Chodci aneb vše, co byste o nich měli vědět

Zombie, neboli oživlé mrtvoly, jsou hlavním hybatelem událostí ve světě The Walking Dead. Tento článek zahrnuje vše, co o nich doposud víme.

Poznámka k aktualizaci

Tento článek sice původně vyšel 6. ledna 2019, ale od doby, kdy jsme ho sepsali a zveřejnili, došlo ve světě The Walking Dead k odhalení nových informacích o chodcích. Právě proto jsme se tento článek rozhodli 6. září 2022 aktualizovat.

Pojmenování

Samotné slovo „zombie“ v seriálu nikdy nebylo použito, protože podle autora The Walking Dead, Roberta Kirkmana, v jeho smyšleném světě nikdy nevznikla slavná Noc oživlých mrtvol spisovatele George Romera, a proto ani nikdo nezná pojem zombií jako takových. Kdyby tomu tak bylo, lidé by si hned na začátku řekli: „To jsou zombie, musíme je střílet do hlavy a nenechat se kousnout.“ Naopak v komiksu toto slovo na samém začátku párkrát padlo, ale rychle se od toho upustilo.

Pro živé mrtvé se používá mnoho jmen, v podstatě každá skupina je má pojmenované jinak. V seriálu se nejčastěji používá označení „chodci“, které jsme prvně slyšeli od Morgana, od kterého to převzal Rick. Lidé z Woodbury jim zase říkali „kousáci“ a od doktora Everetta dostali i vědecké pojmenování Homo mortuus neboli "člověk mrtvý“. V komiksu je pro aktivně se pohybující zombie používán název „touláci“, zatímco pro ty, kteří jenom sedí a zaútočí, až když jsou vyrušeni, nebo z nějakého důvodu nemůžou chodit, se používá název „číháci“. Mezi další názvy patří „bezmozci“, „hniláci“, „kůžožrouti“, „nemrtví“, „nakažení“, „zesnulí“, „duťáci“, „žvejkalové“ a mnohé další. V Číně se jim pak podle knihy Typhoon říká jiangshi.

Patogen

Původ patogenu, který to má všechno na svědomí, je neznámý. Může jít o bakterii, virus, houbu nebo plíseň. Nevíme ani, jestli se přenáší vodou, vzduchem nebo dotekem. Sám Kirkman se vyjádřil, že původ patogenu nebude nikdy odhalen, stejně jako na něj nikdy nebude nalezen lék, a šéf značky The Walking Dead Scott Gimple mu přitakává. Malým náznakem toho, že patogen může být umělého původu, byl nápis ve francouzské laboratoři, který hlásal: „Mrtví se zrodili zde.“

Pravděpodobně všichni lidé na světě byli infikovaní, ovšem patogen napadá jenom je, zvířata jsou vůči němu imunní. Patogen je pořád aktivní, protože i v současnosti se lidé mění na zombie, když zemřou, a také se zřejmě pořád nachází v přírodě, protože na začátku sedmé série Fear the Walking Dead jsme mohli slyšet zombie miminko, které zemřelo na ozáření, takže ani další generace nejsou v bezpečí. Sám patogen však lidi nezabíjí, jenom vyčkává, až hostitel umře, a až pak se probudí k životu.

Infekce

Jiný případ nastává, když je člověk pokousán nebo poškrábán zombie. V tom případě se do těla dostane infekce, a člověka pak nanejvýš během jednoho dne zabije. Způsobem, jak tomu předejít, je zbavit se kousnutí, tedy amputovat poraněnou oblast. U kousnutí třeba do ramena to samozřejmě nejde, ale pokud se amputuje pokousaná končetina, šance na záchranu je dost velká, pokud člověk nedostane druhotnou infekci z poranění.

Specifickým případem byla Alicia Clark ze seriálu Fear the Walking Dead, která i po amputaci měla příznaky podobné kousnutí, a věřila, že si ruku neodřízla včas a že určitě zemře jako po kousnutí, jenom jí to trvá déle než ostatním. Nedozvěděli jsme se, jestli měla skutečně infekci z kousnutí, anebo až ze samotné amputace, nicméně o dvě sezóny dříve byla vystavena radiaci, takže je možné, že její ozáření nějakým způsobem přemohlo infekci z kousnutí. Jistotu však nemáme.

