Už dvacáté číslo komiksu bylo relativně poklidné, právě proto Kirkman na poslední chvíli přidal Allenovo pokousání. Také se v zákulisních informacích vyjádřil k tomu, proč použil dnes tolik kontroverzní slovo „negr“ a proč toho nelituje.
Fajn, tak hned na začátku potvrzuji, že tohle je to číslo, kde Otis použil to slovo na „n“. Není to něco, co bych ve své práci často používal. Vícekrát se to objevilo v prvních řadách seriálu než v komiksu. Ale je to tady. Když tohle číslo čtu, zastydím se… ale myslím si, že právě ten stud je důležitý.
Vím, že existuje úsilí pro to, aby bylo to slovo ve fikci zapovězeno, ale já jsem proti tomu. Musíme si pamatovat to, jaký tento svět byl, pokud se chceme posunout kupředu. Nejsem tak naivní, abych věřil tomu, že se dožiju světa bez rasismu, ale věřím, že jednou to bude skutečnost. Lidé si musejí pamatovat lidi, jako je Otis, kdo byli, jak žili, jak běžný byl jejich rasismus, jak čekal hned pod povrchem. Mohli byste znát někoho jako Otis dlouhou dobu a nevěděli byste, že tam ten rasismus je. Věřím, že spousta lidí, co to teď čte, zná někoho jako Otis. Každopádně… jdeme dál.
Při přípravě tohoto čísla jsem si pomyslel: „Už dlouho tady nebyla žádná akce se zombíky, měl bych lidem připomenout, že tento komiks je také o nich,“ a tak jsem skončil s úvodní scénou tohoto čísla. Bylo to něco, co jsem rozšířil na více stran až poté, co jsem dopsal obsah. Proto se to rozšířilo ze tří stran na pět.
Andrea tady má celkem dlouhý proslov o tom, jak se teď ve vězení rozhodla stát švadlenou a že bude šít šaty z kombinéz a prostěradel. Vždy jsem chtěl, aby se tento komiks postupně posunoval k něčemu jako Mad Max, kde si lidé vyrábějí vlastní oblečení a vypadají pořád šíleněji. Touto scénou to mělo začít. Andrea bude dělat podivné vlastnoruční oblečení pro všechny. Pak jsem si ale uvědomil, že se populace snížila z tolika mnoha na tolik málo, že vlastně nikdy nebudou mít nouzi o oblečení. Teda… mám alespoň jedno tričko, které je starší než třicet let… a pořád ho nosím. Takže nakonec jsme zůstali u normálního oblečení.
Potlesk Charliemu za skvělé stínování, které dokonale vystihlo tu temnou a stísněnou atmosféru věznice.
Pochvala mladému Robertovi na ten prostřih, kde je nejdříve Allen pokousaný (což se rovná rozsudku smrti) a hned na další straně v jiné scéně říká Dale: „Tohle musí být náš šťastný den.“ To byl celkem pěkný způsob jak zakončit toto číslo.
„Stojí přímo za mnou, že jo?“ To je přeškrtnuto, mělo to být to typické klišé, u kterého jsem si jistý, že jsem ho už v jiných mých dílech použil, a tedy že někdo o někom říká něco nehezkého, zatímco on stojí hned za ním a všechno slyší. Věřím, že jsem to chtěl udělat s Axelem, abych ukázal, že mu lidé stále nedůvěřují. Pak jsem to ale změnil na scénu, kde Axel mluví s Hershelem.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. „Glenn zabíjí zombíky“ bylo rychle změněno na „záběr na zombíky před věznicí.“ Někdo by to mohl přečíst jako „zombíci před oblečením“, ale to je prostě jenom můj neuspořádaný rukopis. Většinou tam dělám různé šipky, abych věděl, co kam patří, ale tady jsem asi spěchal a nechal to tak.
4. To slovíčko „GO“ je pro mne stejnou záhadou jako pro vás. Co to tam dělá?!
6. To oblečení bylo tak důležité!
7. Tuhle scénu jsem vyhodil. Nepotřeboval jsem, aby Rick mluvil s Tyreesem.
8. – 9. Existuje tahle scéna jenom proto, abych obhájil tu dramatickou obálku na toto číslo? Možná. A měla tam být další scéna zahrnující i Carla? Vůbec jsem se toho návrhu nedržel.
14. Tahle scéna se přesunula na 9. stranu.
22. „Velký záběr – to je generátor.“ Hehe.
Dobrá… takže co to ksakru… Bylo vůbec v plánu, že bude Allen pokousaný? Přišel jsem s tím až na poslední chvíli a dal to až do finálního obsahu? Abych byl upřímný… už si tak úplně nevzpomínám. Nečtu si znovu tyhle mé vstupy, a tak je možné, že už jsem o tom hovořil. Ale když se podívám na obálky dalších čísel, je zřejmé, že jsem to neplánoval. Myslím, že jsem uviděl tu velkou prázdnotu na konci papíru, a řekl jsem si, že generátor není dostatečným zvratem, a tak tam něco přidám. A přidal jsem Allenovo pokousání. Zlaté to časy.
Och, a ještě na konec. „Použít Gregga.“ Z času na čas mě napadnou jména, která jsem ještě nepoužil, a udělám si poznámku, abych je použil. Nemyslím si, že jsem nakonec někdy použil Gregga (se dvěma G). Gregoryho nepočítám.
Mohl bych lhát a říct, že jsem si udělal poznámku, abych někdy v budoucnu, jestli z toho vzejde seriál, vybral Grega Nicotera jako hlavního maskéra, ale s tímto skvělým nápadem pak přišel Frank Darabont.
Foto: Image Comics
