Tohle je zdaleka to nejkontroverznější a nezvrácenější číslo celého komiksu Živí mrtví, které je téměř celé věnováno tomu, jak Michonne mučí Guvernéra. Proč se autor komiksu rozhodl pro něco tak drastického, že to dokonce Charlie Adlard nechtěl nakreslit?
Dobrá, tak jsme tady… číslo, ve kterém Michonne mučí Guvernéra, jak jsem ostatně napsal navrch papíru.
Myslím, že účelem tohoto čísla bylo zadostiučinění. Zažili jsme (i když neviděli) ty hrozné věci, které provedl Michonne. Poznali jsme ho jako největšího padoucha, který se do té doby objevil. Usekl Rickovi ruku. Nenávidíme ho. Skutečně ho nenávidíme. Takže teoreticky chceme vidět, jak se mu stane něco hrozného.
Ale opravdu je to tak?
Chtěl jsem udělat tak přehnané a zvrácené číslo, jak to jen šlo, aby i když s Guvernérem nebudete mít soucit, možná se budete cítit provinile, že vám ho není líto. Nebo aby jste alespoň trochu litovali té radosti, když do něj poprvé zajede vrtačka.
Charlie Adlard ve skutečnosti odmítl tohle číslo nakreslit, když jsem mu poslal obsah. Ne nějakým konfrontačním způsobem. Velmi zdvořile mi řekl, jestli bych nechtěl zvážit, co se chystám provést, a změnit to. Tedy něco, co ještě několikrát udělal, a já jsem vždy dal na jeho radu.
Ale tentokrát ne.
Bylo pro mě velmi důležité, abychom viděli každou věc, kterou mu Michonne provede. Jednou z mých oblíbených věcí na tomhle komiksu je různá perspektiva. Kdybychom nevěděli, co Guvernér udělal, mysleli bychom si, že je Michonne zrůda. Ale Michonne je hrdinka. Tohle nám ve skutečnosti nezkazilo náš názor na ni. Byla velmi oblíbenou postavou a po tomhle se stala ještě mnohem oblíbenější. Kvůli perspektivě. Jsme na její straně.
Když jsem Charliemu vysvětlil, že tímhle číslem nechci oslavovat násilí, ale přimět čtenáře, aby se cítili nepohodlně, souhlasil, že to nakreslí. A je pravda, že tohle číslo se ani jednomu z nás nedělalo lehce. Pro nás bylo mnohem těžší to napsat a nakreslit, než je pro vás těžké to číst.
Když to teď čtu znovu… panečku, je to nářez. A když na to vzpomínám, tak páni, to bylo ale kontroverzní číslo. Vždy jsem se snažil být tak brutální, jak jsem si jen myslel, že by tento svět skutečně byl, a neostýchal jsem se ničeho. A přesně to platilo u tohohle čísla.
Mezi původním návrhem a výsledným komiksem je několik drobných změn, tak se do toho dejme.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. Protože ve svazcích následují jednotlivá čísla hned po sobě, vždy se snažím, aby první strana jednoho čísla plynule navazovala na poslední stranu toho předchozího. Tady se mi to podařilo. To napětí mezi Michonne a Guvernérem krásně navazuje na velký zvrat na konci minulého čísla.
2. – 3. Naplánovat akční scény a pak je přepsat do obsahu je velmi jednoduché. Můžete vidět, jak jsem tyhle jednoduché poznámky rovnou použil do vět. To proto, že komiks je rozdělen na jednotlivá okénka a akce musí být správně rozložena, aby všechno dávalo smysl.
4. Tuhle konverzaci mezi Michonne a Guvernérem jsem celou změnil.
5. Namísto celé černé stránky, když Guvernér upadl do bezvědomí, jsem se rozhodl prodloužit jejich souboj a dát tam víc akce. Místo toho jsem na šesté straně dal jenom jedno černé okénko. Mnohem rozumnější.
6. Ano, napsal jsem tam pindík. Ano, jsem děcko. Vždy jsem byl a vždy budu. Tohle číslo bylo velmi temné, a to si na mě vždy vybírá svou daň. Takovéhle věci mi mají zlepšit náladu.
7. „Právě jsi ji nabil na stadionu.“ Bylo pro mě tak důležité, abych vysvětlil, proč má doma Guvernér nabitou vrtačku. Myslím, že to je dalším důkazem toho, že jsem byl tehdy ještě spisovatelský nováček. Nedovedu si ani představit, že bych se dnes zaobíral takovými detaily. Nemyslím, že tomu někdo vůbec přikládal nějaký význam, ale pro mě je to zábavné, když to teď čtu znovu.
9. – 12. Celá tahle sekce se posunula. Všechno to tam je, všechno bylo v komiksu, jenom se to posunulo a trochu změnilo. Jedinou zajímavostí je, že useknutí ruky je na jedenácté straně, a to je pravá strana. Obrovská chyba, pokud si vzpomínáte na předchozí zákulisní informace. Mělo to být na levé straně, aby to čtenáře překvapilo, když obrátí stránku. Trapné. Skoro tak trapné, jako poznámka „strčí mu něco do prdele". Píšu komiksy, mami a tati! Jste na mě hrdí?
13. Tady je stejná poznámka jako na deváté straně. Je možné, že jsem nejprve napsal tohle, a pak se přesunul na předchozí stranu a tohle jsem zapomněl přeškrtnout. Tyhle poznámky si nepíšu v pořadí. Vlastně si většinou udělám levé strany, protože tam jsou šokující momenty, a pak vyplním zbytek. Naštěstí jsem pak během psaní obsahu vymyslel scénu s okem, a tu jsem dal na tuhle stranu.
14. – 18. Tohle se trochu změnilo. Chtěl jsem věci trochu zpomalit. Dát Michonne trochu prostoru na emoce a ukázat, že je pořád člověkem. Tohle nebylo nic, co by si užívala. A ano, Michonne usekla Guvernérovi pindíka. Všichni budeme souhlasit, že si to zasloužil.
22. Tahle věta mi trochu chybí, ale chápu, proč jsem ji změnil. Kdyby řekla: „Doufám, že jsem ho nezabila,“ vyznělo by to, jako kdyby ho chtěla mučit ještě víc, a to jsem tím nezamýšlel.
Foto: Image Comics
