Rickova skupina se s menší odbočkou v podobě záchranné mise konečně dostala do Washingtonu a Alexandrie, a to téměř rok před začátkem seriálu. Robert Kirkman tentokrát mluví o propagaci komiksu a o tom, co vše to obnáší.
Konečně jsme došli do Alexandrie. A máme tady parádní a napínavé číslo. A také jsme se konečně dostali do Washingtonu D.C.
Pokud jste komiks četli každý měsíc tak, jak vycházel, a pokud jste sledovali i marketing kolem něj, obzvláště kolem Comic-Conu v San Diegu, tak jste si možná říkali, proč jim to do Washingtonu trvá tak dlouho? Charlieho obálka pro tohle číslo, na které je budova Amerického Kapitolu, byla představena na Comic-Conu v San Diegu více než rok předtím, než tohle číslo vyšlo. Tohle číslo vyšlo v lednu 2010, a tuhle obálku jsme použili na propagaci komiksu již v roce 2008!
Pracovat na dlouhodobém komiksu, který má vycházet několik let, je velká výzva, proto je takových komiksů málo. Klíčem je neustále na něj upozorňovat. Já a Eric Stephenson jsme si častokrát telefonovali a probírali marketing Živých mrtvých a Invincible. Během těch hovorů jsme vymysleli všechny ty speciální příběhové oblouky, náhledy dalších čísel, speciální zvýhodněné ceny a další věci.
Comic-Con se blížil a já chtěl něco prezentovat. Během jednoho z našich hovorů se mě Eric zeptal, kam se příběh časem posune, a já řekl, že se jednou dostanou do Washingtonu. A za chvíli už jsem psal Charliemu, co potřebuju nakreslit, abychom to mohli vytisknout a mít připraveno k propagaci.
Pokud děláte komiks, který má skoro dvě stě čísel, nepotřebujete důvod k propagaci, pouze výmluvu. Čím slabší, tím lepší!
Pamatujte, že se bavíme o době skoro dva roky před začátkem seriálu. To znamená, že komiks byl velkým úspěchem již od začátku. Ale bez ohledu na to, jak dobře se komiks prodává, vždy by se mohl prodávat lépe, takže jsme s Ericem pořád přemýšleli nad způsoby, jak zvýšit prodeje, a pokud to vyšlo, vydavatelství mohlo onu taktiku použít na jiné své komiksy, doufajíc ve stejný výsledek. Což někdy vyšlo a někdy ne.
Tak a teď obsah. Celkem čistý. Zjevně jsem věděl, co se bude dít. Vpravo nahoře základ obsahu, kterého jsem se celkem držel. Plánovaný konec na spodku papíru… ten jsem trochu změnil, i když jsem si celkem jistý, že brečícího Ricka jsem použil někde jinde.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. – 3. Lehký začátek, znovu říkám, že jsem to asi napsal již spolu s koncem minulého čísla a rovnou poslal Charliemu, abych ho udržel zaměstnaného, a až pak jsem dělal zbytek čísla.
4. – 5. Příchod do Washingtonu si zasloužil dvoustranu.
6. „Světlice?“ Dobrá zkratka. Neptal jsem se sám sebe, jestli tam dám světlici. Naznačoval jsem tím, že Rick se bude ptát na světlici.
7. Tady beze změny.
8. – 11. Tady také beze změn. To, že Rick chtěl Scotta opustit a nechat ho napospas osudu, se zdá být celkem drsné, ale krásně to ukazuje rozdíl mezi naší skupinou a lidmi z Alexandrie, který bude dodávat šťávu dalším číslům.
12. Přál bych si, abych tuhle skupinu nazval „ranaři“. Škoda, že to zůstalo pouze v poznámkách.
16. – 17. Dobře, tentokrát není moc o čem mluvit, tohle číslo se drželo původního obsahu velmi přesně. Omlouvám se.
18. – 19. Zbožňuju, jak můžete udělat číslo akční a napěchované. Střetnou se se skupinou, vyrazí na cestu, cestují, dostanou se do Alexandrie. To všechno pouze na dvou stránkách, a fungovalo to.
20. – 21. Fajn, na téhle dvoustraně mělo být uvítání, ale to se nestalo. Máme tady malou změnu. Je tam pouze chlápek, který otevírá bránu, ale jinak Alexandrie vypadá prázdná. Bezpečná, čistá, ale prázdná.
22. Moc se mi líbí, že máme číslo, které končí obyčejným záběrem na Ricka, jak se usmívá. Je šťastný. Ukazuje to, jak moc se tento příběh vyvinul. Takovýhle konec se před dvaceti, možná i deseti čísly zdál nemožný. A tohle byl pouze začátek obrovských změn, které komiks v dalších číslech čekají.
Foto: Image Comics
