Tohle číslo se bezpochyby řadí mezi ty nejlepší z celého komiksu. Po smrti Morgana se Rick vydává ven, kde Rona, Jessie a Douglase sežerou chodci, a Carl je postřelený do oka. Co řekl autor komiksu k jednomu z nejbrutálnějších čísel?
Vím, že už jsem to zmiňoval, ale ve snaze docílit toho, aby na sebe jednotlivá čísla hezky navazovala, se vždy snažím poslední stranu daného čísla udělat tak, aby scéna hned pokračovala na začátku dalšího čísla. V podstatě to vždy píšu tak, že myslím na to, že ve svazku budou ty dvě strany hned vedle sebe.
Často si vždy hned po konci jednoho čísla připravím i první stranu toho dalšího, abych neztratil nit.
Tohle číslo je skvělým příkladem toho, jak různě se komiks čte v různých formátech. Věta: „U dětí jiných lidí myslím hlavně na to, že to nejsou moje děti,“ kterou řekne Rick na konci předchozího čísla, se může zdát dost drsná a na Ricka to vrhá špatné světlo. Ale na první straně tohohle čísla jeho dialog pokračuje a Rick to obhájí a změkčí, takže to nakonec nevyzní až tak drsně. Takže ti, co si přečetli 82. číslo, si pak celý měsíc říkali, jak se Rick zachoval necitlivě. Ale ti, co četli celý 14. svazek, si uvědomí, že Rick tím chtěl pouze říct to, že bude hlavně chránit svoje děti, až pak bude myslet na ostatní. Ta scéna rozhodně vyzní úplně jinak, když máte obě poloviny dialogu.
Může to být další příklad napínavého zvratu na konci čísla, který podkopu hned na začátku toho dalšího, takže je to takový falešný zvrat? Ne. Rozhodně ne. Kruci. To se stává… pouze občas?
Stane se to i v dalším čísle? Ne, nestane. A máte to.
Fajn, tento obsah je celkem čistý. Tohle je číslo s poznámkou „Carl přijde o oko.“ Když mám v daném čísle nějakou velkou událost, jde mi hlavně o to vybudovat k té scéně nějaké napětí. A také tady máme smrt Jessie a Rona, což bylo drsné, možná ta nejsmutnější smrt v celém komiksu. Vždyť ona se dívá, jak jí člověk, kterému věřila, usekává ruku, aby ji obětoval a zachránil tak vlastního syna. Ježíši. Rozhodně je to v top desítce.
Pak je tady moje suprová kresba. Takže popořadě. Chtěl jsem, aby Carlovi chyběl kus hlavy. Děsivá díra, to byl můj plán. Moje inspirace pro ten záběr? To, jak Todd McFarlane nakreslil zombie Kravena z prvních pěti čísel jeho Spider-Mana. Kraven tam měl v hlavě obrovskou díru tam, kde bylo jeho oko. Pro mé třináctileté já to tehdy bylo něco úžasného. Takže jsem chtěl přesně ten vizuál, jenom aby to bylo trochu realističtější. Takže abych ukázal Charliemu, jak chci, aby to vypadalo, nakreslil jsem tohle, kde má Carl hlavu trochu otočenou, takže vidíme díru, ale pořád je vidět, že mozek nebyl poškozen.
Pak mi Charlie poslal svou kresbu. Upřímně, nám oběma to připadalo jako příliš velké zranění, než aby ho Carl přežil, ale bylo to tak úžasné, silné a děsivé, že jsem to prostě musel použít. Líbí se mi, jak je Carl na mojí kresbě překvapený a netuší, co se děje. Charlieho kresba… zbožňuju ten šok a uvědomění na jeho tváři. Ví, co se stalo, a je vyděšený.
Staré dobré časy.
A upřímně, když máte takový vizuál… proč se obtěžovat s tím něco tam psát? Každý další moment z daného čísla tím bude zastíněn a zapomenut. Jsem moc rád, že jsem to tam všechno dal. Tohle bylo skvělé číslo, a rozhodně jsem si říkal, když jsme ho publikovali, že to prostě nebude fungovat. Pořád jsem o sobě pochyboval.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. – 7. Pouze jednoduché poznámky ve stylu „ať se dostanou ven z domu, aby byl Carl postřelený.“ K páté až sedmé straně jsem si ani nic nezapisoval. Asi proto, že jsem první strany již poslal Charliemu, abych ho udržel zaneprázdněného, protože tou dobou jsem byl hluboko zabraný v přípravě seriálu, ať už osm hodin v kanceláři při přípravě scénáře, nebo na place, byla toho spousta, a tak jsem komiks psal pouze po pár stránkách denně. Místo klasických tří stránek jsem udělal rovnou sedm, abych si udržel tempo. Takže „Michonne zabije Morgana“ se posunulo na druhou a třetí stranu, a pak jsme zůstali s Rickem a Maggie tak dlouho, že jsme se k Abrahamovi již nedostali.
8. – 9. Tohle se posunulo. Řekl jsem si, že se dostanou ven pomocí vnitřností zombie, protože v minulosti to fungovalo, i když se to pokazilo, protože začalo pršet. Tak proč by to Rick nezkusil znovu? Ten nápad jsem musel dostat během psaní předešlého čísla, proto jsem tam dal tu zombii u dveří, aby byla použita v této scéně.
10. Takže Maggie a Sophia měly původně jít také, místo toho, aby zůstaly v domě. Asi jsem to mohl udělat tak, že by tu cestu přežily, a Rick by nevypadal tak, že totálně selhal, když byli kvůli němu tři lidé zabiti nebo zraněni.
12. – 14. Tady se obsah konečně překrývá s poznámkami. Snažil jsem se, aby velké okamžiky byly na levé straně, aby čtenáře překvapili po otočení stránky. Proto Ron zemře na 12. straně, Jessie na 14. straně a Carl je postřelený na 18. straně.
16. Douglasova smrt naznačená na obálce se původně také měla odehrát na levé straně, ale nakonec to nebyl tak velký okamžik, a tak se přesunul na 17. stranu.
17. – 19. Celé tohle se nakonec vměstnalo na jednu stranu. Mohl jsem to drama natáhnout tak, že by každá ta scéna měla vlastní stranu, ale ve skutečnosti to nebylo nutné. A tím, že jsem to dal na jednu stranu, Carlova dvoustrana se mohla stát dříve, a tak mi zbylo místo i na následující scény, které podle mě umožnily lepší konec čísla.
22. Ano, tohle číslo mělo původně končit další falešnou smrtí. Carl by vypadal jako mrtvý. Naštěstí jsem si uvědomil, že tohle dělám až příliš často. Takže jsem se ujistil, že bude velmi jasné, že Carl je na konci čísla pořád naživu. Napětí a zoufalství na Rickově tváři v poslední scéně je podle mě mnohem lepším koncem tohohle čísla.
Foto: Image Comics
