První číslo čtrnáctého svazku začíná poklidně, ale pak se všechno zvrtne, když k Alexandrii dorazí horda zombií. Prozradil autor komiksu k tomuto číslu tentokrát něco zajímavého?
Tohle je další z těch odpočinkových čísel, ve kterých si postavím figurky na šachovnici a připravím si příběh, který se bude řešit v nadcházejících číslech, ale jinak se nic převratného neděje.
Pokud si takováto přestávková čísla všímáte, tak víte, že se většinou jedná o číslo, kterým začíná nový svazek. Tímto číslem třeba začíná čtrnáctý svazek. „Psát pro obchod“ je většinou považováno za špatnou věc. A je to tak, pokud to děláte tak jako ostatní. Psát pro obchod většinou znamená to, že vezmete příběh, který byste mohli vměstnat do pěti, nebo do čtyř, nebo dokonce do tří čísel, a roztáhnete to tak, aby to zabralo šest čísel, aby se to vměstnalo do svazku, které se prodávají lépe než jednotlivá čísla.
Tento komiks jsem psal tak, abych měl svazky vždy na mysli. Ale i když je tohle číslo takové pomalejší, přísahám, že jsem nikdy zbytečně neroztahoval příběh tak, abych vyplnil svazek. Pokud něco, tak jsem spíš příběh stlačil, aby se to do toho svazku vměstnalo. Osobně vidím psaní pro obchod jako dobrou věc. Rozhodně to tomuto komiksu i dalším mým příběhům dějově pomohlo.
Pokud skutečně dáváte pozor, víte, že se příběh tohohle komiksu posunuje v cyklech o šesti číslech. Šesté číslo značilo velký moment. Potom tu bylo 12. číslo a nalezení věznice. Pak 24. číslo a scéna: „My jsme živí mrtví.“ A 48. číslo byla scéna: „Propána, všichni z věznice zemřeli.“ Proto vypadají naše svazky o šesti číslech jako samostatné příběhy, ale také naše svazky s pevnou vazbou o dvanácti číslech. Naše deluxe svazky s pevnou vazbou o čtyřiadvaceti číslech i kompendia o osmačtyřiceti číslech také fungují jako samostatné příběhy.
Ve výsledku tím chci říct, že jsem komiks vždy psal tak, aby se jedna zápletka řešila šest čísel. Proto poslední čtvrté kompendium končí 192. číslem (a pak jsme tam ještě přidali rozšířené 193. číslo, ale to je spoiler).
Úplně dole si můžete všimnout, že název posledního svazku jsem vymyslel již tady. Netušil jsem tehdy, který svazek to bude, ale věděl jsem, že komiks jednou bude muset skončit. Takže „Odpočívej v pokoji“ vypadalo jako skvělá příležitost. A ano, místo „peace“ jsem napsal „piece“… trapné.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. – 2. Ale ne! Jen ne další číslo, ve kterém jsem se přesně držel poznámek, takže nebudu mít o čem mluvit!
3. Heh. „Místo doktorky“. Nemohl jsem si vzpomenout na jméno Denise. Také můžete vidět, jak jsem vymýšlel věci za pochodu. „S někým strávila noc. Heath.“
4. Jsem si jistý, že jsem neměl tušení, co se stalo, a vymýšlel jsem to až během psaní obsahu.
6. – 8. Tohle se trochu posunulo. Rozhovor Carla s Rickem se o stranu zkrátil, aby si Rick mohl promluvit s Andreou.
9. „Eugene je sám… brečí.“ Tuhle scénu jsem kompletně vynechal. Nevím, kam jsem tím mířil, ale nebylo na to dost místa a celkově mi to tam moc nesedělo.
12. Ron a jeho nenávist k Rickovi budou muset počkat. Rozhodl jsem se, že chci přemíchat rozhovor Aarona s Douglasem se scénami, jak Abraham a jeho lidé bojují se zombiemi, tak jsem potřeboval víc místa a tohle vynechal.
18. Tady jsem vynechal celkem peprnou scénku, ale tento Douglasův dialog mi přijde spíše takový neganovský.
20. – 21. Bylo by lepší mít tady další dvoustranu plnou zombií? Jistě. Ale to jsme již udělali v předešlém čísle, a tak mi to přišlo příliš brzy. Lituji toho? Možná. Byla to správná volba? Asi ano. Ale přiznávám, že víc zombií je vždy dobrá věc.
22. Bruce je mrtvý?! Ale ne… menší spoiler pro příští číslo, protože jsem to tam přesunul.
Foto: Image Comics