V případě přímého kontaktu se zombie není člověk přímo ohrožen infekcí, pokud nemá otevřenou ránu, do které by se mohla dostat krev zombie. Ovšem jsou tu jistá rizika, jak se o tom přesvědčil otec Gabriel. Stejný výsledek jako kousnutí má i pořezání zbraní infikovanou krví zombie. Tuto taktiku použili Spasitelé při útoku na Hilltop. Ovšem v seriálu se už párkrát stalo, že to nefungovalo, jako když si Shane pořezal ruku nožem, kterým chvíli předtím zabil chodce, nebo když Sasha omylem řízla Abrahama hned potom, co tím stejným nožem zabila chodce. V tomhle případě se možná jedná i o to, kolik krve zombie je na zbrani nebo jak je zranění hluboké, spíše však šlo pouze o scenáristické pochybení.

Nákaza se, alespoň v komiksu, nepřenáší slinami, protože jsme viděli Guvernéra dávat pusu jeho dceři Penny na ústa poté, co jí vytrhal zuby, a nic se mu nestalo. Konzumace masa kousnutého člověka je po tepelné úpravě možná, což potvrdil i Kirkman, takže Gareth a jeho kanibalové byli v bezpečí, i když snědli nohu Boba Stookeyho, který byl předtím pokousán. Co se týče masa samotných zombie, to je podle Kirkmana pro lidi nejedlé i po tepelné úpravě, protože je příliš shnilé a plné různých chorob. Avšak pro některá zvířata jako psy, prasata, tygry nebo aligátory je možné sníst i samotné zombie, protože jejich žaludky jsou mnohem silnější než naše, a nevadí jim sníst ani shnilé jídlo.

Příznaky

Mezi příznaky infikovaného patří vysoká horečka, slabost, malátnost, halucinace, změny nálad, třesavka, dehydratace, bledá pokožka, pocení, vykašlávání krve a další. Vše se stupňuje až do okamžiku, kdy osoba umírá. Doba, po kterou osoba umírá, závisí od tělesné zdatnosti daného jedince a také vážnosti zranění, déle než den však nikdo nepřežil, pokud nepočítáme Aliciu.

Proměna

Jakmile člověk jednou zemře, je jedno, jestli na kousnutí, zastřelení, vykrvácení, otrávení, udušení, nemoc nebo z přirozené příčiny, a jeho mozek není poškozen, změní se na zombie. Čas, za který se člověk změní, se různí od pár vteřin do několika hodin. Patogen nastartuje jenom mozkový kmen a základní tělesné funkce jako pohyb, zrak, čich, sluch a nezastavitelnou touhu žrát. Všechny vyšší funkce jako pocity, vzpomínky a myšlenky jsou nenávratně pryč. Okamžitě po smrti je tělo pro jiné zombie pořád atraktivní, ztrácejí o něj zájem, až když začne vydávat charakteristický zápach mrtvého.

Základní fyziologie

Zombie jsou v podstatě oživlé mrtvoly, takže jejich fyziologie je velice podobná té lidské. Kirkman potvrdil, že zombie se žádným způsobem nevyvíjejí jako živočišný druh, jsou jen dočasným fenoménem, který tu bude, jenom dokud tu budou lidé. Patogen kromě oživení zpomaluje přirozený rozklad tkáně, takže zombie vydrží zachovalé mnohem déle než tradiční mrtvoly (viz níže). Neumějí mluvit, pouze vydávají chrčivé zvuky, jak se jim vzduch při jejich pohybu přesouvá dýchací trubicí.

Pohybují se pomalou loudavou chůzí, takže jim člověk snadno uteče i rychlým krokem, ovšem existují výjimky (viz níže). Nepociťují však únavu, takže jsou mnohem vytrvalejší. Zombie neomezuje nervová soustava, takže i člověk za života ochrnutý bude jako zombie opět chodit, jak jsme viděli při Guvernérově návštěvě domova důchodců. Mají slabší stabilitu, trochu silnější postrčení dokáže zombie shodit na zem, také nedokážou vylézt po žebříku, skákat a chodit po schodech (nahoru jen velmi pomalu, dolů naopak velice rychle).

Protože nemají krevní oběh, v zimě mohou zamrznout. Když se ale oteplí, opět roztají a pokračují ve své cestě. K „životu“ nepotřebují spánek, vodu ani jídlo (viz níže), nehojí se jim zranění, kromě spálenin jim nic neudělá elektřina, a jestli neshoří na popel, „přežijí“ i požár. Dokonce ani radiace na ně nemá účinek, viděli jsme sice chodce s různými radiačními popáleninami a nádory na těle, to však byli živí lidé, kteří zemřeli na ozáření, samotným chodcům se nic nestalo, tedy kromě toho, že pak byli ještě nebezpečnější, jelikož byli radioaktivní.

