První číslo dvanáctého svazku se odehrává o několik týdnů později. Skupina je již téměř ve Washingtonu, když zjistí, že jim Eugene celou dobu lhal. Aby toho nebylo málo, na konci čísla se objeví přátelský cizinec. Co by Kirkman udělal jinak, kdyby tohle číslo psal dnes?
Tohle bylo tiché číslo, ale plné emocí s důležitými scénami. Carl a Rick si konečně promluví o zabití Bena, všichni zjistí pravdu o Eugeneovi a představí se nám Aaron.
Konverzace mezi Rickem a Carlem byla důležitá, protože jsem nechtěl, aby si lidé mysleli, že je z Carla šílenec, že se mění ve druhého Bena nebo něco takového. Dospíval, stával se podobným svému otci, a to ve světě Živých mrtvých zahrnuje také tu temnou stránku. Je to svět, ve kterém zodpovědnost někdy znamená schopnost vraždit. A skutečnou tragédií je, jak rychle se to stalo Carlovi, jak je mladý a už se musí vypořádat s těmito morálními konflikty, před kterými nás ochraňuje společnost.
Co se týče odhalení toho, že Eugene lhal, kdybych to psal dnes, asi bych tomu věnoval víc prostoru. Napětí k tomu odhalení bych budoval pomaleji a výsledné reakce by byly větší. A je vtipné, že i když vím, že bych to dnes udělal jinak, upřímně se nemůžu rozhodnout, která metoda by byla účinnější. Možná bylo přeci jenom správnou metodou udělat to rychle, a teď jsem tady zbytečně vyplýtval místo? Kdoví. Tyhle články mě skutečně nutí analyzovat můj styl psaní, a je to zábava… a zároveň není.
Bude super, až se dostaneme k pozdějším číslům, které jsem psal tak, jak píšu dnes, a já budu vidět, jestli je to lepší nebo horší.
Obsah samotný je celkem přímočarý. Vpravo nahoře můžete vidět poznámky, které jsem si napsal jako první. Můžete vidět, že Abraham se po Eugeneově odhalení měl původně chovat mnohem mírněji, ale pak jsem si uvědomil, že takový on prostě není. Nevím, proč jsem vynechal Rickovu větu: „Dale pro tohle umřel!“ Možná se to objeví později.
Všimněte si pod tím „Carlův kostým na Halloween“. Už jsem si připravoval půdu pro Alexandrii.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. – 3. Miluju, když můžu číslo začít metodou komiksu Savage Dragon (neboli metodou Jacka Kirbyho), tedy tak, že první stránka je velký obrázek na celou stranu, následovaná dvoustranou. Takovéto začátky jsou vizuálně super, jsou energické a pomůžou vám rychle vklouznout do děje. Už jste na čtvrté straně, když se příběh zpomalí a vy můžete začít číst. Jde o to, že jsou velmi jednoduché na psaní a Charliemu to dá něco na práci, než vymyslím zbytek. Přál bych si, abych takhle mohl začínat každé číslo, ale pokud dáváte pozor, víte, že tak alespoň začínám každý svazek. To, že Rick má dlouhé vlasy a vousy mělo ukázat, že od konce předešlého čísla uběhla již nějaká doba.
4. – 9. Tohle je vcelku beze změny. Vidíte, že zkratky jako na osmé straně, jsou všechno, co potřebuji k připomenutí toho, co tam plánuji dát. „Každou noc pláču, ale jsem silný. Dokážu to.“ To mi stačí. Všechno na té straně je pak vytvořeno kolem té věty. Takže i kdybych zapomněl všechno ostatní, co jsem v té scéně chtěl dát, mám tenhle kousek, a díky tomu si pak během psaní dialogů na všechno vzpomenu (nebo mi to tak alespoň připadá). Teď mám spoustu nápadů, a paměť mi už neslouží tak dobře, takže si v poznámkách dělám mnohem detailnější záznamy. Většinou si už zapisuju celou scénu. Jde o to, že tehdy jsem toho dělal mnohem méně. Takže je mnohem těžší udržet si to všechno v hlavě, protože mám mnohem víc práce v komiksech i mimo ně.
15. A jo, teď už vidím, proč jsem vynechal větu „Dale pro tohle umřel!“. Celá tahle scéna s Eugenem byla v původních poznámkách mnohem rychlejší. Uvědomil jsem si, že potřebuju víc času, než se dostaneme k tomu odhalení. Upřímně, pořád si myslím, že jsem to udělal moc rychle. Takové to je u komiksů, které vycházejí každý měsíc. Není to úplně špatná věc, ale tak to prostě je. Kdybych nenapsal ten úvod na tři stránky, měl bych víc místa pro Eugenea… ale pak by tohle číslo nezačínalo tou vizuálně úžasnou scénou, která nám ukázala plynutí času a uvedla nás do děje. Ale teď si myslím, že jsem to tehdy udělal správně. Do toho, mladý Roberte!
20. – 22. Tenhle konec jsem neměl moc promyšlený, když jsem začínal psát obsah. Pokud jde o Aaronův příchod… to jsem tam prostě nacpal na poslední chvíli. Už nevím přesně, ale vím, že existuje spousta čísel, u kterých mám poslední tři stránky prázdné, protože jsem během psaní těchto poznámek ještě neměl promyšlený dobrý závěr. Obyčejně jsem měl pár možností, ale o žádné jsem nebyl stoprocentně přesvědčený. Občas můžete vidět poznámky, u kterých mám napsány tři různé konce, z nichž jsem nakonec dva nepoužil. Takže je možné, že když jsem psal tohle číslo, najednou jsem si řekl: „Ale co, teď je dobrá chvíle uvést Aarona.“ Věděl jsem, že se jednou takhle objeví, jenom jsem nevěděl, kdy přesně to bude.
Foto: Image Comics
