V tomto čísle komiksu se skupina usazuje ve věznici, jsou nám představeny čtyři nové postavy, na scénu se vracejí obyvatelé farmy a na konci dojde k šokujícímu zvratu. Robert Kirkman se v zákulisních informacích mimo jiné vyjádřil k používaní slova „zombie“ v komiksu a v seriálu.
Lidičky. To tedy bylo číslo. Tady se toho odehrálo skutečně mnoho. Poznali jsme vězně, usadili se ve věznici, vrátili Hershela, Maggie, Glenna a všechny z farmy (a to jenom za dvě strany, to je efektivita!), a pořád jsme stihli i vzájemnou sebevraždu Julie a Chrise! Panečku! Už několik let jsem tenhle komiks nečetl (naposled asi před pěti lety, když jsem začínal pracovat na jeho konci), takže byla zábava číst to znovu barevně pro tyhle mé vstupy.
Zombie. Pojďme se u toho slova na chvíli zastavit. V tomto čísle jsem ho tedy používal dost často. Matně si vzpomínám, že jsem je nazval „touláci“ a „číhavci“. Myslím, že jsem to však začal častěji používat až později? Původně jsem neplánoval používat to slovo tak často, ale pak jsem si řekl: „Ale co, jsou to zombie, je to dobré slovo, tak proč jim tak neříkat?“ Protože jsme ale v seriálu to slovo NIKDY nepoužili, zajímalo by mě, jestli to některé fanoušky štve. To já jsem ten, který na natáčení pořád říká zombie, i když všichni ostatní říkají chodci, tak co do toho mám co mluvit?
Frank Darabont přišel se jménem „chodci“. Byl to vážně skvělý nápad a je mi líto, že jsem s tím nepřišel já sám. Šlo o to, že seriál se bude odehrávat ve světě, kde nikdo nezná samotný pojem zombie. Jinak by si postavy řekli: „Hele, musíme je střílet do hlavy, to jste neviděli Noc oživlých mrtvol?“
Nahoře byl papír roztržený a kus chyběl. Tyhle papíry se mnou pořád cestovaly, často jsem na nich dělal v letadle, a proto jsou některé v lepším stavu než jiné. Tedy, na žádném není třeba skvrna od jídla nebo něco takového, takže to považuji za vítězství. Ale jestli vás to zajímá, bylo tam napsáno „přivést Hershela a Glenna“, abych nezapomněl, že je chci v tomto čísle vrátit do příběhu.
Vpravo nahoře a vespod jsou další náhodné části dialogů. Myslím, že se všechny nakonec do tohoto čísla dostaly. Znovu opakuji, takovéhle věci mi občas přijdou na mysl, ale ještě nevím, kam přesně je zařadím, proto si je zapíšu na okraj, abych na ně nezapomněl.
Také, tenhle papír je dost prázdný. Ještě nás takovéhle prázdné papíry čekají, ale prostě když mám solidní plán na dané číslo a když se tam toho děje tolik jako tady, neobtěžuju se se zapisováním a rovnou se vrhnu na psaní samotného obsahu, protože vím, kam mířím.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. – 3. Trochu toho seznamování. Původně jsem neplánoval to, že bude Rick vysvětlovat vězňům stav světa, ale pak jsem si řekl, že to potřebují vědět. Díky tomu se tahle scéna prodloužila až na šestou stranu.
4. Takže z tohohle se stala sedmá strana. Tam začíná naše prohlídka věznice.
5. – 9. Tohle je jenom taková rychlovka jednotlivých míst ve vězení, kam se vydají. To, o čem se budou bavit, jsem vymýšlel až při samotném psaní obsahu. Mohl jsem tam prostě napsat „prohlídka“, ale alespoň jsem si zaznačil místa, kam se vydají. Už se vidím, jak bych jinak seděl nad klávesnicí a proklínal své minulé já: „Roberte, tady jsi toho mohl napsat mnohem víc.“
10. – 11. Nic. Věděl jsem že se obsah bude pohybovat, viz šipka od čtvrté k šesté straně, a tak jsem si řekl že si nechám dvě volné strany, abych to dohnal.
12. Tohle se nějakým způsobem přesunulo nahoru na stranu jedenáct. Páni, tohle číslo bylo vážně pohyblivé. Věděl jsem, že příchod na Hershelovu farmu bude krátká scéna a že bude lepší, když se to odehraje tam, kde bude čtenář otáčet stranu, takže jsem se rozhodl, že bude lepší, když to udělám o stranu dřív.
14. Vidíte? Věděl jsem, že se tady bude otáčet strana, ale myslel jsem si, že se to stane o trochu dřív. Jsem ohromen sám sebou, že jsem to dokázal vměstnat na dvě strany.
16. A už jsou zpátky ve věznici. Ale posunulo se to, abych mohl přidat scénu s Lori vyšilující kvůli hormonům (bylo to potřeba?) a rozhovor s Carol o těhotenství. „Rozmluva s Hershelem“ se přesunula na 17. stranu, díky čemuž komiks konečně dohnal tuto kostru na straně osmnáct.
18. Očividně bylo původně mnohem jasnější, co se Chris a Julie chystají provést. Snažil jsem se čtenáře zmást tím, že to bude vypadat, že chtějí zabít Tyreeseho, aby mohli „být navždy spolu“, a rozhodl jsem se, že tohle bude scéna, ve které bude konečně odhaleno, o co jim jde. Také jsem to udělal tak, abych to podezření ještě navýšil. Podle mě to takto bylo mnohem lepší.
20. – 22. Tohle byl velký okamžik, kde jsem konečně odhalil, že člověk nemusí byt pokousaný, aby se proměnil v zombii. To už jsem plánoval dlouho, takže jsem si to nezapisoval, protože jsem věděl, že na to nezapomenu.
Foto: Image Comics
