Po spoustě akce a zabíjení v předešlých číslech začíná patnáctý svazek pomalejším tempem, které mnohem lépe prezentuje to, co Robert Kirkman s tímto komiksem plánoval.
Jako první začnu něčím jiným. Ano… stává se to. Omlouvám se. Chci se za to hned omluvit. Chápu, pokud se na mě zlobíte. Pokud mám být upřimný, také se na sebe zlobím. Vidím to, stejně jako vy, jak to tam vpravo nahoře na mě křičí. Děsí mě to stejně jako vás.
„First Fist.“
Nemám pro to omluvu. Kéž bych měl. Ale někdy jste tak zaneprázdněni s komiksy a seriály, že vymyslíte to nejlepší jméno pro superhrdinu, a pak na to… prostě… zapomenete… celou dekádu. Skutečně se omlouvám.
Na First Fista se můžete těšit v další řadě seriálu Invincible… pokud si nedělám legraci.
Fajn, zpátky k Živím mrtvým. Obávám se, že se občas v těchto rozmluvách opakuji. Teda, po osmdesátce článků v průběhu čtyř let… se to občas musí stát. Ale snad se to nestává tak často. Každopádně, možná už jsem tohle říkal… ale možná také ne.
Živí mrtví jsou mýdlová opera. To je v tomto čísle vážně očividné. Lidé často komiks nebo seriál kritizují tím, že se z toho stala mýdlová opera. Ano… přesně o to mi šlo. Třeba v tomhle čísle rozchod Rosity a Abrahama, nemocniční drama s Carlem a všechny ty Rickovy výčitky.
Ano, občas míváme skvělou zombie akci, ale vždy mi přišlo, že nejlepší to bylo, když to bylo drama o postavách, kdy mýdlová část převažovala. Takže vždy, když si na to někdo stěžuje, se musím zasmát.
Tak fajn, pojďme na obsah. Čistý děj, jednoduché následky po předešlém boji. První číslo nového svazku. Vždy se snažím nový svazek začít něčím jednoduchým, co čtenáře uvede zpátky do obrazu, proto jsou první čtyři stránky pouze pálení mrtvých těl s minimem dialogu. Myslím, že je to dobrá věc, takhle na chvíli zvolnit.
Podívejte se napravo. „Nebudu se omlouvat, že jsem byl tak extrémní.“ To je buď kousek dialogu z komiksu, nebo jsme něco okopíroval z nějakého komiksu Roba Liefelda. Kdoví!
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. Vidíte, začínáme zlehka.
2. Velmi jednoduché stránky.
3. „Něco ho šokuje“ odkazuje na odhalení na další straně. Věděl jsem, že to bude Jessie.
4. Ježíši, z tohohle se stal vážně děsivý záběr. Připomíná mi to scénu, jak ručka Judith trčí zpod těla mrtvé Lori. Prostě to mám vypálené v paměti. A vidět to v barvě díky skvělému panu Daveu McCaighovi je úžasné. Je parádní vidět známé scény v úplně jiném světle. A podívejte se na poznámky. Původně měli pouze najít těla Jessie a Rona. Zombie Jessie byla vážně skvělou změnou.
5. „Mluví o Rickovi.“ Myslím, že původně měli mít Glenn a Abraham starosti o Rickovo mentální zdraví, ale pak jsem si uvědomil, že jsem jim k tomu nedal až takový důvod.
6. – 7. „Andrea ho přijde podpořit“ se posunulo na později.
8. – 10. Tohle nakonec skutečně zůstalo třemi stranami. Myslím, že pro mě tehdy bylo skutečně důležité, aby Rick tak vyděsil ubohou Denise. Kterou jsem tady označil jako Alice, protože tak se jmenovala doktorka z Woodbury. Já hlupák.
11. Byli Andrea a Spencer skutečně párem?
12. Takováto stránka, na které vidíme různé postavy a to, co dělají, je velmi efektivní, a pomáhá to posouvat příběh. Měl bych to používat častěji.
13. Tohle beze změn.
14. – 15. Touhle dobou už jsme za sebou měli několik pohřbů se spoustou textu. Chtěl jsem tento nechat jednoduchý. Upřímně si myslím, že takto je to ještě smutnější.
16. – 18. A tady začíná velká část budoucnosti tohoto komiksu. Časem se to bude vyvíjet a upevňovat, jak se budeme blížit ke konci, ale právě tady nastal ten okamžik, kdy Rick a ostatní začali přemýšlet jinak.
19. Škoda tohohle. Asi pro mě bylo důležitější ukázat rozchod Abrahama a Rosity než tam dávat sexuální scénu dvou gayů. Je zvláštní uvědomit si, jak se vše změnilo, ale i v hororovém příběhu pro dospělé, který vyšel před deseti lety, byli homosexuální postavy dost kontroverzní. Myslím, že si to můžete všimnout, pokud si přečtete staré dopisy čtenářů, které jsme otiskli.
20. Chudák Olivia je z této scény kompletně vynechána.
21. „Měl jsem příliš mnoho štěstí.“ Tenhle sentiment jsem vynechal. Myslím, že to nebyla správná chvíle, aby Rick myslel na to, jak byl šťastný.
22. Tento konec jsem ve výsledku značně změkčil. Chtěl jsem tohle číslo ukončit tím, že se Rick podívá jakoby na čtenáře a řekne: „Já vím, že Carl umře.“ Byl by to značně silnější konec… ale také by to byl naprosto falešný zvrat, a touto dobou jsem již věděl, že to fanoušci nemají moc rádi. Takže jsem skončil trochu nadějnějším koncem, ze kterého vyplývá, že Carl má šanci na přežití… ale ne zcela jistou.
Foto: Image Comics