Zombie jsou slabší než lidé a jejich síla závisí od stupně rozkladu. Těsně po proměně jsou rychlejší a silnější, ale postupně pořád jenom slábnou. Na druhou stranu nemají žádný pud sebezáchovy a necítí bolest, takže se nezastaví doslova před ničím – budou kousat i s vyraženými zuby a zlomenou čelistí, budou trhat i se zlomenými prsty a rukama, a budou se za kořistí sápat i bez končetin. Dokonce i oddělená hlava se pořád snaží kousat. Zombie nedýchají, takže je není možné otrávit plyny, udusit ani utopit. Nezastaví se ani před ohněm nebo hlubokou strží. Jediným způsobem, jak je zabít, je tedy zničit mozek. Bylo nám řečeno, že je potřeba zničit mozkový kmen, ovšem mnohokrát jsme viděli, že stačilo jenom slabší poničení okrajových částí mozku, aby chodec padl.

Smysly

Zrak zombie je velice slabý, podle tvůrců jsou jedinými věcmi, které vidí, pohyb a ostré světlo, jako třeba oheň. Typickým znakem chodců je, že mají velice malé nebo žádné zorničky a nevýrazné duhovky, takže jsou jejich oči mléčně bílé nebo také žluté. Protože nemrkají, rychle se vysuší, popraskají a zanesou nečistotami. Tma je nijak neovlivňuje, viděli jsme jich i spoustu bez očí, což znamená, že je vlastně ani nepotřebují.

Hlavním smyslem, podle kterého se zombie orientují, je sluch. Dokážou uslyšet i nepatrné zvuky, které můžou znamenat kořist. Jsou ale nevnímaví vůči zvukům, které sami vytvářejí. Někteří mají lepší sluch než jiní, je třeba znám případ chodce, který v pozorované skupině zaznamenal nějaký zvuk vždy jako první.

Dalším důležitým smyslem pro zombie je čich, podle kterého dokážou rozeznat živé lidi od mrtvých. To lze využít jako maskování, když se člověk potře vnitřnostmi zombie, nebo využije chodce jako krytí, jako to udělala Michonne, nebo se natáhne do jejich kůže, jako to dělají Šeptači. Také ignorovali Morgana, který měl gangrénu a vydával zápach podobný mrtvému tělu. Zombie nemají hmat, necítí bolest ani teplotní extrémy, takže jim nevadí žár ani mráz. Také nedokážou rozeznat živé lidi od mrtvých podle jejich tělesné teploty, protože neútočí na živé lidi ve své blízkosti, pokud jsou maskováni pachem.

Zombie nevnímají chuť a jejich jediným cílem je žrát. Jsou žraním tak posedlí, že i oddělená hlava se bude snažit kousat. Podle Kirkmana zombie maso nijak netráví, prostě jedí a jedí, až se maso protlačí přes střeva a konečníkem vypadne jenom rozžvýkané ven. Jejich potravu tvoří jakýkoli živý tvor nebo čerstvá zdechlina, je jedno, jestli je to člověk, kůň, pes nebo myš, sežerou cokoliv, co dokážou chytit.

Jak už jsme zmínili, když mrtvola začne vydávat rozkladný zápach, zombie o ni ztratí zájem. Proto také neútočí sami na sebe. Když delší dobu nežerou, chovají se agresivně, naopak když se nažerou, jsou klidnější, jak zjistil v komiksu Guvernér s Penny a u kousáků, které měl na zápasy. Když se nažerou opravdu dosyta, ani neútočí, což jsme viděli na chodci, který sežral celou Lori (i s oblečením, botami a lebkou – to byl tedy pořádný hlad) a Ricka úplně ignoroval. Pokud vidí kořist, ale nedokážou se k ní dostat, vybičují se k zuřivosti a můžou překonat i silnější obranu.

Když však opravdu dlouho nejí, přestanou být agresivní, jako jsme to viděli u chodců, které měla Michonne na řetězech. Eugene zase v komiksu studoval "číháka“, který byl tak slabý, že nedokázal ani vstát, jenom slabě chytil Rositu za nohu a cvakal zuby, nedokázal ji ale shodit ani se k ní přitáhnout, aby ji kousl.

Délka „života“

Zombie se díky aktivnímu patogenu rozkládají mnohem pomaleji než obyčejná mrtvola, záleží však na prostředí, ve kterém se vyskytují. Zombie k pohybu potřebují alespoň nějaké svaly, proto bude nejvíc bezpečno v suchých pouštních podmínkách, kde maso rychle vyschne a zombie se tak nebudou moci pohybovat a rozpadnou se.

