Opět jedno poklidné a pomalé číslo, ve kterém se nic velkého nestalo, tedy kromě amputace Daleovy nohy. Lori své dítě pojmenovala Judith – odkud Robert Kirkman přišel na tohle jméno?
Řeknu to takhle… 43letý Robert Kirkman jde rozebírat práci 28letého Roberta Kirkmana. Proto v tomhle čísle přecházíme ze scény, kdy Lori porodila, přímo do scény s amputací, a ona se během toho rozhodne pojmenovat svoje dítě. Dobrá práce. Přijde mi, že dnes už nejsem takový šílenec. Je to v pořádku? Přijde mi, že tyhle články odhalují až příliš o mé neurotické a pochybovačné stránce.
Jsem si jistý, že jsem tohle číslo nenáviděl hned, jak jsem ho dopsal.
Prozradím vám, že scéna, ve které si Alice stěžuje, jaká to byla divoká noc, včetně „fixace Glennových žeber“, byla přidána až na poslední chvíli. Asi až poté, co bylo tohle číslo nakresleno. Trochu jsem zapomněl, že jsem ho předtím nechal postřelit. Pamatujte, že to původně nebylo v poznámkách, a přidal jsem to až během psaní finálního obsahu. Takže mi to vypadlo. Naštěstí je v tomhle čísle hezký dvoutýdenní časový skok, takže Glennova žebra už poté nejsou důležitá.
Nejlepší na psaní komiksů je to, že pak můžete klidně přepsat celou konverzaci, i když už je dané číslo nakresleno. Všechno můžete na poslední chvíli opravit… tedy, téměř všechno.
Podívejte se na ty poznámky! Tam je ale narváno! Očividně jsem toho chtěl do tohohle čísla vměstnat spoustu. Možná, ale jenom možná, když plánujete příběh na svazek o šesti číslech, a první dvě nebo tři čísla jsou velmi… poklidné, a pak když do zbylých tří čísel musíte vecpat všechno ostatní… tak z toho vzejde něco takového. Nejsem si jistý, jestli to tak skutečně bylo, ale je to pravděpodobné.
Vpravo nahoře jsem si vypsal čísla tohohle svazku jako pitomec. Mohl jsem napsat 37–42… ale já ne. A hele, navrch jsem si napsal měsíc, kdy tohle číslo mělo vyjít. Internet mi říká, že vyšlo v srpnu, takže buď jsem se opozdil (což se stávalo často, protože jsem tehdy ještě neměl zaběhnutý pevný řád), nebo jsem si zmýlil měsíc.
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. – 4. Všechno tohle zůstalo přesně tak, jak jsem si to naplánoval.
5. Dale upadne do bezvědomí na 4. straně, abych to tady mohl uzavřít a nechat Lori, aby pojmenovala Judith. Odkud se vzalo to jméno? Asi z mé spamové schránky, kde hledám jména, která mě ještě nenapadla. Mám seznam asi dvaceti jmen, která bych používal pořád dokola. Jména jako Allen, Glenn, Carol, Andrea… takže abych to rozšířil, probíral jsem spam a hledal vymyšlená jména, která mě měla ošidit a přimět mě myslet si, že jsem dostal skutečný e-mail.
6. – 7. Tohle se změnilo na jednu dvoustranu. Proč? Protože si myslím, že vypadají skvěle. Možná to dělám moc často, ale velmi se mi líbí, když je navrchu velký obrázek, a pod ním množství menších okének. Můžete si to všimnou dost často v každém mém komiksu.
8. Ta šipka znamená, že jsem to chtěl přesunout na devátou stranu, ale neudělal jsem to.
9. Tahle scéna přibyla později a posunula se na desátou stranu.
10. Tady je to pěkně namačkané. Snažil jsem se tam vepsat všechno, ale nakonec mi nezbylo místo.
11. Vyznáte se v tom? Pokud čtete shora, překrývá se to, protože jsem potřeboval víc místa a pokračoval o řádek níž, ale snažil jsem se toho co nejvíc dát napravo, abych si nechal místo na další stránky, a pak se to všechno takhle spojilo dohromady. Mělo by to být: „Lori krmí dítě, ukážou ho Carlovi. Rick: ‚Myslel jsem si, že už jsi vzhůru.‘ Carl: ‚Nikdy nebude vyděšená. Bude si myslet, že všechno tohle je normální.‘“ Zbytek je pak pro další stránky.
12. Tady už vidíte, jak je tohle protaženo kolem minulé poznámky, a to od věty „Hershel mluví o pekle.“
13. Jsem rád, že tohle číslo se tak drželo kostry, takže si můžu pomáhat samotným komiksem, abych se tady vyznal. Vážně by mě zajímalo, kolik lidí tohle vlastně čte.
15. Naštěstí jsem si uvědomil, že berle budou pro Dalea mnohem vhodnější než hůl. Níže můžete vidět poznámku „přinese mu hůl".
17. „Musím něco vymyslet s Carol.“ Jo, nechal jsem si místo, abych to vyřešil později.
18. – 20. Nemám tady poznámku, abych naznačoval případný vztah Andrey a Tyreeseho, ale očividně to bylo v plánu.
21. – 22. Poklidnější konec, než je zvykem, ale uspokojivý.
Na spodku můžete vidět menší seznam toho, co jsem chtěl dát do tohohle čísla. Věděl jsem, že tam ty scény chci, ale nevěděl jsem, kde budou ani kolik místa zaberou. Alespoň některé z nich se nakonec dostaly až do dalšího čísla.
Úplně naspodu vidíte nápady na další čísla, a to se bude dít stále častěji, takže pozor na spoilery, pokud komiks čtete poprvé.
Foto: Image Comics
