Rick a jeho skupina se seznamují s Alexandrií a hledají si svoje místo v komunitě, ne všichni jsou však připraveni na nový život. Co o tomhle čísle odhalil autor komiksu? Třeba to, že mělo být celé o Carlovi, že se měl vrátit Davidson a že Glenn měl umřít mnohem dříve.
Když tohle číslo čtu znovu, nemůžu uvěřit, jak je rozdílné oproti všemu, co se doteď událo. Jako čtenář jsem stejně dezorientovaný, jako musejí být i naše postavy.
A podívejte se na ty poznámky, tolik nápadů a změn.
Začněme nahoře. Ano, tohle číslo mělo být celé o Carlovi. To se tak úplně nestalo. Je na obálce a v tomhle čísle má celkem dost scén, ale nebylo tak úplně celé o něm, jako bylo například padesáté číslo. Mohlo to být zajímavé, ale myslím, že jsem musel ukázat až moc scén na to, abych si to mohl dovolit.
Podívejte se na ten seznam postav. Máme tam dvanáct našich postav, ale k tomu připočtěte ještě postavy z Alexandrie. Začínalo se to vymykat z rukou. Rozhodně jsem potřeboval začít brzy zabíjet postavy. Je to prostě moc postav na vyprávění příběhu. Dvacet šest jmenovaných postav a k tomu další naznačené, které jsme zatím neviděli. No ne, pod tím je ještě pět dalších jmen, když nepočítám Davidsona.
A co se týče jeho, tak tam je poznámka „falešná smrt“. Takže původně jsem plánoval, že se Davidson vrátí a pomstí se Alexandrii za své vyhoštění. Ale časem jsem si řekl, že bude lepší, když zůstane Douglasovým špinavým tajemstvím. Zábavným na psaní takovýchto dlouhých komiksů je to, že můžete pracovat se spoustou nápadů a až pak se rozhodnout, co z toho použijete. Davidsonův příběh je toho příkladem. S tou postavou jsem se touhle dobou mohl vydat kamkoliv, všechny možnosti byly otevřené.
Ve spodní části jsem pracoval na dialogu ke konci čísla, ale vidíte, co je u toho ukryté? „Glenn příště umře.“ Z nějakého důvodu jsem se rozhodl, že je čas ho zabít. Přišlo mi, že jeho postava je na to nejvhodnější a že jeho smrt by vedla ke spoustě příběhů… ale Glenn rozhodně příště neumře, protože jsem změnil názor… a pak znovu… a pak znovu…
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. Tohle byla má snaha navázat na konec minulého čísla, aby to ve výsledném svazku na sebe hezky navazovalo.
2. – 3. Tahle scéna se o pár stran rozšířila.
4. Prohlídka Alexandrie se rozšířila a scéna s odevzdáváním zbraní se posunula na později.
7. Tohle sedí.
8. – 9. Už jsem mluvil o tom, jak si občas načrtnu rozložení stránky, abych věděl, jak to bude vypadat. Můžete si všimnout, že tento typ dvoustránky s velkým obrázkem nahoře a menšími okénky pod tím používám celkem často, protože je to hezké vizuálně a obsáhne to také hromadu textu.
10. – 13. Tady můžete vidět šipky, jak se poznámky posouvaly pořád dolů, jak se příběh přizpůsoboval. Tady jsem si asi uvědomil, že idea čísla o Carlovi nemá smysl a upustil od toho. Hlavně jsem se chtěl soustředit na Halloween, díky čemuž by měl Carl víc scén, ale pořád se to posouvalo dál, až z toho téměř zůstala pouze obálka, a ta jediným obrázkem vypráví celý příběh více než dobře. Když nad tím tak přemýšlím, celá zápletka s našimi postavami by se dala shrnout do věty: „Oni sem nepatří.“
14. – 15. Nebylo to v plánu, ale nakonec jsem v tomhle čísle dvakrát použil dvoustranu s velkým obrázkem nahoře a menšími okénky pod tím. Spousta autorů si dává pozor na to, aby se jim rozložení stran neopakovalo, ale pokud jde o mě, pokud děláte svou práci dobře, lidem ani tak nezáleží na tom, jak je strana rozložená, ale na tom, jaký obsah je na ní obsažen. Takže jsem si jistý, že téměř nikdo z vás si neuvědomil, že jsem stejné rozvržení dvoustrany v tomhle čísle použil dvakrát.
17. Carlova poznámka „Co když se zombie vrátí“ je taková sentimentální, ale zombie vlastně nikdy neodešly, takže jsem to změnil na: „Nechci si na tohle zvyknout, protože by nás to oslabilo.“ To vyzní dospěleji, a také to hezky ukazuje, jak je Carl vyspělý a připravený, i když je to svým způsobem taky smutné a tragické.
19. Oh, stará dobrá poznámka „něco“, kterou jsem si nechal, protože jsem měl volné místo a doufal, že něco vymyslím později během psaní finálního obsahu. Nuže, přidal jsem trochu mluvení o zařazení Michonne do komunity, než jsme se posunuli k zařazení Andrey do komunity. Dva muži, kteří se baví o pracovním zařazení dvou žen, které ani nejsou přítomné? Jo, také proto se z Douglase v seriálu stala Deanna.
22. Proč jsem poznámku k této straně napsal až naspod papíru, a ne k číslovce? Nevěděl jsem, kam přesně tuto scénu zařadit, ale věděl jsem, že ji v tomhle čísle chci, a možná ji dám ke konci, tak jsem si ji odložil naspod. Když jsem byl hotový, doplnil jsem tam jenom čáru. Asi jsem doufal, že časem vymyslím něco lepšího, ale nakonec to celkem fungovalo.
Foto: Image Comics