Naopak nejdéle zombie vydrží v chladných podmínkách za polárním kruhem, protože v zimě zmrznou, takže se jejich už tak pomalý rozklad zpomalený nízkou teplotou zastaví, během léta opět roztají a takto mohou mrznout opakovaně i několik desetiletí po sobě. To představuje velké riziko do vzdálené budoucnosti, představte si situaci, ve které se z tajícího horského ledovce dostane chodec i dlouho poté, co byla celá oblast prohlášena za bezpečnou.

Co se týče zombie, kteří jsou ve vodě, tam máme minimum informací, každopádně víme, že zombie můžou pod vodou v klidu existovat, jako jsme to viděli u Guvernérových hlav v akváriích nebo u Petea Dolgena, kterého Guvernér hodil se závažím na dno jezera a chodil se na něj dívat. Také jsme byli na pobřeží, díky čemuž víme, že je moře vyplavuje, takže pobřeží jsou jedním z nejméně bezpečných míst na světě. Oceány by jich měly být plné, protože zombie neumí plavat, a když z nich uniknou všechny plyny, potopí se na dno. Jak dlouho ale pod vodou jejich těla vydrží, to nevíme.

Zombie jsou postupně stále slabší, pomalejší a shnilejší. Maso černá a opadává, kůže slézá. Na zombie může růst mech nebo menší rostlinky, houby nebo vilejši, a nebo se v nich může ukrývat hmyz. Pamatujete na chodce z první epizody deváté série, ze kterého vylezlo hejno pavouků? Nakonec zombie ztratí tolik svalové hmoty, že se už nemůže pohybovat a rozpadne se. Doktor Everett sledoval jeden nepohyblivý exemplář a jeho přirozený rozklad nejméně sedm let, než chodec nakonec zemřel, šlo však pouze o jednoho jedince, takže nevíme, jestli je to pravidlo i u ostatních. Pokud však zombie zemře zničením mozku, jeho tělo se rozpadne stejně jako běžná mrtvola.

I kdyby byla průměrná délka života zombie okolo deseti let, neznamenalo by to, že chodci by tady již neměli být. Bavíme se totiž pouze o první generaci, každý člověk, který zemřel později, by tady byl jako chodec dalších deset let. A protože patogen je pořád aktivní a lidé se pořád po smrti proměňují, ani dnes není nikdo v bezpečí. Některé komunity zavedly opatření, jako jsme viděli v Omaze, kde měli staří a nemocní lidé zamřížované dveře, aby se nedostali ven, kdyby umřeli a proměnili se. Jenomže stačí jediná nepozorovaná smrt, třeba na infarkt nebo otravu, a celý koloběh může začít znovu. V posledním čísle komiksu, které se odehrávalo 25 let po apokalypse, zombie pořád existovali, i když už pouze v divočině, za bezpečnou zónou je již několik let neviděli. Shrnuto a podtrženo, zombie tady budou, dokud tady budou lidé, pokud se nenajde lék na patogen způsobující samotnou proměnu (viz níže).

Rozšíření

Zombie jsou s velikou pravděpodobností rozšířeni po celém světě, výjimku podle nás tvoří Antarktida nebo izolované ostrovy uprostřed oceánů. Když vezmeme v potaz, jak je náš svět propojený, nákaza, i kdyby se nešířila vzduchem ale dotekem nebo vodou, by brzy ovládla celý svět.

S jistotou víme, že postižena je celá Severní Amerika a Evropa, specificky víme o Francii, zatímco v komiksovém světě máme potvrzeno i Španělsko a Čínu. Victor Strand ve Fearu mluvil s ruským kosmonautem, který tvrdil, že světla zhasínala po celém světě.

Chování

Zombie jsou velice hloupí, nemají žádnou inteligenci a řídí se jenom instinktem žraní. V první sérii The Walking Dead jsme sice viděli zombie, jak drží kameny, kterými rozbíjeli okna, nebo jak zvedají plyšového medvídka, ale to bylo způsobeno tím, že tvůrcem seriálu byl tehdy Frank Darabont, který si zombie představoval trochu jinak než ti, kteří ho po jeho vyhazovu nahradili. Již víme i o výjimce, ale o tom níže.

Zombie nemají žádnou sociální vazbu, ani spolu nekomunikují. Doktor Everett však sledoval chodce, který podle jeho slov dvakrát zabil kořist, ale sám ji nesežral, místo toho ji přenechal ostatním chodcům. Vysvětlení by mohlo být takové, že onen chodec zaslechl jiný zvuk a o kořist ztratil zájem, což se náhodou později opakovalo, a doktor Everett v tom chtěl vidět něco víc.

