Carl se konečně probudil, ale na spoustu věcí si nevzpomíná, včetně smrti své matky, a to je pro Ricka další rána. Už to nezvládá a jde na výpravu, aby si pročistil hlavu. Během jeho nepřítomnosti však proti němu někteří lidé z Alexandrie začnou kout pikle.
Další jednoduché číslo, ve kterém pomalu stoupá napětí. Celkem vzato dost poklidné číslo. Jsou tam nějaké emoční scény, ale nic speciálního. To je luxus toho, když píšete příběh, který trvá tak dlouho. Můžete si občas udělat takovéto oddechové číslo, ve kterém si pomalu budujete napětí k dalším událostem a nemusíte tam chtě nechtě cpát nějaký převratný moment.
Nahoře je napsáno: „Obálka se zabíjením zombie.“ To doslova znamenalo: „V tomhle čísle může být cokoliv.“ Věděl jsem, že mám příběhy, které se musejí posunout dál, ale jak můžete vidět v tomhle čísle, když je na obálce Rick, jak zabíjí zombie, je jednoduché věnovat dané scéně pouze krátký okamžik a zbytek čísla využít na to, co potřebujete. Touhle dobou to šlo všechno hrozně rychle a obálky byly často od rány. Rick třeba v tomto čísle žádnou zombie nezabije.
Tohle je dost čistý obsah, až se dostaneme dolů, kde je to blázinec. Malý seznam postav (těch, kdo jdou na výpravu) a pak nějaké čmáranice loga vydavatelství Image Comics (netuším, proč jsem je nakreslil). Je tam taky nápad pro 96. číslo. „Pozvání k návštěvě kolonie v Richmondu?“ To byl počátek Hilltopu. Ale o pár čísel se to posune.
A pak jsou tam ty kresby. Vtipné je, že je to postava jménem Set z komiksu Guarding the Globe, což je spin-off komiksu Invincible… což je naprosto nerelevantní, ale někdy prostě píšete jeden komiks a pak dostanete nápad k něčemu jinému. Kdo má čas hledat jiný kus papíru? Věřím, že takovýchto věcí ještě bude spousta.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. – 4. Vtipné, jak jsou poznámky k těmto stránkám jednoduché, ale přesně odpovídají tomu, co se stane.
5. No jo, všechno sedí.
6. – 7. Scéna mezi Spencerem a Andreou. Často si všimnu spousty dobrých dialogů, které jsem nakonec nepoužil. Lituji, že Andrea neřekla: „Byla jsem s--, ale víš ty co, jdi do prdele, můžu přijít tak pozdě, jak chci.“ Velká škoda.
8. Scéna se Spencerem a Andreou mě tak bavila, že jsem ji o stránku rozšířil.
9. – 14. Všechno podle plánu, žádné velké změny.
15. Naštěstí jsem vynechal třetí rozhovor Ricka s Carlem. Rozhodně toho nelituji. Hází to na Ricka větší vinu, když mluví pouze s Denise a s Carlem se nerozloučí.
16. – 19. Když se podíváte na ty poznámky, vidíte, jak jednoduchý tenhle obsah byl. Na tyto stránky jsem ve výsledku přidal hromadu menších scén s postavami, ale na tento papír si píšu pouze nezbytné minimum toho, co se stane.
20. No hele! „Minizvrat.“ Není tajemstvím, že miluju zvraty. Mám je rád ve své práci i v jiných věcech, které mám rád. Film, který končí zvratem? To je skvělé. Vážně nechápu, jak se to někomu může nelíbit. Chápu, že takoví lidé si pak neoblíbí ani můj komiks. Je totiž plný zvratů. A jednou jsem si uvědomil, že lepší než jeden zvrat je mít v čísle dva zvraty! Pokud můžete mít parádní zvrat na konci 22. stránky, proč ne také na konci 20. stránky? Vím, že existují čísla, kde se mi ke konci povedlo vměstnat až tři zvraty. Na ty jsem nejvíc hrdý. Ale musím se přiznat, že ty zvraty na konci tohohle čísla nejsou až tak obrovské.
21. Ubohá Barbara byla z této scény vystřižena.
22. Ve výsledku jsem mohl Nicholasův dialog ještě víc vyšperkovat, aby konci čísla dodal větší šmrnc. Asi jsem se bál, že to bude příliš podobné tomu, co chvíli předtím říkal Rick.
Foto: Image Comics
