Barevný komiks: Zákulisní informace k 59. číslu

V dalším čísle komiksu se Rick, Carl, Abraham a Morgan dostanou do obrovských potíží, když se ocitnou přímo uprostřed hordy. I tentokrát nám autor komiksu sdělil několik zajímavostí, třeba to, že z úvodu druhé série seriálu vystřihli hromadu materiálu.

Panejo! Zábavné číslo. Plno akce. Napjatý konec. Na tohle číslo jsem velmi hrdý. Charlie Adlard se s kresbou znovu předvedl. To jak zvládl nakreslit tu bouračku s letícím Abrahamem? Labůžo.

Jsem tak hrdý, když se ohlédnu na tato čísla a vidím, že každé jedno mělo úplně jinou atmosféru. V minulém čísle byla spousta emocí a smutku. V tomhle taky, ale také tam byla hromada skvělé akce.

Parádička.

Na papíře se toho znovu děje spousta. Podívejte se na tu hroznou zombie hlavu, kterou jsem si nakreslil. Zdá se mi, že v budoucnu jich bude stále víc, což není moc lákavá představa. Už jsem zmiňoval, jak je Charlie skvělý?

Také tam můžete vidět malinkatý návrh obálky 61. čísla. Proč jsem si tam tehdy nakreslil příchod Gabriela, mi už z paměti zmizelo… Vím, že jsem chtěl, abych odkazoval na obálku 19. čísla a první příchod Michonne, ale stejně… No nic.

Co je to tam naspodu papíru? To jsem si navrhl propagační slogan k příběhovému oblouku Střez se lovců, našemu vůbec prvnímu příběhovému oblouku v komiksu, který začne od 62. čísla. Mnoho lidí nedělá dlouhé příběhy, protože je to těžké. Miluju to, právě to mě na komiksech láká nejvíce, ale je to těžké. Potřebujete nějaké milníky, abyste čtenáře udrželi v napětí po celou dobu. Takže u Invincible a Živých mrtvých jsem si neustále psal s Erikem Stephensonem o tom, jak udělat speciální čísla, speciální příběh, a přicházet s novými věcmi, aby byl komiks pořád svěží a inovativní. Šla do toho spousta úsilí a pořád jsem to měl na mysli. Takže i tohohle uvidíte časem víc. Moje návrhy na další příběhové oblouky a propagační texty. To byla zábava.

Dole je pak poznámka „horda = stádo! ksakru“, protože tehdy jsem si uvědomil, že pojem horda je mnohem lepší. Trapas.

Nevím, proč to tam je, ale také jsem tam napsal „BOJ“, a přijde mi to zábavné. Co jsem tím zamýšlel?

Poznámky k jednotlivým stranám:

1. Myslím, že tyto stránky jsou prázdné, protože jsem je už napsal. Není žádným tajemstvím, že Charlie Adlard pracuje velmi rychle. Tou dobou jsem měl problém držet s ním krok. Vždy jsem měl potíže dodat mu včas poznámky k novému číslu. Po čase jsem se od jednoho autora, kterého nebudu jmenovat, ale kterého jméno se rýmuje s Ted Broommaker, naučil fintu, že občas dají kreslíři neúplné poznámky k dalšímu číslu, třeba jenom pár stránek, aby mohl pokračovat dál. Pro mě to bylo odlehčení i začátek mého konce… řekněme, že od té doby dostával Charlie pravidelně i tři stránky z následující­ho čísla.

Takže občas jsem byl tak pozadu, že abych udržel Charlieho zaneprázdněného, poslal jsem mu úvodní stránky dalšího čísla ještě předtím, než jsem vůbec vymyslel, co se v tom čísle bude dít. Nejsem na to hrdý, ale taková je pravda. A už jsem se zlepšil a dnes se to již nestává. Snažím se udělat alespoň polovinu čísla.

4. Příjezd na policejní stanici se posunul, ale zbytek zůstal.

7. Tahle scéna s Rickem a jeho klíčky je z mého života. Už jsem se přes to přenesl, ale kdysi jsem si zvykl chodit s plnou kapsou svých klíčů, které odemykaly věci vzdálené přes půl kontinentu. Když jsem byl mladší, jednou jsem si zapomněl doma peněženku, tak jsem vzal kus řetězu, dal ho do krabice a tu celý den nosil v zadní kapse, protože bych se jinak cítil neúplný. Díky za přečtení.

8. Tady je vzácné potvrzení časové osy. Snažil jsem se to v příběhu moc nerozebírat, ale čas od času jsem se nějakým způsobem pokusil ujasnit, kolik času uplynulo. Ta scéna, ve které si Morgan praští hlavou o stěnu, byl nápad na poslední chvíli.

11. Možná moje postavy v tomhle komiksu pláčou až příliš často. Je to možné. Plus pro Charlieho za to, že tady nakreslil Morgana utrápeného, a ne s pláčem, jak jsem napsal v poznámce.

14. – 15. První představení STÁDA v komiksu. Předchozí dvě stránky jsou prázdné, protože jsem věděl, že budu budovat tuhle scénu a nezapisoval si to.

16. – 18. Tady beze změny. Upřímně… někdy bych chtěl udělat něco na styl Marvelu, kde bych poslal kreslíři tyto poznámky, nechal ho nakreslit číslo, a až poté bych vymyslel finální obsah a doplnil text. Charlie by to rozhodně dokázal. Kdybych na to přišel dříve, udělal bych to alespoň v jednom čísle, abych viděl, jaký ohlas by mělo.

19. Zdá se, že jsem se rozhodl poranit Morgana namísto Ricka, jak bylo v poznámkách. Přeci jenom, Rick byl teprve nedávno celý zacákaný krví.

21. „Abe – my se unavíme, oni ne.“ Nezdá se mi, že by se tenhle dialog někdy dostal do komiksu, ale popravdě… zdá se mi, že Shane řekl přesně stejnou věc v seriálu. Bylo to buď ve scéně, kde ve druhé sérii zabije Otise, nebo, a teď velké odhalení… v některé z vymazaných scén z úvodu druhé série, kterých byla celkem velká hromada… vlastně toho bylo dost na celou další epizodu.

22. Tady jsem si vypsal víc možností na poslední scénu. Původně měli být mnohem blíž zbytku skupiny a obávali se, že hordu zavedou přímo na ně. Nakonec jsem se rozhodl, že to trochu protáhnu, a nechal jsem je tam běžet. Hezké časy.

Foto: Image Comics