Osamělý zombie nepředstavuje téměř žádný problém, opravdovou hrozbou se stávají, když je jich víc. Pak dokážou obklíčit jakoukoliv kořist. Opravdu velká skupina zombií se nazývá horda nebo také stádo. Hordy vznikají samovolně. Jakmile zombie zaslechne zvuk, vydá se za ním. Cestou střetává další a další zombie, které také sledují ten zvuk. Tyto skupinky se pak spojí s dalšími a dalšími, až vznikne velké stádo, které se později může spojit s dalším. Nakonec vznikne obrovská skupina tvořená chodci, kteří jdou za zvukem, na který už dávno všichni zapomněli – chodí, protože ostatní chodí, a ti chodí, protože oni chodí.

Hordy se chovají jako přírodní síla, nezastaví se před žádnou překážkou. Když narazí na řeku, prostě se do ní nahrnou, stejně jako se celá horda vrhne z útesu, pokud jim nějaký stojí v cestě. Nezastaví je ani žádná hradba, stěna nebo plot, protože nevydrží tlak, který horda vyvíjí. Doktor Everett zjistil, že hordy mají jisté migrační trasy, a stejnému výzkumu se věnovali i lidé v Univerzitní kolonii.

S hordou se však lehce manipuluje a s pomocí několika lidí, kteří budou zombie lákat, se dá její směr změnit. Tak se dají odvést například do oceánu. To používají například v komiksu, aby odklonili hordu od Království nebo ji odvedli z Alexandrie. Využívají toho však i Šeptači, kteří se pohybují uvnitř hordy a používají ji jako svou hlavní zbraň, protože zabít tolik zombie je velmi obtížné. Také Občanská republika použila hordu chodců na zničení Omahy, ty tam zase navedli helikoptérami.

„Běžci“

To nejzajímavější, co nám přinesl seriál The Walking Dead: World Beyond, se ukázalo až v posledních minutách. Zjistili jsme, že ve Francii dělali na chodcích experimenty s cílem vynalézt lék, jenže celou věc jenom zhoršili. Doktor Jenner se ve videu zmiňoval o „transplantaci srdečních plátů ve snaze znovu nabudit krevní oběh a způsobit kolaps mozku“. Šlo o dost technický žargón a nevíme, jestli něco z toho dává medicínský význam. Jenner se také zmiňoval o nějakých „obrněných kohortách“, což je něco, co v Americe ještě neviděli. Myslel tím obrněné skupiny chodců? To zatím nevíme.

Každopádně však víme, že tyto experimenty se nepodařily a daly za vznik nové variantě chodců. Když doktorka na konci seriálu zemřela, zanedlouho se proměnila a rychlou chůzí se vydala ke vratům, kterými odešel její vrah. Pak na ně začala tlouct pěstmi, a to velmi agresivně, až se celá vrata třásla, a také při tom chrčela mnohem hlasitěji, než jsme zvyklí. Zdá se tedy, že v Evropě existuje mnohem rychlejší, silnější a agresivnější forma chodců.

Již jsme zmiňovali, že i v první řadě seriálu vykazovali chodci větší sílu a inteligenci, ale to bylo způsobeno tvůrčími rozdíly. Nyní se však zdá, že současní tvůrci chtějí tyhle prvotní nezdary začlenit do univerza. V traileru na poslední epizody The Walking Dead Aaron zmiňuje, že slyšel příběhy o chodcích, kteří přelézali ploty a otevírali dveře. Šéf značky Scott Gimple pak řekl, že ve světě může existovat více druhů zombií, které se odlišují svým chováním. Co tím však myslel, ukáže až čas.

Lék

Nalezení léku je asi nejvíce zmiňovaným tématem od začátku seriálu, je však něco takového vůbec možné? Zaprvé musíme říct, že proměněným lidem již není pomoci, protože fyzicky již zemřeli. Existuje však alespoň malá šance, že by někdo nalezl lék na patogen, aby se již po smrti nikdo neproměňoval? Robert Kirkman celá léta neustále opakuje, že žádný lék nikdy nebude nalezen, a ani nebude odhalen původ nákazy, a Scott Gimple mu dává zapravdu. Navzdory tomu se tomu věnovalo již několik postav, nejblíže měla doktorka Shawová z výzkumného střediska Občanské republiky, ani ona však neuspěla. Hope se alespoň pokouší přijít na způsob, jak urychlit rozklad chodců, nejnadějněji zatím vypadal výzkum kvasinek.

Foto: AMC