Poslední číslo jedenáctého svazku Střez se lovců přineslo konec příběhové linky s kanibaly a smrt Dalea, který byl v příběhu již od začátku. Která další postava měla v tomhle čísle zemřít? A jaké scény v komiksech má Robert Kirkman nejraději?
![](/runtime/userfiles/series/walking-dead/The-Walking-Dead-Deluxe-066-0023-c866690fa0e7d424661f71067203829e.jpg)
Tak tohle je tedy číslo. Nejdřív stránky a stránky tichých scén, až po emočně napjatý konec s Carlem, to do sebe krásně pasuje. Hlavně úvodní scéna krásně ukazuje sílu spolupráce u tvorby komiksů. Charlie v té scéně dokázal vytvořit naprosto specifickou atmosféru. Ta dvoustrana s Rickovou hlavou je prostě úžasná. Podívejte se na jeho výraz, vyhrál, ale děsí se toho, co musí udělat.
Už jsem o dvoustranách s hlavou postavy mluvil u komiksu Fire Power, ale tady ještě ne. Jde o mou nejoblíbenější věc ze všech. Lidi z Image Comics je v devadesátých letech používali pořád. Prostě je miluju. Šetří čas, kreslíři je rádi kreslí a jsou tím nejlepším dramatickým okamžikem, který celé scéně dodá šťávu. Chcete ukázat význam daného okamžiku? Dejte tam dvoustranu s hlavou. V komiksech nemůžete najít lepší trik. Snažím se je dát do každého komiksu, na kterém dělám… někdy i víckrát. V případě Invincible a Živých mrtvých… tucetkrát. Hrozně moc je miluju. Přál bych si, aby to bylo pravidlo pro každé číslo každého komiksu.
![](/runtime/userfiles/series/walking-dead/1-f26992b9d9237b327f6569006b7dec9e.jpg)
Fajn… pojďme se podívat na obsah.
„Silueta skupiny“ je připomínka pro obálku tohoto čísla.
„Kirk Mann“, tak jsem si v mládí podepisoval svoje výtvory. Jako kdyby moje příjmení bylo celé moje jméno. Nevím, proč jsem si myslel, že je to super. Asi jsem o tom při psaní tohohle papíru ve studiu někomu povídal a napsal jsem to. Myslím, že tou dobou jsem sdílel studio s Corym Walkerem a Natem Bellegardem v Lexingtonu v Kentucky.
„Eugene je mrtvý, stejně jedou do Washingtonu.“ Ha! Do háje, skutečně jsem toho Eugenea chtěl tolik zabít? Eugene žije!
Dole znovu připomínky k dalším komiksům. „Obálky pro Image“ bylo, abych navrhl obálky na další čísla a poslal je, aby mohly jít do katalogu. „Inv 64 pro Image“ znamenalo, abych odpověděl na dotazy čtenářů pro rubriku v daném čísle. Benito Cereno a Nate Bellegrade dělali minisérii Atom Eve & Rex Splode, tak jsem si musel připomenout, abych si přečetl obsah ke 3. číslu.
![](/runtime/userfiles/series/walking-dead/2-d7d14aafc776385df334aa61016dc27d.jpg)
Jinak je tady celkem málo poznámek. Myslím, že to je typické pro většinu čísel, kterými končí svazek.
Poznámky k jednotlivým stranám:
2. – 3. Fajn, tak hned od začátku je patrné, jak se tohle číslo změnilo. „Krev + násilí… smrt“, to všechno se mělo stát na druhé straně. Nakonec jsem vzal to, co mělo být na dvě strany, a udělal z toho OSM stran. Prostě jsem tu scénu pořádně vyždímal. U tohoto čísla to bylo velmi rozmanité.
4. Tohle se nedostalo na celou stranu.
5. Tohle se změnilo na čtvrtou dvojstránku za sebou.
6. Tohle skončilo na 10. straně.
![](/runtime/userfiles/series/walking-dead/ojk-2fb7d6c85acec8b8c3f2e1cc66a286c9.png)
7. Je škoda, že jsme se nedočkali scény, jak Michonne čistí svůj meč od krve. Přijde mi, že takových scén bylo málo.
8. – 12. Tady jsem dost poskočil, protože jsem přidal všechny ty scény na začátku, a proto je to tady prázdné.
13. Tady dobíháme původní poznámky. Rick se vrátil, ale je otřesený tím, co provedl.
14. – 15. K téhle scéně jsem přidal spoustu obsahu, ale je škoda, že jsem vynechal tu větu: „Pošli Andreu dovnitř, a nebuď tak smutný, mám v sobě ještě pár dnů.“ Líbí se mi, jak se snaží, aby se Rick tolik nebál o Andreu.
16. Oh, mluvení o jídle.
![](/runtime/userfiles/series/walking-dead/3-5b8f5b1cfea1a89a939268159616ab11.png)
17. Myslím, že je to efektivní, ale přijde mi, že tiché scény, ve kterých se někdo vypořádává se smrtí postavy a které jsou přerušeny výstřelem, jsou už ohrané téma, jež je pořád používáno ve všech seriálech, filmech a komiksech. Ale tohle bylo už dávno a tehdy to ještě nebylo tak ohrané.
18. – 19. Pohřeb… dostal jsem se do bodu, kdy se takovéhle scény psaly samy od sebe. Problém byl udělat každý pohřeb trochu jiný.
20. – 22. Pro takovéhle scény potřebuju alespoň hrubý náčrt. Stupňování napětí jde udělat celkem lehce. Doufám, že pro někoho, kdo to četl poprvé, nebylo příliš očividné, že Rick nemluví s Abrahamem. To, že to Carl slyšel, bylo samo o sobě skvělým zakončením čísla. Fungovalo by to i bez jeho odpovědi. Ale to, že Carl se mu následně přiznal, že to on zabil Bena, tomu dodalo ještě víc emocí. A Charlie ty jejich výrazy zvládl naprosto dokonale. Hezký konec čísla.
![](/runtime/userfiles/series/walking-dead/4-273424d6b2d688d222d2bd0a803d92be.png)
Foto: Image Comics