Ke skupině přichází Aaron, který jim nabídne něco tak dobrého, až to zní jako lež. Autor komiksu tentokrát prozradil, proč ho frustruje, když si fanoušci stěžují na nudná a výplňová čísla nebo epizody, ve kterých se prý nic nestane, a proč jsou pro příběh tak důležitá.
Až na trochu parádní zombie akce šlo o další poklidné číslo. Vždy jsem byl fascinován, když si někteří fanoušci stěžovali na „výplňová“ čísla komiksu nebo epizody seriálu neboli „vatu“. Chápu, že existují špatné komiksy a špatné seriály, a že někdy tam jsou špatné epizody, které se zdají zbytečné. Ale nemyslím si, že si někdy někdo řekne: „A co, dejme tam jednu zbytečnou epizodu, abychom vyplnili čas.“
Chápu, že někomu takovéto poklidné číslo přijde jako zbytečná vata, ale upřímně, takovéto věci jsou naprosto důležité pro výsledný příběh. Jsou důvodem toho, proč má nějaké akční číslo nakonec takový dopad. V tomhle čísle je věnováno mnoho prostoru tomu, jak si Aaron snaží získat důvěru Abrahama, Ricka, Andrey a zbytku skupiny. Nedůvěra, váhání a v případě Andrey lhostejnost, to všechno je důležité pro to, co přijde.
Omlouvám se, že jsem tak vypěnil. Každý má právo na svůj názor. Ale pro mě jako pro autora je frustrující, že někteří fanoušci nedokážou pochopit, že bez takovýchto čísel, kde se zdánlivě nic neděje, by ty velké okamžiky neměly takový šokující dopad, kdybychom se s postavami neseznámili takto podrobně.
No nic, pojdme na to.
Vpravo nahoře rychlý seznam postav. Znovu, tohle je připomínka pro mě, abych věděl, kdo všechno tam je a abych na nikoho nezapomněl. Tento seznam jsem si však vždy držel hlavně v hlavě, takže jsem si postavy pořád pamatoval.
Když se na to podíváte, můžete vidět, jak si některé postavy dávám k sobě, a pro někoho by to mohl být spoiler. Například Andrea je už při Rickovi s Carlem. Ale to možná pouze pro to, že v tomhle čísle mají hezkou společnou scénu.
Z nějakého důvodu, a netuším proč, jsem si načrtl dvoustranu 10. – 11., ale k tomu se dostaneme za chvíli.
V určitém okamžiku jsem si začal navrch papíru psát, ve kterém měsíci má dané číslo vyjít. Tohle číslo třeba vycházelo v prosinci. Dělal jsem to, abych se ujistil, že stíhám termín. Kupříkladu, pokud jsem tohle číslo psal v srpnu nebo v září, vše bylo v pořádku. Pokud už byl říjen… už jsem zaostával. Ale protože Charlie kreslil jako blesk, tak to nebyl až takový problém. Bylo to pro mě hlavně takové morální nakopnutí. „Propána, píšu prosincové číslo již v červnu!“ Ke konci komiksu jsme již s Charliem měli asi roční náskok. Proto jsme občas mohli vydat prodloužené číslo, a stejně vydávat komiks každý měsíc. To je Charlie Adlard, prostě ten nejlepší.
Poznámky k jednotlivým stranám:
2. – 3. Ani za nic si nevzpomenu, proč jsem tuhle scénu udělal jako dvoustranu. Úplně bez problémů by to fungovalo i normálně. Vlastně ta rána pěstí takto neměla až takový dopad, než kdyby to bylo na samostatné straně. Vážně netuším, proč jsem to udělal. Jsem velkým fanouškem komplikovaných dvoustran, na které se vejde materiál na tři strany. Kreslíři to nemají rádi, proto to používám jenom výjimečně. Ale tohle nebyl ten případ, takže se jenom škrábu na hlavě.
4. „Vyslyšme ho! Mohl by říkat pravdu!“ Myslím, že to měl říct Glenn. Asi jsem to vystřihl, protože jsem chtěl přenechat Rickovi všechnu autoritu. Vždy je lepší, když vaše hlavní postava dělá většinu důležitých rozhodnutí.
5. Carl: „Nevěřím mu“. Další vystřižená scéna. Zdá se, že v tomhle čísle jsem toho vynechal víc.
6. – 7. Vtipným aspektem tohohle komiksu bylo to, že zombie mohly zaútočit kdykoliv. Mohly přerušit jakoukoliv scénu a zvýšit napětí. Skvělé časy.
8. „Někdo pomůže Aaronovi“, to byl nakonec Glenn. To bylo typické pro jeho postavu a myslím, že již dlouho neměl takovou scénu, takže to bylo skvělé načasování.
10. – 11. Tady není nic napsané, ale nakreslil jsem si malý náčrt této dvoustrany. Netuším proč. Vím, že jsem to nemusel dělat. Jsem si celkem jistý, že jsem to ani neukazoval Charliemu. Sloužilo to pouze pro mě, aby mi to pomohlo rozvrhnout si text. Ty zombie ležící na zemi pro mě byly z nějakého důvodu důležité. Asi občas dostanu nápad na skvělý záběr a chci, aby se určitě dostal do komiksu. Kdoví.
12. Tohle se posunulo na 14. stranu.
13. Tohle se taky posunulo.
14. Ha… tady jsem tu poznámku napsal znovu. Vtipné.
15. „Všichni souhlasí“. Pokud je v čísle spousta konverzace, jsou tyto obsahy celkem prázdné, ale znovu opakuji, že si je píšu pouze jako základ, kolem kterého vystavím zbytek.
20. – 21. Heleme se, původní konec čísla mělo být řešení logistických potíží a toho, jak se dostanou skrz město a všechny ty překážky. Tím městem jsem samozřejmě myslel Washington D.C. Jsem moc rád, že jsem to změnil.
22. Jo, rozhodně dost slabý konec čísla. Naštěstí jsem přišel s něčím lepším.
Foto: Image Comics
