Ježíš v tomto čísle přivádí Ricka a ostatní na Hilltop, kde nám je představen Gregory, kterému Rick brzy zachrání život. Proč to byla jedna z nejoblíbenějších postav Roberta Kirkmana? A jak se měl původně jmenovat Negan?
Tak nám byl představen Hilltop. Viděli jsme Eduarda a Kala. Zahlédli jsme Earla Suttona, i když ještě nevíme jeho jméno. A… jeden z mých největších oblíbenců – Gregory. Nechápejte mě špatně, nemám rád Gregoryho. Ta postava se nedá mít ráda. Ale psaní této postavy byla zábava. A když už jsme u toho…
V tomto čísle se poprvé objevuje Negan… i když bylo pouze zmíněno jeho jméno. Je zajímavé, když je nám postava představena tak, že ho ostatní zmiňují, ale ještě jsme ho neviděli. Nerad přiznávám, že se stal mou nejoblíbenější postavou z celého komiksu. Bezpochyby hrozný člověk… ale jeho psaní byla neuvěřitelná zábava.
Původně se měl jmenovat Nagus, ale pak jsem zjistil, že tak se jmenuje vůdce Ferengiů ze seriálu Star Trek: Deep Space Nine. Takže jeho jméno bylo ještě před tiskem naštěstí změněno, když jsem zjistil, že jsem tak suprové jméno nevymyslel úplně sám, jak jsem si myslel, ale že jsem pouze vytáhl něco, co leželo v hloubce mého superhrdiny, sci-fi a horory prosyceného mozku.
V tomto čísle máme další čistý a jednoduchý obsah. Tohle byla doba, kdy jsem vážně věděl, kam s příběhem mířím, a tak jsem se nezdržoval zbytečným zapisováním. Sice jsou teď tyhle poznámky málo zajímavé, ale znamenají, že se mi psalo bez nejmenších obtíží.
Ještě nás čekají takové obsahy, kde… no pane jo, však uvidíte. Jsou takové, které jsou zapsané od kraje ke kraji. To bude zábava.
Tak fajn, pojďme na obsah.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. Mám pocit, že se tohle číslo bude přesně držet poznámek.
2. Jo. Možná ten kousek, kde Carl pomůže přesvědčit Ricka, byl přidán až později.
4. – 5. Jo, lidi, dvoustránky jsou mojí nejoblíbenější věcí ze všech. Jedna z nejlepších věcí na nich je ta, že až na pár výjimek se velmi lehce píšou. Ale pokud se jedná o dvoustránku, na které je velká hlava postavy, tak to Charliemu zabere víc času na kreslení, a mně to získá trochu času ke psaní obsahu. Každý den během psaní tohohle komiksu byl bojem o to, abych si před Charliem udržel náskok, a abych byl upřímný, byla to bitva, kterou jsem neustále prohrával. Charlie pracoval v takovém tempu, které by nám umožnilo vydávat víc než dvanáct čísel za rok, a i když komiks vycházel jednou měsíčně, pořád chtěl mít něco na práci, takže jsem musel psát víc než dvanáct obsahů ročně… někdy jich bylo až osmnáct. Díky jeho rychlosti jsme mohli nejenom vydávat nové číslo vždy včas, ale také občas vydat dvě čísla měsíčně nebo udělat prodloužená čísla. Bylo šílené, kolik jsme toho vydávali během vrcholu popularity Živých mrtvých. To vše díky neuvěřitelnému talentu Charlieho Adlarda a tomu, že jsme díky tomu kuli železo, dokud bylo horké a udělali tak některé věci, které by jiné tvůrčí týmy nikdy nedokázaly. Charlie byl jediným kreslířem, se kterým jsem kdy pracoval, u kterého jsem chtěl, aby zpomalil.
8. – 9. Když už jsme u toho, dvě dvoustránky v tomhle čísle!
12. „Zrcadlí Guvernérův nástup při příchodu na Hilltop.“ Netuším, proč jsme to nakonec neudělali. Udělat stránku, na které nám je představen Gregory přesně tak, jak nám byl představen Guvernér, by dalo lidem zlou předtuchu a bylo by to super.
13. „Gregory je velmi arogantní, vychloubá se svými úspěchy. Protivný.“ To poslední slovo jsem měl také potíže přečíst.
14. Wesley byl nakonec ten člověk, který přiběhl. Ethan byl ten, který zaútočil.
16. Gregory byl napaden.
18. Rick přišel na záchranu… svým způsobem.
20. Tohle se přesunulo na osmnáctou stranu, aby tady bylo víc místa pro reakci ostatních.
22. Tohle je jedno z mých nejoblíbenějších zakončení čísla. Rick pokrytý krví, jak říká: „Co je?“ Je to pro něj běžný den. Někdo se někoho pokusil zabít, tak ho Rick zabil. Co má jako být?
Foto: Image Comics
