Poslední číslo jedenáctého svazku Střez se lovců přineslo konec příběhové linky s kanibaly a smrt Dalea, který byl v příběhu již od začátku. Která další postava měla v tomhle čísle zemřít? A jaké scény v komiksech má Robert Kirkman nejraději?
Tak tohle je tedy číslo. Nejdřív stránky a stránky tichých scén, až po emočně napjatý konec s Carlem, to do sebe krásně pasuje. Hlavně úvodní scéna krásně ukazuje sílu spolupráce u tvorby komiksů. Charlie v té scéně dokázal vytvořit naprosto specifickou atmosféru. Ta dvoustrana s Rickovou hlavou je prostě úžasná. Podívejte se na jeho výraz, vyhrál, ale děsí se toho, co musí udělat.
Už jsem o dvoustranách s hlavou postavy mluvil u komiksu Fire Power, ale tady ještě ne. Jde o mou nejoblíbenější věc ze všech. Lidi z Image Comics je v devadesátých letech používali pořád. Prostě je miluju. Šetří čas, kreslíři je rádi kreslí a jsou tím nejlepším dramatickým okamžikem, který celé scéně dodá šťávu. Chcete ukázat význam daného okamžiku? Dejte tam dvoustranu s hlavou. V komiksech nemůžete najít lepší trik. Snažím se je dát do každého komiksu, na kterém dělám… někdy i víckrát. V případě Invincible a Živých mrtvých… tucetkrát. Hrozně moc je miluju. Přál bych si, aby to bylo pravidlo pro každé číslo každého komiksu.
Fajn… pojďme se podívat na obsah.
„Silueta skupiny“ je připomínka pro obálku tohoto čísla.
„Kirk Mann“, tak jsem si v mládí podepisoval svoje výtvory. Jako kdyby moje příjmení bylo celé moje jméno. Nevím, proč jsem si myslel, že je to super. Asi jsem o tom při psaní tohohle papíru ve studiu někomu povídal a napsal jsem to. Myslím, že tou dobou jsem sdílel studio s Corym Walkerem a Natem Bellegardem v Lexingtonu v Kentucky.
„Eugene je mrtvý, stejně jedou do Washingtonu.“ Ha! Do háje, skutečně jsem toho Eugenea chtěl tolik zabít? Eugene žije!
Dole znovu připomínky k dalším komiksům. „Obálky pro Image“ bylo, abych navrhl obálky na další čísla a poslal je, aby mohly jít do katalogu. „Inv 64 pro Image“ znamenalo, abych odpověděl na dotazy čtenářů pro rubriku v daném čísle. Benito Cereno a Nate Bellegrade dělali minisérii Atom Eve & Rex Splode, tak jsem si musel připomenout, abych si přečetl obsah ke 3. číslu.
Jinak je tady celkem málo poznámek. Myslím, že to je typické pro většinu čísel, kterými končí svazek.
Poznámky k jednotlivým stranám:
2. – 3. Fajn, tak hned od začátku je patrné, jak se tohle číslo změnilo. „Krev + násilí… smrt“, to všechno se mělo stát na druhé straně. Nakonec jsem vzal to, co mělo být na dvě strany, a udělal z toho OSM stran. Prostě jsem tu scénu pořádně vyždímal. U tohoto čísla to bylo velmi rozmanité.
4. Tohle se nedostalo na celou stranu.
5. Tohle se změnilo na čtvrtou dvojstránku za sebou.
6. Tohle skončilo na 10. straně.
7. Je škoda, že jsme se nedočkali scény, jak Michonne čistí svůj meč od krve. Přijde mi, že takových scén bylo málo.
8. – 12. Tady jsem dost poskočil, protože jsem přidal všechny ty scény na začátku, a proto je to tady prázdné.
13. Tady dobíháme původní poznámky. Rick se vrátil, ale je otřesený tím, co provedl.
14. – 15. K téhle scéně jsem přidal spoustu obsahu, ale je škoda, že jsem vynechal tu větu: „Pošli Andreu dovnitř, a nebuď tak smutný, mám v sobě ještě pár dnů.“ Líbí se mi, jak se snaží, aby se Rick tolik nebál o Andreu.
16. Oh, mluvení o jídle.
17. Myslím, že je to efektivní, ale přijde mi, že tiché scény, ve kterých se někdo vypořádává se smrtí postavy a které jsou přerušeny výstřelem, jsou už ohrané téma, jež je pořád používáno ve všech seriálech, filmech a komiksech. Ale tohle bylo už dávno a tehdy to ještě nebylo tak ohrané.
18. – 19. Pohřeb… dostal jsem se do bodu, kdy se takovéhle scény psaly samy od sebe. Problém byl udělat každý pohřeb trochu jiný.
20. – 22. Pro takovéhle scény potřebuju alespoň hrubý náčrt. Stupňování napětí jde udělat celkem lehce. Doufám, že pro někoho, kdo to četl poprvé, nebylo příliš očividné, že Rick nemluví s Abrahamem. To, že to Carl slyšel, bylo samo o sobě skvělým zakončením čísla. Fungovalo by to i bez jeho odpovědi. Ale to, že Carl se mu následně přiznal, že to on zabil Bena, tomu dodalo ještě víc emocí. A Charlie ty jejich výrazy zvládl naprosto dokonale. Hezký konec čísla.
Foto: Image Comics
