informacích tentokrát vyjádřil k tomu, co si myslí o tom, když někdo takováto čísla označí za zbytečnou vatu, a také prozradil, kdo je biologickým otcem Judith.
Já vám nevím, lidi, já prostě tohle číslo zbožňuju. Není v něm mnoho zombií. Nestane se tam nic velkého. Člověk si tohle číslo ani nepamatuje. Tedy, když jsme tuhle linku s Woodbury dělali pro seriál, nikdo se neptal, kdy se dočkáme scén z 38. čísla komiksu. Ale bylo to velmi uspokojivé číslo, co se týče budování postav. Osobně bych si vystačil jenom s tou úvodní scénou v karavanu! Ta byla skvělá.
Nesnažil jsem se tlačit na pilu. Devadesát procent toho, co je na tomhle čísle skvělé (stejně jako na všech ostatních číslech), je Charlieho nádherná kresba. Jenom se podívejte na tu úvodní stranu! Charlie zvládl ukázat celou škálu Rickových emocí na jediné, tiché stránce. Takže znovu, nesnažil jsem se tlačit na pilu. Chci tím říct, že právě tahle tichá čísla jsou tím hlavním.
Ta velká, hlasitá, šílená čísla, která se vám vryjí do paměti, ta jsou stěžejními pilíři tohohle komiksu, která vám rozproudí krev. Ale bez takovýchto poklidných čísel? Ta akční čísla by byla úplně prázdná. Bez okamžiků, jako když Andrea učí Tyreeseho střílet a půjčí mu svou pušku, nebo když byl Glenn nadšený, že našel náklaďák, nebo když se Alice přiznala Billymu, jak vůbec není připravena na porod Loriina dítěte, nebo když se Axel choval prostě jako Axel… bez toho by vám bylo úplně jedno, když nějaká postava zemře.
Pořád dokola slyším o výplni neboli vatě: „Tohle číslo byla vata.“ A vážně mě to frustruje. Jako kdybych to schválně natahoval, nebo bych nevěděl jak pokračovat, tak jsem prostě udělal číslo, kde hledají zásoby. Věřte mi, že to se nikdy nestalo. Každé číslo, lepší nebo horší, bylo součástí plánu.
Takže ano, tohle číslo byla výplň. A co je nelepší částí koláče? Náplň. (Neříkejte poleva, vy blázni.)
Musel jsem to ze sebe vypustit, promiňte.
Podívejme se navrch stránky. Hledání benzínu do generátoru, protože Lori už svoje dítě přenáší. To byla nevyužitá zápletka pro další číslo. Zdá se, že během psaní tohohle čísla jsem se rozhodl, že benzín najdou a vynechal jsem to. A na spodku… další opuštěná zápletka příštího čísla. Nemohl jsem použít všechno.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. – 3. Tady jsem měl očividně plán. Je to vlastně to stejné, co řekl Rick Daleovi v osmém čísle, jen je to víc emocionální, protože to říká Lori. Libí se mi, že jsme nikdy nezjistili, kdo je biologickým otcem Judith… ale vždyť víte… vždy jsem věděl, že je to Shane. Je tohle potvrzení? Možná? Tedy… bylo to očividné, ne? Nebo ne? Možná? Už jsem to říkal? Už ani nevím. Hele, Živí mrtví budou mít příští rok dvacet let, no není to šílené?
4. Líbí se mi, jakou jsem si tady nechal detailní poznámku.
5. Dale s nimi nakonec nešel na výpravu, zůstal ve věznici s dvojčaty.
6. Rozmyslel jsem se a vyhodil tuhle snídaňovou scénu. Získali jsme tak víc času na trénink!
7. Tady jsem si udělal poznámku, že tahle scéna je důležitá, protože bude na obálce. Pamatujte, že tehdy musely být obálky nakresleny dlouho předtím, než dané číslo vyšlo. Takže jsem si musel být jistý, že budu vědět, jaké obálky jsou na řadě a že je zapracuji do děje. Někdy to bylo lehké, ale někdy jsem musel dělat velké úpravy, abych to někde vmáčkl, protože jsem na něco změnil názor.
10. Glenn si měl původně prostě všimnout značky a říct: „Hele, můžeme prostě jet podle té cedule.“ Naštěstí jsem to změnil a nechal Axela, aby ji náhodou našel, když se na ni vyčůrá. To je psaní!
11. „Zpátky do věznice“ byla zkratka, abych vytvořil nějakou výplňovou scénu, která se bude odehrávat ve věznici a vyplní čas, než výpravná skupina najde stanici Národní gardy. Také jsem chtěl, aby to bylo jenom na jednu stranu, aby příchod na tu stanici mohl být na krásné dvoustraně 12. – 13. Pak jsem si řekl: „Dobrá, potřebuju něco na jednu stranu, koho jsem ještě neukazoval? Kdo potřebuje scénu? Hershel a Patricia? Hm… nemluvili spolu od smrti Otise! Jo… to bude ono.“ Brnkačka!
14. – 15. Tohle jsem nakonec upravil, aby Glenn našel náklaďák na levé straně a čtenáře to tak překvapilo, když stránku otočí. Já to mám tak, a zajisté i ostatní autoři komiksů, že si levé strany hrozně užívám, protože pomáhají udržovat tempo. Vždy si u levé strany říkám: „Co tam můžu dát? Co by to udělalo zajímavějším?“
16. – 17. Axel se nakonec vybral na výpravu s nimi. Ale tenhle dialog se mi líbil. Škoda, že jsem ho nikdy nepoužil. Plán byl, že někomu vadilo, že je Axel poblíž dětí, a Axel měl odpovědět: „Byl jsem zavřený za ozbrojenou loupež, takže pokud vaše děti nejsou obchod s chlastem, nic se jim nestane.“
18. Namísto tohohle jsem na 17. straně udělal scénu s Alice a tuhle stranu jsem využil na tu velkou explozi. Původně jsem tam plánoval udělat scénu, jak se chystají k odjezdu… a pak si vyberou jet do Wal-Martu?
19. – 20. Tedy, vlastně… nakonec jsem věnoval celé dvě strany rozhovoru o tom, že pojedou do Wal-Martu, místo abych je tam rovnou šoupnul. Tohle číslo asi sponzoroval Wal-Mart. Myslím, že to, jak náklaďák srazil tu zombie, bylo lepší než tam dát nakupování, ale možná jsem se mýlil.
21. – 22. Tolik mluvení o tom, aby nepřilákali pozornost Woodbury, až byl tenhle zvrat na konci dost předvídatelný… ale vyšlo to, no ne?
Foto: Image Comics
