Ve čtvrtém čísle komiksové předlohy se Rick a Glenn vydávají do Atlanty pro zbraně. Tehdy se také pokryjí vnitřnostmi chodce, aby zamaskovali svůj pach. Proč tuto taktiku nyní autor komiksu považuje za hloupost, se dozvíte v dalších zákulisních informacích.
Než začneme, rád bych začal varováním před spoilery. Jestli tento komiks čtete poprvé, což určitě mnoho z vás dělá, tyhle zákulisní informace vám vyzradí mnohé věci. Kupříkladu v tomhle návrhu čtvrtého čísla je malá poznámka k pátému číslu. Občas jsem prostě při psaní jednoho čísla dostal nápad na další číslo a vepsal ho na spodek. Takže to mějte na paměti.
Tohle číslo je další, které se víceméně shoduje s původním návrhem. Vlastně si nemyslím, že tam došlo k nějakým změnám. Všechny body krásně sedí. Mohl bych říct, že tehdy jsem se ve psaní zlepšoval, ale buďte ve střehu, občas tam budou skutečně velké změny.
Co znamená jméno Mika Tan na spodku? Nejprve jsem to chtěl vymazat, ale pak by nebylo o čem psát. Všemi milovaný kreslíř obálek Dave Johnson měl přítele, který randil s Mikou Tan a byl pozván na Díkuvzdání s Mikou a dalšími pornoherečkami. Zavolal mi, když jsem tohle číslo psal, a řekl mi o tom. Tak jsem si to tam napsal, protože jsem o ní ještě neslyšel. Takové zvláštní ohlédnutí do minulosti.
A co Shallow Leebound? To vážně netuším. Myslím, že to bylo divné a unikátní jméno postavy, které se do příběhu nikdy nedostalo. Možná to byl Daryl Dixon, který se mohl objevit v pátém čísle, ale nikdy se to nestalo. Bohužel svět nikdy nepozná Shallowa Leebounda, nikdy nebudeme mít jeho akční figurky a v seriálu si ho nikdy nezahraje Scoot McNairy. Taková škoda. Ale nikdy neříkej nikdy.
Poznámky k jednotlivým stranám:
2. „Rozpálená hádka“, teď se musím smát.
8. Teorie s pachem. Myslím, že to byla první (nebo jediná?) věc, kterou jsem přidal k charakteristice zombií George Romera, tedy ideu, že se můžete potřít vnitřnostmi zombie, a pak po vás nepůjdou. Tohle se datuje ještě před filmem Soumrak mrtvých a před tou scénou, ve které předstírají, že jsou zombie (panečku, ten film je klasika). Dává tahle teorie nějaký smysl? Ani náhodou. Mozek zombií pořád posílá signály tělu, ale jejich dýchací soustava vůbec nefunguje. Můžou chodit bez problémů pod vodou. Nepotřebují dýchat. Tak jak můžou cítit pach bez dýchaní? Cože?! Víte co? Pořád je to super. Stojím si za tím. A ta scéna z první řady seriálu byla úžasná.
12. James Sime & Isotope. James Sime byl jedním z mých prvních podporovatelů a vlastník Isotope Comics v San Franciscu. Jednou mě dokonce přesvědčil, abych se zúčastnil jedné z jeho šou. Nebylo pro mě… příjemné přišít někomu sešívačkou dolarovou bankovku na tvář. Já vím, začíná to být divné. Každopádně, chtěl jsem mu vzdát hold ve svém díle a bylo to pro mne tak důležité, že jsem si to i zapsal.
13. „Opatrně se vlámou do obchodu.“ Když jsem tohle psal, věděl jsem, že se budou muset dostat do toho obchodu se zbraněmi. Neobtěžoval jsem se s tím, jak se tam dostanou. Pak jsem si uvědomil, že „sekera za sklem“ nebude stačit. Tak jsem nad tím chvíli přemýšlel a rozhodl jsem se, že dveře budou vyrobeny… ze dřeva? A Rick si… proseká cestu dovnitř? Pochybuji, že existuje obchod se zbraněmi (nebo jakýkoliv obchod), který má dveře ze dřeva. Pamatuju si na masivní ocelové dveře v obchodě s komiksy, kde jsem pracoval… ta věc teda byla solidní. Ale příběh potřeboval pokračovat a neměl jsem čas natahovat ho… takže dveře byly ze dřeva. Je to chyba? Záleží na tom? Byl jsem mladý, krucinál!
20. Oba ve spoďárech? Hehe. Uvědomil jsem si, že to bude vypadat směšně a déšť je stejně umyje. Ale původně měli být tak špinaví a pokrytí hnusem ze zombií, že se měli svléct do spodního prádla ještě před příchodem do tábora. Rick a Glenn by tam pak dorazili v zářivých spoďárech? Příležitost promrhána.
22. „A co ta noc?“ „Ta noc byla chyba.“ Hele, třiadvacetiletý Roberte Kirkmane, ty hlupáku, to je ještě lepší, než to co si nakonec dal do komiksu. Bože můj."
Ještě nějak si ze sebe můžu udělat legraci? Hmmm. Ne. Dobrá. Uvidíme se příště!
Foto: Image Comics
