Barevný komiks: Zákulisní informace k 56. číslu

Barevný komiks: Zákulisní informace k 56. číslu

17.2.2023 16:00


V padesátém šestém čísle komiksové předlohy značně stoupá napětí mezi Rickem a Abrahamem. Autor komiksu nyní prozradil, že původně zvažoval udělat z Abrahama zápornou postavu. Proč to neudělal?


Tohle číslo mi připomnělo, jakou zábavou bylo psaní tohohle komiksu. Zbožňoval jsem postavu Abrahama. V tomhle čísle vážně válel a k tomu ještě připočtěte ten zvrat na konci. Je potenciálním záporákem, který jím možná, jenom možná, být nechce. A tato barevná verze od pana Davea McCaiga… podívejte se na ty odstíny šedi v tomhle čísle. Bylo prostě úžasné vidět postavy v tomhle světle.

Zombie apokalypsa je taková ponurá kulisa, že mi poskytuje dokonalé krytí k tomu, abych s postavami dělal naprosto jakékoliv šílenosti. A ty šílenosti se mohou lehce ospravedlnit vším tím stresem, kterému jsou vystaveni.

A je rozhodnuto! Budu v komiksu pokračovat. Hned zavolám Charliemu a začneme pracovat na 194. čísle!

Žertuji. Pouze žertuji. Omlouvám se.

Žerty stranou, čím dále se v komiksu dostáváme, tím méně jsem si ho v minulosti četl. Původně jsem vždy na začátku nového svazku, tedy po šesti číslech, přečetl celý komiks, abych si oživil děj. Takže když jsem se dostal ke 24. číslu, prvních šest čísel jsem přečetl čtyřikrát (nebo i vícekrát). Ale jak komiks pořád rostl, a obzvláště poté, co začal vycházet seriál, jsem na to už neměl čas a přečetl jsem si ho jednou za pár let.

Chci tím říct, že čím dále se dostáváme, tím méně si to pamatuju, a tak když teď komiks čtu kvůli těmhle vstupům, je to jako kdybych četl něco, co jsem nenapsal. A také mi to vrací některé vzpomínky. Takže se nebojte, budeme pokračovat i nadále a občas odhalíme něco zajímavého.

Jako třeba… tohle číslo bylo na psaní velmi divoké. Úplně reálně jsem si pohrával s myšlenkou, že z Abrahama bude záporák. Mohlo se stát cokoliv. Až když jsem vymyslel konec čísla, rozhodl jsem se, že to tak nebude.

Ale bylo to o fous!

Tento papír vypadá celkem uspořádaně. Žádné šipky, žádné poznámky do budoucna, žádný seznam postav. Tohle bylo další hladké číslo, nebylo tam nad čím přemýšlet.

Poznámky k jednotlivým stranám:

1. Celkem jasná poznámka k tomu, co se děje. Ubohá rodina Greeneových… a ubohá Sophie. To nebylo moc moudré udělat Maggie, její adoptivní mámě, to stejné, co udělala Carol. Možná toho trochu lituji. Ale znovu, stres zombie apokalypsy by způsobil spoustu takových situací. Je to ode mě trochu chladné rozebírat takovou vážnou věc, jako je sebevražda, takto analyticky, já vím. Omlouvám se za to.

2. – 8. Tady je to přesně podle plánu, žádná velká překvapení.

9. Velké uznání Charliemu za to, jak se mu v posledním okénku podařilo nakreslit Abrahamovy emoce. Velká proměna postavy. Skutečně můžete vycítit ten pocit viny, který z něj čiší. Jeden jediný obrázek toho tolik vypoví. To je magie Charlieho Adlarda, kterou všichni známe a milujeme.

10. – 11. Tahle scéna se zmenšila na jednu stranu, protože očividně nebyly potřeba dvě. Dvojčata nikdy nepotřebovala dvě stránky, co jsem si vůbec myslel?

12. – 13. Všechno tohle se posunulo na později. Místo toho jsem přidal noční scénu, ve které si Rick s Abrahamem navzájem vyhrožují. Rozhodně to tohle číslo okořenilo a věřím, že to byla potřebná scéna. Naštěstí jsem ji vymyslel včas, abych ji tam mohl zapasovat. Také jsem tam dokázal vtěsnat scénu mezi Maggie a Glennem. Bez toho by kromě té scény se sebevraždou jinou scénu neměli, a to by byla velká chyba.

14. Tohle zůstalo na místě, ale přesunul se sem text z předchozích stran.

15. Takovéhle poznámky mi umožňují více úprav. Celá strana, na které je objetí a úsměv? To bylo nemyslitelné.

16. To je legrace, od této strany se zbytek čísla úplně odklonil od návrhu. V předchozí scéně bylo ráno, ale v této měla být noc. Věděl jsem, že tady budu věci posouvat, takže jsem se rozhodl, že to vymyslím později. A podívejte na to. V této scéně měl být Abraham, který sebou ve spánku trhl a nechtěně udeřil Rositu a ublížil jí. Mělo to ukázat jeho trauma, se kterým se snaží vypořádat. Způsobovalo mu to nepokojný spánek. Nakonec jsem to tam nedal, poslední stránka mi to vynahradila.

17. Další zbytečnosti, které jsem vyhodil.

18. Tuhle scénu jsem také vynechal a místo toho jsem tam dal tu, ve které Abraham zachrání Ricka před zombií, přičemž sám neví, zda na Ricka mířil už předtím. To jsem vymyslel až později. Někdy tomu opravdu nechám volný průběh a takovéhle scény vymýšlím až za pochodu.

19. – 21. Další prázdné místo. Věděl jsem, že tou dobou budu spoustu věcí měnit, tak jsem si přestal zapisovat poznámky a rovnou se vrhl na psaní finálního obsahu. Pokud bych se dostal po 16. stranu, zbytek jsem mohl vymyslet za pochodu. Z nějakého důvodu bylo všechno hezky vymyšleno, takže jsem to bez problémů dotáhl až do konce. Tohle je rozhodně číslo, ve kterém to můžete vidět. Šestnáctá strana je mezníkem, po kterém děj doslova sprintuje do cíle.

22. Tento konec jsem měl naplánovaný. Touhle dobou jsem už měl vymyšlenou Abrahamovu vražednou scénu, tak jsem si jenom zapsal tuto poznámku a vrhl se na finální obsah.

Foto: Image Comics


Jít na The Walking Dead | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Ale k tomu se musíš registrovat nebo se přihlásit!

Zatím žádné komentáře