Toto číslo bylo zajímavé tím, že se jednalo o jeden velký flashback, který nám ukázal, co dělal Guvernér poté, co ho Michonne zmrzačila, a jak se Woodbury připravovalo na útok na věznici. Kirkman se mimo jiné zmínil, co si myslí o tom, když někdo tvrdí, že Živí mrtví jsou pořád to stejné dokola.
Panečku, tohle bylo skvělé číslo. Miluju podobná vyplňovací čísla. Asi můžeme říct, že je to prequelové číslo, které obsahuje události vedoucí k útoku na věznici, jenž technicky začal na konci minulého čísla. Pro spisovatele je velká zábava, když si může sednout a vyplnit všechny mezery, místa, kde se časové osy dvou příběhů prolínají, a udělat to tak, aby všechno dávalo smysl. Kdy se odehrával boj u Wal-Martu z pohledu Woodbury? Takové věci mám na mysli. Je to zábava dávat to do pořádku.
Vpravo dole vidíte poznámky nadepsané „VĚCI“. To jsem asi napsal jako první. To jsou věci, o které jsem se chtěl postarat. Čtvrtá poznámka se do čísla nedostala. Ubohý „chlápek střelený do krku“ nedostal příležitost. Myslel jsem tím Bruce, ale nevzpomněl jsem si na jeho jméno. Myslím, že vlastně přežil dost dlouho, aby mohl Guvernérovi říct, že to Glenn je tam napadl. Takže se ta poznámka vlastně dostala do čísla.
Nad tím můžete vidět měsíce a čísla jednotlivých vydání. Snažil jsem se udělat si nějaký plán dopředu. Vždy jsem snil o tom, že bych vydával dvě čísla měsíčně. Jenže jsem se spletl, a obzvláště když jsme nabrali Stefana Gaudiana na stínování, jsme často byli hrozně moc napřed. A to všechno proto, že Charlie Adlard byl hrozně výkonná mašina a neustále něco kreslil, kvůli čemuž jsem já nestíhal psát obsah. Neustále jsem se ho snažil dohnat. Vlastně si myslím, že jsem si tady chtěl udělat poznámky pro dvě čísla měsíčně, abych mu alespoň chvíli stačil.
Spoiler: Vpravo můžete vidět poznámku „Hershel za sebou táhne Billyho. Billy je střelen do hlavy. Přestane utíkat. Pláče. Prosí vojáka, aby ho zabil.“ To se stane až za několik čísel. Prostě jsem dostal ten nápad a zapsal si ho, abych na to nezapomněl.
Další spoiler (dělám si legraci, tohle se nestalo): Pod tím je poznámka: "Guvernér vyhrál. Střeva na zemi. Sleduje ho umírat. Guvernér: Teď už si jenom vybrat nábytek.“ Takže, tehdy jsem si pohrával s myšlenkou, že by Guvernér vyhrál! A koho to měl sledovat umírat s vyhřezlými střevy? Asi Hershela, vzhledem k předchozí poznámce. Plánem bylo, že by Guvernér vyhrál a získal by věznici pro sebe, zatímco Rickova skupina by byla roztříštěna v okolí věznice. Myslím, že jsem také plánoval další bitvu, jak se budou pokoušet získat věznici zpátky. Pak jsem si ale řekl, že to by bylo znovu to stejné a raději jsem nechal věznici padnout, aby se postavy mohly vydat dál. Tím jsem vytvořil něco, o čem někteří tvrdí, že je to neustále se opakující zápletka, ve které postavy najdou nějaké místo, přijdou o něj, najdou si nové a tak dále… Ale tak to přeci nebylo pořád! A každé to místo bylo úplně jiné! A postavy za tu dobu prošly vývojem, a právě to je důležité!
Dole je poznámka „Markův otec“, takže jsem tenhle papír později použil také pro Invincible?
Poznámky k jednotlivým stranám:
1. – 2. Tady žádné změny.
3. „Zjištění že doktor zmizel“ se změnilo na zjištění, že doktor je mrtvý.
4. Ano, tady jsem opravil gramatickou chybu tím, že jsem to napsal znovu, místo abych to smazal. Také nevím, proč dělám věci tak, jak je dělám. Bylo od začátku v plánu, že Bob bude armádním medikem? Nebo to byla změna na poslední chvíli, aby bylo věrohodnější, že Guvernér přežil svoje zmrzačení? Asi ano. Byla to rychlá změna ve 33. čísle, proto jsem dal Boba do scény před Guvernérovým bytem, když tam šla Michonne. Knihy, které jsem napsal s Jayem Bonansingem se postavami z Woodbury zaobírají více do hloubky a Bob tam má spoustu prostoru. Třetí a čtvrtá kniha dokonce sledují konflikt s věznicí z pohledu Woodbury. Jsou to skvělé knihy.
5. Rozhodl jsem se, že se budu soustředit na to, jak Bob zachrání Guvernéra. Zbytek mohl být vyplněn v konverzaci.
7. – 8. Tohle je celkem vtipné. A ano, napsal jsem katétr špatně, nejsem zdravotník, dejte mi svátek. Celé se to přesunulo na 7. stranu, zatímco osmá strana nás připravila na scénu z desáté strany.
9. Nakonec jsem se rozhodl soustředit se více na Guvernéra. Nepotřebovali jsme vidět, jak jeho lidé najdou Martinezovo tělo.
11. Tohle se přesunulo na 9. stranu.
12. Tohle zase na 10. stranu.
13. Tohle zase na 11. stranu. Asi jsem si dělal místo na nějakou scénu, jakoupak asi?
14. Tady jsem si nechal prázdné místo, kdybych chtěl něco doplnit, protože jsem věděl, že se tam obsah bude trochu posouvat.
15. – 16. Fajn, tak tedy scéna, jak Guvernér vytrhá Penny zuby a pak ji políbí. Touhle dobou jsem potřeboval něco velkého, něco, na co lidé jenom tak nezapomenou, něco nového, co bych doplnil ke Guvernérovi, Penny a jeho akváriím s hlavami. A přišel jsem s tímhle. Promiňte. Možná to bylo až příliš? Každopádně to splnilo svůj účel, nikdo na to nezapomněl! Tahle stránka se posunula a přidal jsem tam scénu, jak Guvernér zvrací. Dobře jsi využil ten ušetřený prostor, Roberte!
17. Něco bylo vyhozeno, něco se dostalo na 12. stranu.
18. Tohle se překvapivě neposunulo.
19. Pohřeb pro vojáky od Wal-Martu se změnil v to, že je Guvernér a jeho lidé jenom nalezli a umírající Bruce jim stihl říct, že to byl Glenn.
Pod tím mám napsáno: „musím vyplnit čas po Wal-Martu“. Uvědomil jsem si, že mezi útokem u Wal-Martu a útokem na věznici uběhla delší doba a že to nějak musím vyplnit. Proto jsem pak několik věcí předělal.
20. Tohle se stalo stranou devatenáct.
21. Tohle se posunulo na dvacátou stranu. Guvernér v brnění, mluvící ke svým vojákům, zůstal tady, ale zbytek se posunul.
22. – 26. Konec zůstal stejný jako u minulého čísla. A ano, tohle číslo mělo o čtyři strany víc než normálně, ale to proto, že úplně první stránku spolu se třemi posledními jsme zkopírovali z minulých čísel. Nechtěli jsme nikoho ošidit o jedinou stránku!
Foto: Image Comics
