Ve dvaapadesátém čísle komiksu končí osamocené putování Ricka s Carlem, když se do příběhu nejdřív vrátí Michonne, a pak na konci čísla také Glenn s Maggie. Odklonilo se nějak tohle číslo od původního návrhu?
No, nebylo tohle hezké a veselé číslo? Trochu zabíjení zombií a dvě, opakuji DVĚ, znovushledání postav! Nejdříve se vrátí Michonne, a pak také Glenn a Maggie! Čtenáři museli být tak šťastní.
Už jsme mluvili o záchranném člunu? Doufám, že to nebylo příliš očividné, ale ano, Glenn, Maggie, Dale, Andrea, Sophia, Billy, Ben… všichni odešli z věznice v karavanu, a tou dobou to vypadalo jako smutné loučení. Nemyslím si, že si čtenáři říkali, že už je nikdy neuvidíme, ale možná si mysleli, že už nebudou v komiksu pravidelně, nebo se z nich časem stanou záporáci, nebo je Guvernér našel, chytil a mučil, ale ne… byl to pouze záchranný člun. Naskládal jsem postavy, které jsem ještě nechtěl zabít, do karavanu a poslal je pryč. A teď, o pár čísel později, jsou zpátky.
Číst znovu komiks, abych si ho osvěžil pro tyto rozmluvy, bylo moc fajn. Sem tam si někde všimnu nějakého toho nedostatku. Zajímalo by mě, jak očividným se tento záchranný člun jevil, když to poprvé vyšlo. Nemyslím si, že by mi o tom někdo psal v e-mailu, ale je možné, že se to někde objevilo. Ty staré e-maily si znovu nečtu. Nemám zas až tolik času, a další čísla Invincible se nenapíšou samy!
Ale dost už o tom, co všechno mě zdržuje.
Ve výsledku bylo tohle celkem přímočaré číslo, ve kterém nedošlo k velkým změnám. Moc poznámek jsem si nenapsal, jak můžete vidět. Žádné návrhy, žádné záblesky budoucnosti. Tohle číslo prostě šlo jako po másle.
Tak se do toho dejme.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. Rozhodl jsem se, že tuhle scénu nechám na další stranu, aby čtenáře překvapila, když otočí stránku.
2. Tady mělo být původní překvapení po otočení stránky to, že Carl řídí. Ale myslím, že náraz do zombie byl ve výsledku lepší scéna. Nebo to možná byla chyba. Vím, že zombie se v komiksu objevovaly čím víc tím méně, a snažil jsem se to napravit při každé příležitosti. Takže celá stránka masakrování zombií se mi zdála jasnou volbou. Chápu to, ale stejně…
3. Rozhodl jsem se, že zůstanou v autě, nebyl důvod vystupovat.
4. – 5. Hezká emotivní scéna po předchozích událostech. Je hezké, jak se z obyčejné scény, jak otec učí syna řídit, stane něco tak silného. Zombie apokalypsa všechno vylepší.
6. – 8. Znovu očividná snaha přidat zombie do příběhu. Muselo to být na tři strany? Ale aspoň to ukazuje, že teď je to kolem mnohem nebezpečnější, než když byli ve věznici. V tom případě to bylo velmi efektivní.
9. Můžete vidět, že jsem si při psaní uvědomil, že tuhle scénu musím posunout na další stranu, abych tam mohl dát návrat Michonne.
11. Tady se zdá, že celá strana měla být o tom, jak Rick řekne: „Ahoj.“ Ne, dělám si legraci, určitě to byla pouze zkratka, která měla označit začátek konverzace.
12. – 13. Na těchto stránkách byla vážně spousta mluvení. Věděl jsem, že Rick a Michonne budou dohánět, co se událo od doby, co se viděli naposledy, takže jsem věděl, o co zhruba půjde a nezapisoval si to. Hrozně moc se těším, až uvidíte tyto poznámky pro budoucí čísla, kde mi často na papíru došlo místo. BUDE. TO. HUSTÝ.
14. – 15. Další zkratka.
16. A podívejte na to! Uvažoval jsem, že na této straně dorazí na farmu. To by byla velká změna. Nakonec jsem se rozhodl, že noc stráví venku a až v dalším čísle dorazí na farmu.
20. – 21. „Dva jezdci oproti slunci“ říká vše.
22. „Objeví se lidé z 53. obálky“ je očividný odkaz na Abrahama, Rositu a Eugenea. Tohle bylo zřejmě napsáno úplně na začátku, když ještě měli dorazit na farmu v tomhle čísle. Když jsem příchod na farmu posunul, rozhodl jsem se pro ukončení tohoto čísla příchodem Maggie a Glenna. Myslím si, že jsem to změnil, aby se ti tři poprvé objevili až v čísle, na jejíž obálce jsou. Často jsem se snažil představit novou postavu v čísle, na jejíž obálce je zobrazena, abych upozornil na to, že bude důležitá.
Foto: Image Comics
